Mnoho pochybností bylo kolem letošního plzeňského svátku metalu. O Lochotínský areál se sváděl boj, ještě pár týdnů před festivalem nebylo jasné, kde se Metalfest uskuteční. Nakonec, světe div se, zvítězil výjímečně i v Bruselu zdravý rozum a metalové dostaveníčko se i pošesté konalo v amfiteátru, který mnozí, včetně mě, považují na nejlepší koncertní místo v republice.
Dojmy z nového areálu? Horní část už nepřipomíná židovský hřbitov, nyní tam kdosi pěstuje lebedu, což nevím, k čemu může být dobré. Celý prostor se dost podstatně zmenšil a ubylo stánků, následky obojího návštěvníci samozřejmě pocítili. Plastové lavičky ocení člověk ve chvíli, kdy si na ně sedne v počasí, jaké právě panovalo. Tímhle způsobem inkvizice dostávala z obviněných přiznání. Navíc pořád ještě nenainstalovali eskalátor a v hledišti nefungovala klimatizace. :-)
Kapku malér a dost chaos bylo i umístění kempu, noční návrat ke stanům byl trochu turistický výšlap a trochu táborová stezka odvahy. Nevím, Američané říkají Když to není rozbité, tak to neopravujte a možná by nebylo od věci, kdyby si tohle pořadatelé připomněli. Každoroční změny ke zlepšení určitě nevedou. A snad už nikoho nenapadne postavit před areál tu skákací blbost, která těžce neuspěla a zabalila to už v sobotu. Nechápu, co si od tohohle kdo sliboval. Konec technických informací, vzhůru za hudbou.
Pátek
Čest a ne úplně snadná role otevřít festival, připadla jihočeským WARHAWK. Výborné vystoupení, nejen kvůli zpěvačce Simoně Reindlové, která by asi budila pozornost, i kdyby myla nádobí. Rakouští SERENITY přijeli jako náhrada za VISION OF ATLANTIS a přiznám se, že mi to bylo jedno. Nehodlám to nijak hanět, ale prostě na tuhle hudbu nejsem, nicméně viděl jsem, že to pod pódiem docela zhoustlo a kapela rozhodně netrpěla nevlídným přijetím. To INSOMNIUM, to je jiná! Byť nejsem úplně fanouškem kapely, tak jejich výkon byl prvotřídní! Když to nejde po zlém, tak to půjde po dobrém, řekli si zřejmě BATTLE BEAST a na nové desce dost citelně ubrali. A aby toho nebylo málo, vyrazili z kapely její dosavadní mozek Antona Kabanena. Co z toho nakonec vyleze, na to si ještě musíme počkat, ale koncertnímu nadšení kapely to nijak neuškodilo. Hlavní hvězdou je pochopitelně Noora Louhimo, což je konečně zpěvačka, která zpívá jako metalová zpěvačka, ne jako operní diva, ani jako Chuck Schuldiner. A když se přestane tvářit jako harpyje při menstruaci, je to i celkem sympatická osůbka. Hlavně její zásluhou vynikající show!
GRAVE DIGGER jsou jednou z ikon nejen německého metalu. Tahle smečka kolem Chrise Boltendahla je nezničitelná a dokázala to i v Plzni. Chrisův charakteristický hlas lety vůbec neztratil na síle, kapela šlape jako hodinky, Hans Peter Katzenburg se kření, seč mu lebka stačí… co byste chtěli víc? OVERKILL sice nepatří do slavné americké thrashové čtyřky, ale to je jen doklad toho, že ve Spokojených státech to není s hudbou úplně normální. Blitz a spol. z pódia zválcovali všechno, co stálo v cestě a jedinou vadou jejich koncertu bylo to, že byl příliš krátký. MOONSPELL bývají naživo obvykle výteční /pro vlastní fanoušky/ nebo nestravitelní /pro ostatní/. Portugalci se opírali hlavně o novinku Extinct, která u fans vzbudila poměrně rozpačité reakce, nicméně živé provedení je takové „moonspellovější“, i když největší ohlas logicky měly starší písně. Z mého pohledu byli MOONSPELL jednoznačně velmi pozitivním zážitkem. ARCH ENEMY už vyrostli v kapelu, která může na podobných akcích, jako je Metalfest, směle „headlinerovat“. Dokonale zmáknutá pódiová show a strhující výkon Alissy White-Gluz dávají dohromady skvělou podívanou. Pravda, trochu sice otravují ostrá světla do publika, přičemž muzikanti nejsou mnohdy vidět, ale asi to tak má být. Četl jsem i nářky na zvuk, ale v místě, kde jsem byl já /prostředek, nižší řady/, byl v naprostém pořádku.
Sobota
Sobotu otevřeli STROY, kteří jsou mi hudebně ze všech zúčastněných asi nejdál. Protože u nich ale do škopků tluče Miloš Meier, stojí za to se na ně alespoň chvíli podívat. Pak ale přišel čas na oběd, pokud možno v normálním, slévárnu nepřipomínajícím prostředí. Nemohu tudíž sloužit pohledem na SEVEN a ELVENKING. Když něco vypadá jako MANOWAR, hraje to jako MANOWAR, chová se to jako MANOWAR, budou to nejspíš… MAJESTY. Patří jaksi k bontonu, tuhle kapelu kritizovat, ale já nějak nechápu proč. Nejsem žádným nadšeným obdivovatelem, ale vystoupení MAJESTY bylo vydařené. Publikum má skladby zjevně dobře naposlouchané a tak refrény duní, ruce tleskají, hlavy se kývají a všichni jsou spokojení. Také CIVIL WAR bývají kritizování, prý hrají jako SABATON. No, jako co by asi tak měli hrát? A vlastně to není tak docela pravda, hrajou líp! První deska výborná, nedávno vydaná druhá skvělá. V pódiové show je ovšem Brodénova družina daleko vepředu, Joakim je mnohem větší showman, než Nils Patrik Johansson, navíc v úvodu kapela trpí utopeným zvukem. Časem se ale vše srovná a tak i taková Schindler´s Ark, která je postavena na mohutných sborech, zní celkem slušně.
Pivo + thrash = TANKARD. Jednoduchá početní úloha, kterou už třicet let zvládá řešit každý, kdo jen slyšel o metalu. Stejně tak, jako je každému jasné, že bude sranda. Gerre (foto) každou chvíli vystavuje na odiv svou mužskou pýchu, čímž myslím pupek, kterým rozhodně dělá čest pivnímu národu a zároveň běhá, tančí a zpívá jako o život. Luxusní zážitek, snad nejenom pro pamětníky. Dalšími dvěma kapelami opět neposloužím, HEIDEVOLK i EQUILIBRIUM prostě nejsou moje krevní skupina. Viděl jsem ale začátek koncertu druhých jmenovaných a musím pochválit sympatické vystupování i pokusy o češtinu a zároveň dodat, že sledujících se sešlo víc než dost a atmosféra byla výborná. TESTAMENT na začátku turné hráli výhradně z prvních dvou alb a já doufal, že jim to vydrží až do Plzně. Nestalo se, ale smutnit není proč. Tedy možná trochu ano, kapela přivezla monstrózní scénu, která ovšem za denního světla jaksi nevynikla. Nejen kvůli tomu si myslím, že TESTAMENT měli být hvězdou dne, ne-li festivalu. Absolutně perfektní show, přičemž chápu, že pro někoho to mohlo být až příliš. Přece jenom Chuckův drtivý vokál, který možná probudil i ty dinosaury vedle v ZOO, nemusí každému sedět. Závěr patřil hobitovi z Fuldy a jeho EDGUY. Tobias Sammet brouzdá po vlastech českých střídavě s AVANTASIÍ i domovskou kapelou, nikdo už vlastně ani neví, co je pro něj důležitější, ale kam přijede, tam má úspěch. V Plzni to nebylo jiné, byť koncert provázely problémy s odposlechy a jednu chvíli byl zpěvák viditelně naštvaný. Zazněly všechny osvědčené hity, ale největší úspěch měl tentokrát cover. Česky zazpívaná Včelka Mája byla peckou, která musela pobavit i Tobiasovy odpůrce. Fajn koncík kapely, kterou úplně nemusím.
Neděle
Poslední festivalový den odstartovali Italové EMBRYO, leč já slyšel už pouze rozloučení. Sorry. První kapelou dne tak pro mne byli EVERTALE a i jejich produkce se nedá hodnotit jinak, než pozitivně. Pokud se nepletu, hrála kapela výhradně písně z první desky, což bylo způsobeno především tím, že žádnou jinou nemají. Pánům to šlape na jedničku a protože skladby zní mnohem živěji, než na desce a velmi dobře jsou slyšet i sbory, zaslouží si Němci jedničku. EVIL INVADERS se do Plzně vrátili po roce. Za tu dobu promíchali sestavu a vydali první regulérní album, mimochodem skvělé. Kdo má rád osmdesátkový metal, kde se prolínají thrashové pasáže s melodickými, což občas doplní po maidenovsku zdvojené kytary, ten bude chrochtat blahem a když na koncertě zjistí, že to kapela hraje ještě mnohem rychleji, polezou mu oči s důlků. Tohle zkrátka byla jízda jako na dragsteru!
Uklidnění přišlo s THE VINTAGE CARAVAN. Tahle mladá partička z Islandu fakt nenudila a přestože svým bluesrockovým zaměřením byla na Metalfestu vlastně cizí, sklidila oprávněné ovace. Kanaďané SKULL FIST se vrátili do Plzně po třech letech a stejně jako tehdy jejich show pobavila. Opět došlo na kytarové dostihy, které skončí „rvačkou“, i na sólo na ramenou. Je moc dobře, že existují mladé kapely, které kromě toho, že ctí staré mistry, také dokáží šířit pozitivní náladu. To UNLEASHED moc veselou partičkou nejsou, ovšem hudbu hrají úžasnou. Padesát minut je málo na to, aby švédští válečníci mohli zahrát ze všech alb, zvlášť když právě propagují skvělou novinku Down of The Nine, ale ono je to nakonec jedno, kam pánové hrábnou. Vedle sáhnout nemohou. RAGE jsou mrtví, ať žijí REFUGE! Peavy se rozešel s Viktorem a povolal do zbraně své někdejší spoluhráče, aby si s nimi oživil ducha prvních alb. Že se to povedlo, je patrné z rozjezdu tria i z přijetí u publika. Peavy (foto) je u nás velmi oblíbenou postavičkou, což není divu, protože tenhle chlapík má pořád dobrou náladu a tak stejně jako loni, ještě s RAGE, dostal Lochotín do varu.
Tím pro mne Metalfest vlastně skončil, asi patnáct minut produkce AMARANTHE nepočítám. Tomuhle tanečnímu metalu na chuť těžko někdy přijdu a to je tak všechno, co bych k tomu chtěl říct. Kombinace povinností a únavy mi nedovolila shlédnout ELUVEITIE a ACCEPT, ovšem nepochybuji, že si to všichni zúčastnění užili, jako ta neuvěřitelná kytaristka, která neúnavně celé tři dny mlátila hlavou při vystoupení jakékoliv kapely. Famózní výkon, který /prý/ ocenili AMARANTHE pozváním na stage. :-)
Shrnu-li své dojmy z letošního ročníku, vychází mi takřka samá pozitiva. Pravda, fronty na nápoje byly brutální, chaos při autogramiádách způsobil, že mnozí čekali na někoho úplně jiného, než ke komu nakonec došli a i já, člověk milující teplé počasí, jsem si jednou kacířsky říkal, že ta předloňská třídenní přeháňka byla vlastně celkem fajn. Jinak to ovšem byl, asi i díky zmíněnému počasí, možná nejlepší Metalfest.
PS: V životě jsem nepraštil ženskou, ale kdybych dostal do ruky tu mrchu, která v noci v kempu probouzela spící, zpráskal bych ji jako prašivou kobylu!!! Pokud to někdo udělal za mě, tímto mu děkuji.
text i foto: EdwardTheIron
