ANTHRAX 3. 12. 2012 Praha, Lucerna Music Bar
Naši republiku nenavštívili mockrát, ale hodněkrát koncert zrušili. Přesto děkovali všem Českým fanouškům za úžasnou atmosféru. Od začátku do konce bylo publiku nakloněno kapele a naopak. „Díky Praho, jste neuvěřitelně divoký,“ křičel nezmar Joey Belladonna od mikrofonu. Nabitější show jsem naživo neviděla. A to už jim táhne v průměru na padesát. V Praze se za poslední dobu koná spoustu koncertů v Lucerna Music Baru. Pro některé kapely prostor vyhovující, pro druhé méně. Anthrax je jednou z těch, které by si zasloužily mnohem větší pódium. Akce takového ražení, která rozduní jakýkoli prostor, vyžaduje halu nabitou fanoušky. V Praze se toho metaloví nadšenci dočkali jen v případě sesterské thrashové legendy Metallicy. Další kapely už čeká jen vystupování po malých klubech, pořád ale s dychtivými fandy.
Ale zpátky k hvězdám večera. Vykopávala pražská THE SWITCH. Emo-crrosoverová kapela, která, nutno dodat, rozjela scénu naplno. Vpálili svoji muziku do lidí jako bombu, i když to je v pozici předskokana ANTHRAXU asi samozřejmost. Uvítala jsem taky fakt, že je to česká kapela. Většinou line-up táhnou tři zahraniční party a trochu se vytrácí to těšení se na něco „nového“ a jiného. Textům jsem ale moc nerozuměla, i když mají THE SWITCH na stránkách Bandzonu v popisu kapely, že je zpěvák kazatelem. Když to vidíte prvně, mile to překvapí, ale poté se to slévá do jedné koule, která se na vás valí. Přednes po chvíli monotónní, muzika s dominujícím samplerem. Opravdu nic pro mě, cca půl hodina byla snesitelná. Pokud vás baví nabité partičky s přesným úderem a jemnou melodickou linkou kytary, nechte se unést na vlně poselství THE SWITCH.
A už je to tady. Napětí v sále stoupá. Předkapela opustila pódium. Zvukaři nastavují scénu pro legendární pětici. Rozsvěcuje se plátno s obrovským pentagramem (přebal nové desky „Worship Music“). A pak jako rána s čistého nebe před publikum vtrhne celá sestava a první tónem udá, že tuto noc zažijí peklo. A tak se i stane. „Caught In A Mosh“ je první vypalovačka. Píseň z třetího studiového alba, rok 1987 a vy jakoby jste se o těch pětadvacet let vrátili v čase. Fanoušek na fanouškovi, všichni pořvávají refrén. Stojím radši opodál a vše pozoruji - účastnit se toho kotle by bylo nebezpečné. Navazují novým albem a písní „Fight ´Em ´Til You Can´t“, která vyšla také jako singl. Během večera jich z nové desky zazní už jen pár - obě dvě vyšly také jako singly. Punk−metal reunited. To se vám honí hlavou, když dav sborově a s rukama kolem ramen pěje „Antisocial“. Píseň původně od francouzské rockové kapely TRUST. Oproti mírumilovné francouzské verzi, ve které je šokující snad jen francouzština, je ta ANTHRAXOVSKÁ řádně pankáčská. To k nim bezvadně sedí. Další pecka z třetího alba „Indians“ pokračuje v duchu energického představení. Celá kapela se nadšeně baví s hledištěm. Belladonna vyzívá i balkonové řady, aby se zapojily, hecuje fanoušky z jedné strany klubu proti druhé, rozdělené na půl pouze svým gestem, která zařve víc. Poletuje skoro vzduchem a zpívá jako král. Navázali dvěma dalšími hitovkami „The Devil You Know“ a „In The End“ z nového alba. Vyšlo v minulém roce a to po dlouhých osmi letech (od roku 2003). Navíc se na album vrátil originální a původních zpěvák Joey Belladonna, který v kapele působil od druhého alba a odešel v 90. letech, aby se ve druhém tisíciletí zúčastnil několika koncertů a po dlouhé době pak nahrávání nové desky. Mezi roky 2007 a 2010 se u mikrofonu vystřídal Dan Nelson a John Bush.
Line-up doplnil na rytmickou kytaru samozřejmě Scott Ian - typický postoj a bradka potvrzovaly, že jste na správném koncertě. Táhne mu na pade, ale důchodu se u něj jen tak nedočkáte. Sólový kytarista Rob Caggiano, který se ke kapele přidal až v roce 2001. Frank Bello, skvělý basák italského původu, jak už to tak bývá, je s ANTHRAX s výjimkou malé pauzy od prvopočátku. Za bicí usedl ranař Jon Dette, známí z kapel jako SLAYER nebo TESTAMENT. Nahradil na turné dočasně bubeníka Charlieho Benanteho, který se na svém postu drží úplně od počátku (od roku 1983).
Scott se ujímá mikrofonu. „Tohle je naše úplně první písnička, z prvního alba. Jmenuje se „Deathrider“ a je z roku 1982“. Samopalná smršť, místy připomínající Megadeath - klasický thrash v jeho prvopočátcích. Skvělý zážitek. Kam se hrabou všechny ty „crossovery“ a „nový rock“. Vysypaly z rukávů ještě esa jako „In My World“ a „Be All, End All“ a po hodině energické show odešli jen na malou chvíli do zákulisí. Byli tak ohromeni publikem, že mu nandali poloviční nášup v podobě dalších pěti pecek. Deskou „Among The Living“ vykopávali, takže tou začali i set přídavků. Stejnojmenná píseň dostala fanoušky opět do varu, jakoby to nemělo nikdy skončit. Takovou show jsme už opravdu dlouho neviděla. Kapely otráveně odehrají sotva pětačtyřicet minut a odeberou se navěky pryč, tohle byl pravý opak. Je to zásluhou fanoušků, opravdu na tom nejsme tak bídně. „Vrátíme se sem, Praho,“ zářili kluci z kapely. V přídavcích zaznělo ještě jedno album „Spreading The Disease“ a skladba „Madhouse“ (objevila se na konzolích video her a cover verzi udělala i sama PANTERA). Předělávka „Got The Time“ od popového muzikanta Joa Jacksona, který začal skládat v 70. letech a dotkla se ho i nová vlna. ANTHRAX pojali skladbu ryze punkově a naposledy nakopli atmosféru. Poté znovu zvolili ze „Spreading“ a to „Medusu“, rozhodli se tak přímo na pódiu, byl to extra přídavek pro rozprouděný dav. A zakončili z „Among The Living“ písní „I Am The Law“.
Rozjetý Belladonna i potom, co muzikanti poděkovali hlubokým úklonem publiku, nepřestával skákat a zpívat - z reproduktorů se valil Diův zpěv s písní „Long Live Rock N´ Roll“ a on spolu s ním notoval. Fanoušci chvíli čekali, jestli bude show pokračovat, ale to už se ztratil do zákulisí a technicky začali nekompromisně demontovat pondělní zážitek zpět do auta. Kapelu se nenaučíte poslouchat lépe, než když navštívíte její koncert. To doopravdy platí. Tohle si budu pamatovat ještě hodně dlouho.
