Koncem devadesátých let začala být místním kovářům Evropa přes všechny úspěchy malá a začali se poohlížet ke strýčkovi Samovi za velikou louži. Zpravidla následovalo „lehké stylové vyměknutí“ nebo angažování nového zpěváka, samozřejmě nesměl chybět tehdejší outfit v podobě natupírovaných účesů a stylových oblečků. Některým kapelám se tato komerční odbočka stala málem osudnou, dnes si připomeneme německé metaláky Grave Digger.
Grave Digger měli v roce 1987 na kontě tři LP + mini LP, všechny obsahovaly plnokrevný hevík podpořený naprosto skvělým vokálem Chrise Boltendahla. Je částečně pravda, že na třetím LP War games byl ploužák Love Is Breaking My Heart, který byl možná předzvěstí toho, co hrobník připravuje na dalším LP. Fanoušci se dočkali menšího šoku, když na ně z obalu zíral jakýsi mechanický kačer. Za své vzal také název kapely – z Grave Digger byl už jen Digger. Název působil povzbudivě - Stronger than ever, ale přes silný název toho německý kopáč moc nenakopal. Texty také doznaly úprav, původní „stylové“ texty se transformovaly do „popíkovějších“ 
(např. Don’t leave me lonely). Hudebně to připomíná kuchařské hrátky pejska a kočičky, ode všeho kousek. První skladba I wanna get close nezačíná vůbec hrobařsky, až po několika desítkách sekund nás Chris svým zpěvem přesvědčí, že se tu a tam budeme setkávat se stopami původního Grave Diggeru. Don’t leave lonely začíná velmi svižně, ani všudypřítomné klávesy příliš nevadí, je to příjemné vybočení. Stronger than ever uplyne ve středním tempu v pohodě. Nemá sice s původní tvorbou nic společného, klidně si ji dovedu představit na vlnách komerčního rádia. V Moonriders na nás hrobník vykoukne, ale pak se slibný úvod rozplizne do nezáživného celku, vše jen tak tak zachraňuje kytarové sólo. Zato Lay down dá vzpomenout na staré dobré metalové začátky. Super úvod s bicími Alberta Eckardta a řezavou kytarou podpořené Boltendahlovým zpěvem. Za to Don’t need your love je „bomba“. Popový úvod si mohli „diggeři“ odpustit. Z unylé předehry nás probudí vokalista za doprovodu kytarového riffu. Další Listen to the music, je kopií té předešlé, začátek klávesy pak kytara, ale pro mě je přece jen stravitelnější. Stay till the morning je takovým slabším odvarem staré tvorby, dává alespoň trochu vzpomenout na hrobníkovi staré dobré časy. Stand up and rock se řadí opět k tomu lepšímu, opět správně nabroušená kytara a nepřeslechnutelný vokál Boltendahla. Poslední Shadows of past je řádný nářez, jako by na album ani nepatřil.
Po vydání Stronger than ever si dal Grave digger pauzu do roku 1993, kdy se opět vrátil ve staré formě s albem The reaper. Fanoušci nebyli na tak radikální změnu připraveni. Na „kopáčském“ albu naleznete směsici popu, rocku a heavy metalu. S odstupem času musím konstatovat, že jsou zde skladby, které poslouchám rád, např. Stronger than ever nebo Stay till the morning. Možná kdyby byla vydána jako vokalistova sólovka, mohla být úspěšnější. Pod hlavičkou Digger byla jen pořádným hřebíkem do rakve se jménem Grave digger, hrobař si pak musel pořádně nabrousit svoji metalovou kosu, aby si napravil reputaci. Příště si přiblížíme Accept a jejich desku Eat to heat s americkým zpěvákem Davidem Reecem.
Karel Huml (kgreenhorn)
