Robert Plant v Brně potěšil nejen svou sólovou tvorbou, ale i hity LED ZEPPELIN. Tenhle report nám zaslal čtenář Miroslav „Miras“ Vaněk. Děkujeme!
Někdejší frontman kapely Led Zeppelin, která položila základy Hard rocku, Robert Plant vystoupil ve čtvrtek 23. července v brněnské hale Rondo. Téměř po roce se rozhodl potěšit své věrné, české fanoušky a představit novou desku lullaby…and Ceaseless roar.
Předskokanem byla domácí, energická kapela Please the Trees. Její vystoupení nadchlo nejednoho rockera, neuvěřitelný zpěvák a kytarista kapely předváděl krkolomné kousky s jeho kytarou, která co chvíli kroužila okolo jeho hlavy a trupu, za zády, mezi nohama a divák měl co dělat aby stačil vypozorovat aktuální polohu nástroje, jenž byl zanedlouho vyměněn za tympány. Skvělý zážitek, stylem oscilující mezi psychedelickými Pink Floyd a pop rockovými U2, zhatil snad jen fakt, že se formace během půlhodinové, vyčerpávající show zapomněla představit.
To už ale na dveře bije devátá hodina večerní a přeplněné Rondo se začíná chvět pod tíhou nedočkavých fanoušků. Těsně po deváté přicházejí na podium první hráči Plantovy kapely The Sensational Space Shifters a samozřejmě sám, hard rockový velikán Robert Plant, majitel toho nejpůsobivějšího a nezaměnitelného hlasu. Jako první je na řadě rock´n´rollová Rumble. V kotli to vře a vynikající partička muzikantů střídá staré dobré hity Led Zeppelin se songy z nové desky. Plant nás tak zahrnul průřezem své celoživotní tvorby. Mezi songy nechyběl Rain song, předělaná Spoonful, nebo Whole Lotta Love, kde se sóla ujal výborný, africký muzikant Juldeh Camara se svými jednostrunnými ritti houslemi, z nichž dokázal vyloudit neuvěřitelné zvuky a melodie. Ze sólové produkce nesměla chybě výborná pecka Rainbow. Koncert byl pak ukončen druhým přídavkem, tradiční poslední písní, zeppelinovskou Rock´n´Roll.
Kapela nám dopřála více než hodinu a půl trvající skvělý zážitek a Robert ukázal, že i ve věku 67 let mu to neuvěřitelně zpívá a může si dovolit své obligátní hlasové experimenty. Když jsem ho pozoroval z dálky (někde kolem zvukaře), přišlo mi, jako by vůbec nezestárl, když ho ale nasvítili zezadu, na projekci vypadal jako skutečný metalový bůh, který sešel ke svým poddaným. Jeho projev byl stejný jako na začátku kariéry v šedesátých letech. Jsem rád že jsem mohl zažít rockovou legendu na vlastní oči a hlavně uši a všem ostatním tento zážitek velice doporučuji, je totiž velice pravděpodobné, že příští rok opět vystoupí, stejně jako v loňském roce, na akci Colours of Ostrava. Tam se alespoň dozvíme, zda je Plant lepší v hale nebo open air…
I přes mnohé nedostatky, které měl na triku pořadatel, jako například nedostatečný počet stánků s občerstvením, chaotický přístup do haly, na wc, s parkováním kolem Ronda, ale zejména to, že pravděpodobně prodal o něco více míst než je hokejové Rondo schopné pojmout se akce velice povedla. Navíc smekám nad prací zvukařů, kteří odvedli vynikající úsilí, protože ozvučit kulatou halu není vůbec jednoduché.
text: Miroslav „Miras“ Vaněk fotogalerii Radka Šicha najdete zde
