Máme tu jednoho kostlivce v podobě reportu z výročního koncertu k třicátinám STROMBOLI, který nám poslal náš čtenář Honza Jeřábek. Díky!
STROMBOLI nastoupili na scénu zaplněné O2 Areny (jejíž dominantou byla obří sopka z plachet bílého plátna, skrz kterou k nám pronikaly kužely světla) s očekávaným půlhodinovým zpožděním oproti původně stanovenému startu akce. Částečným překvapením bylo umístění sedaček v prostoru standardně patřícímu ledové ploše, což zřejmě způsobilo poněkud chladnější přijetí kapely od publika, neb vsedě se emoce vyvolané hudbou dávají najevo mnohem hůř. Při konečné délce koncertu (dvě a čtvrt hodiny) však většinový fanda (věk 40 a výše) ocenil možnost posedět a podporovat soubor alespoň uznalým potleskem.
Od počátku vystoupení band servíroval skladby ze všech svých tří alb za velmi slušného zvuku a excelentního muzikantského provedení. Slyšeli jsme tedy jak evergreeny „Stromboli“, „Carmen“, „Veliké lalulá“, „Košilela“, „Scanners“, „Okolo ohňů“, „Sandonorico“ či „Back in the castle“, tak i nějakých pět věcí ze zbrusu nové kolekce „FIAT LUX“, znějících na první poslech oproti klasickým songům civilněji, možní se dá napsat i usedleji, leč stále se jedná o zajímavou hudbu hodnou poslechu a je třeba ocenit odvahu nasazení tolika novinek do playlistu výročního koncertu, což nebývá u legend zvykem.
Malá žena s velkým hlasem, Bára Basiková (slavící toho dne jmeniny), táhla téměř celý koncert famózními vokálními kreacemi a energií maximálně třicetileté frontwoman (což nevděčné publikum příliš nedocenilo, o to víc se mohlo zjančit v ojedinělém vstupu šíleného vokalisty Viléma Čoka v pro STROMBOLI netypické bigbítovce „Ó hory, ó hory“). Přesto bylo slyšet a vidět (a to i v instrumentálních pasážích, kdy projev kapely doplňovala tanečními prvky a výraznými gesty), že ji živé provedení těžko zařaditelné hudby STROMBOLI (art rock, hard rock, scénická muzika, funky… :-) baví a užívá si jej.
To druhá z hlavních persón souboru, kytarista Michal Pavlíček, dostál pověsti introverta, energií šetřil a komunikaci s publikem téměř komplet přenechal zpěvačce. I ono přání k svátku si musela říct sama... Vše si však u sobě nakloněného publika vyžehlil precizní hrou na svůj strunný nástroj, která byla místy povznášející, často však i řádně zemitá.
Oba hlavní tahouny spolehlivě doplňoval zbylý kapelní arzenál: basista Jiří Veselý, bubeník Klaudius Kryšpín a klávesistka Vendula Kašpárková. Jen epizodní role si v letité instrumentálce „Aladin“ střihli baskytarista Guma Kulhánek a klávesista Roman Dragoun, kteří pak v závěru koncertu společně s Čokem nové album pokřtili.
Povedený koncert před nějakými pěti tisíci příznivců (horní patro haly bylo otevřeno jen částečně) zakončily přídavkové tracky: komorní novinka „Post scriptum“ a letitá, leč energická instrumentálka „Rychloběžka“, působící dojmem jakési after party, při které se publikum konečně zvedlo ze sedadel, shromáždilo pod pódiem a zajuchalo si...
text: Jan Jeřábek