THIN LIZZY 18. 11. 2012 Praha, Lucerna Music Bar
Na rozdíl od koncertu v Retro Music Hall, kde vystoupil z původních členů pouze kytarista Scott Gorham, se v neděli v Lucerna Music Baru předvedli ještě další dva členové dublinské kapely, založené v roce 1969. Bubeník Brian Downey (v Retru vystupoval dnes už bývalý bubeník WHITESNAKE Tommy Aldrige) a klávesista Darren Wharton. Namísto zpěváka a kytaristy Johna Sykese hrál a zpíval Ricky Warwick, basáka Francesca DiCosmu vystřídal Marco Mendoza a sestavu doplnil kytarista Damon Johnson. Ricky Warwick, Damon Johnson, Marco Mendoza jsou zkušení hráči. Posledně jmenovaný, jak už to u THIN LIZZY bývá, působil ve WHITESNAKE, a to ve třetí éře do roku 2005. Damon Johson je známý z působení v hardrockové kapele BROTHER CANE, která produkovala zejména v devadesátých letech a v letošním roce se dala opět dohromady. Čeští fanoušci by jeho jméno mohli znát spíše v souvislosti s Alice Cooperem a deskou „Dirty Diamonds“. S Cooperem koncertoval tři roky a vyšly s ním také dvě živé kompilace. Ricky Warwick, zpěvák a doprovodný kytarista, se k THIN LIZZY připojil v roce 2011. Na hudební scéně se pohybuje zhruba od roku 1988, kdy založil kapelu THE ALMIGHTY. Spolupracoval se zpěvákem DEF LEPPARD Johnem Elliottem, objevil se v kapele CIRCUS DIABLO a předskakoval na turné například Bobu Dylanovi.
Šestice muzikantů odehrála něco málo přes hodinu plnou pecek. Odstartovala to energickým „Are You Ready“ a pokračovala známým „Jailbreak“. Ze všech slavných hitů nezapomněli ani na „Dancing In The Moonlight“, „Whiskey In The Jar“, „Sha la la“, „Cowboy Song“ či pro dámy „Rosalie/Cowgirl Song“ nebo „Still In Love With You“ a „Boys Are Back In Town“. Spojením perfektních muzikantů původních THIN LIZZY a nových členů vykouzlili skvělou show. Navíc Ricky Warwick, i přestože nepodává nijak extra pěvecké výkony, barvou a feelingem velice věrohodně zastoupil původního Phila Lynotta (†1986). I když tvoří skvělý celek, oznámili konec kariéry kapely. Věci se však mají tak, že počátkem roku 2012 začali nahrávat v nové sestavě písně na příští desku. Kytarista Scott Gorham se vyjádřil, že bude v nejlepším duchu TL a že tím nechce oznámit rozpad kapely, pouze její přejmenování. Neznamená to prý však, že už nikdy neuslyšíme irské tradicionály v rock’n’rollovém podání, další podrobnosti vyjdou na povrch z kraje roku 2013.
Lucerna Music Bar umí být i velice přívětivým prostorem, jak pro hráče, tak pro diváky. I když publikum mohlo být ještě o dost větší. Sál i vrchní balkóny se zaplnily poměrně rychle, ale pořád zbývalo, na kapelu takového jména, dost místa. Zvuk byl i přes poměrně mnoho hudebních nástrojů vydařený (akustická kytara se ale v tvrdších pasážích ztrácela úplně). Diváci měli kapelu jako na dlani, interakce mezi muzikanty a davem fungovala skvěle. Věkový průměr byl o něco vyšší – THIN LIZZY se přece jen už řadí mezi velikány rockové hudby – ale zato jste se mohli nerušeně bavit.
Čeští posluchači přišli ocenit především um a tradici THIN LIZZY, než že by byli skalními fanoušky. Nízká návštěvnost a místy neznalost textů by se daly odpustit, protože publikum se opravdu bavilo. Kapela působila stále nabitěji, ale s energií na pódium už nastoupila – nejsou jedněmi z těch, kterým by klesala morálka v závislosti na řevu publika. Odehráli důstojně a pokorně celý koncert. Nešlo se ale nepozastavit nad tím, když Ricky vyzval během písně „Cowboy Song“ publikum, aby zavilo jako kojot (the coyote call – výňatek z textu písně), a Praha exemplárně zabučela jako kráva. Ricky káravě zopakoval „the coyote call Prague“ a představení teprve potom mohlo pokračovat.
Každý z hudebníků dostal vlastní prostor, aby předvedl své hudební umění. Zpěv dominoval ve většině skladeb, Ricky Warwick haproval, snad jen když za sebou neměl hudební doprovod. Ve dvou písních nastupovala linka jednoho z nástrojů – buď basy, nebo kláves – a sóloví kytaristé měli nejvíce prostoru. Damonova kytara byla dominantnější a i hlasitější. Měl více sólových výstupů, ale neznamená to, že by nějak zastiňoval velkého Scotta. Sólově byli kytaristi výborní, ale když všichni tři spojili zvuk svých kytar do jednoho riffu, už nebylo nad čím spekulovat – krásná podívaná.
Koncert měl podobný setlist jako dvojité LP z roku 1978, které nahráli o rok dříve během koncertu v Londýně a Torontu. Jedinou chybou pražského vystoupení bylo, že ani během přídavku nezazněla úžasná skladba „Emerald“, na které se podíleli všichni z kapely a která vyšla v roce 1976 na desce „Jailbreak“. Mimoto ale neopomněli „Don’t Believe A Word“, „Killer On The Loose“, „Chinatown“, „Massacre“, „Angle Of Death“, „Suicide“ a „Black Rose“. Všechny skladby vyšly v průběhu sedmi let do roku 1980. V následujícím roce vyšla deska „The Adventures Of Thin Lizzy“, což je jakýsi výběr toho nejlepšího a bohužel i jedno z posledních alb, na kterých se Phil Lynott podílel. Za 12 let natočili celkem 17 alb, živých vystoupení či kompilací a až na drobné změny v kapele vydrželi v původní sestavě dodnes. Začínali jako tříčlenná kapela (Philip Lynott – basa, zpěv; Brian Downey – bcí, Eric Bell – kytary). Po třech vydaných albech odešel Eric Bell, nahradil ho Scott Gorham, přidala se druhá kytara, později i klávesy a takto od roku 1974 vystupují. Objevily se i takové nástroje jako harmonika nebo saxofon a na kytarách se nějakou dobu podílel dokonce Gary Moore. Po smrti frontmana vydávali jen kompilace toho nejlepšího a v roce 2009 vyšla „Still Dangerous“, jako připomínka, že jsou stále aktivní. Na pozici zpěváka působil kromě Lynotta jen John Sykes (WHITESNAKE), který v kapele hrál střídavě zhruba 11 let a skončil během roku 2009, kdy se kapela rozhodla pokračovat ve tvorbě a posunout dál.
Fanoušky teď čeká pokračování kultu, vzývaného samotnými muzikanty THIN LIZZY, v podobě nově nahraných pecek a dalších koncertů. Nestárnoucí Lizzy legenda naštěstí přetrvává dál.
Michaela Bezvodová
