Jana Uriel Kratochvílová na Sparku? V roce 2014, proč ne! Náš čtenář Pavel nám zaslal report z jejího předvánočního koncertu v La Fabrice. Děkujeme!
V předvánočním čase jsem si nadělil koncert skupiny ILLUMINATI.CA. Po mnoho let jsem Janu Kratochvílovou vidět nemohl a poté co mohl, jsem se trochu bál. Jak však sama říká, svých strachů se musíme zbavovat, osvobodit se od všech dogmat - na což není lepšího léku než Uriel! A tak 20.12. roku 2014 mé kroky směřují ulicí Komunardů do La Fabriky.
Ve čtvrt na devět se sál halí do tmy a za kosmických zvuků přichází démonická postava Jiřího George Hrubeše, po chvíli následovaného samotnou Uriel. Kostým s výraznou pokrývkou hlavy, které vévodí snad vikinské rohy, doplňuje dlouhý plášť s iluminátským křížem na zádech, obličej zahalen rouškou. Efektní úvod přechází v nálož energie, která doslova válcuje. Toto rozhodně není rockreage, ale elektrometal rammsteinovského typu. Ano, tvorba této skupiny asi nejvíce vytane na mysl při návštěvě koncertu ILLUMINATICY. Ale pozor, tak jednoduché to zase není. Hrubeš, co by hlavní skladatelský mozek, velmi často cestuje časoprostorem a vlivy různých etnik jsou hudbou prosyceny v míře nemalé. Součástí koncertu byl křest nového alba "Ritualica", jehož název opravdu vystihuje atmosféru, která sál naplnila. Rituální zabarvení je patrno po celou dobu vystoupení, které je násobeno působivými kreacemi tanečního tria. Úžasné a myslím v našem "království" ojedinělé!
Rockeři, nebojte se navštívit koncert ILLUMINATI.CA. Budete velmi překvapeni. Skladby jako "Copánky", "Publikum tvé jsem já", "Růží princezna" či "V stínu kapradin" ani nezaznamenáte, že již zazněly. Když jsem jako teenager sledoval koncerty skupiny MOTOR, poté HEVAL, velmi jsem Janě Kratochvílové fandil v domnění, že jen krůček chybí k pořádnému bigbítu a že tohoto hlasu je zatracená škoda pro písničky Svobody či Janečka. Nyní si člověk teprve uvědomí, jak se odhodlala jít na úplně druhou stranu cesty než jiné zpěvačky zpočátku rockerky, poté... (Bílá, Janů). Dnes tu máme rockerku bez dlouhé bílé žhnoucí komety, která dávno již nekreslí křížky za zády s podporou Vladimíra Štancla. Má za zády rockovou bandu s vynikajícím principálem Hrubešem, kytaristou Zdeňkem Juračkou, který to s nimi táhne... ani nevím jak dlouho (radši):) a velmi jim to sluší.
Abych jen nechválil: když mé tělo již nasedalo do mezigalaktické rakety, nechat se pořádně na cestě vesmírem vytřepat, přišlo nesmyslné přerušení krásné návaznosti v podobě pro mne nesmyslných a hlavně dlouhých proslovů. Toto se dělo pravidelně po dobu celého koncertu. Prostě to pravé vyvrcholení nepřišlo, jelikož bylo uťato. Druhou výtku mám k nazvučení zpěvačky. Po celou dobu jí nebylo rozumět anebo nebyla slyšet vůbec. A třetí výtka byla absence písně "Na křídlech lásky" (což je zmetalizovaný hudební motiv československé hymny) a Ódy na radost.
Jinak mé doporučení jednoznačně i přes výtky zní VIDĚT!
text: Pavel Novák
