SUPPORT LESBIENS – Komorní tour 2012 host TONYA GRAVES
Nejzajímavější koncert, který jsem navštívila. Vše začalo ještě před vystoupením, kdy si návštěvník mohl vytvořit soutěžní triko s vlastním návrhem. Se sestrou, která si jen málokdy nechá ujít koncert této skupiny, jsme si nakonec po kratší úvaze každá jedno udělala. Po výtvarné činnosti už jsme hledaly správná sedadla. Chvíli, kdy byl sál skoro prázdný, se začala scházet zajímavá sešlost. Zahlédla jsem rodinku s malými dětmi i lidi mezi šedesátkou a sedmdesátkou. Zajímalo by mě, kdo z nich ví o minulosti této skupiny a kdo viděl ve veřejnoprávní televizi opravdu unikátní vystoupení SUPPORT LESBIENS na Chmelnici z roku 1993.
Ve tři čtvrtě na osm, bez dalšího zvučení, se šlo rovnou na věc. Koncert by se dal rozdělit na dvě poloviny. Ta první byla klidnější, jakoby zahřívací, kdy zazněly písně jako English Stereo, She‘s So Complicated a především velehit Cliché, který si s kapelou pobrukovali snad všichni. Zajímavé bylo spojení saporťácké hudby s klávesami. Dokážu si představit, že by se klavírní party na studiových albech objevovaly víc, protože tomuto spojení to moc sluší. A co se vlastně týče zvuku jako takového, byl vážně dobrý, nic nevyčnívalo, nic nebylo v pozadí. Prostě skvěle vyvážené. Hlavně nebyl vůbec přehlučený. A co do komornosti, tak se vztahovala k provedení, kdy kapela nehrála tak tvrdě. Bylo to celé v duchu příjemného písničkaření.
Ale zpět k vystoupení. Zhruba tak v polovině Krištof Michal přivítal speciálního hosta, již zmíněnou, Tonyu Graves. Společně zazpívali dosud nezveřejněnou píseň a poté Tonya zpívala pár svých vlastních skladeb, ale nevím které, protože se v její tvorbě nevyznám. Vybrala pomalé kousky jen s doprovodem kláves, při nichž publikum snad ani nedýchalo. Tonya je opravdu skvělá zpěvačka a je fajn, že na naší scéně existuje diva s tak originálním zabarvením hlasu. Se Saportama ještě dala píseň Heeper a pak podium zas a jen patřilo bandě kolem Krištofa, která mimochodem působila naprosto uvolněně, sympaticky a že hraní ji opravdu baví.
Druhá část byla mnohem svižnější a Krištof několikrát vybízel publikum k tanci. Toho využila zadní řada a lidé v uličkách. Support vybrali hity jako Let‘s Dance, In Da Yard, Sweet Little Something nebo Bubblebrown. Ve čtvrt na deset se už kapela s velkou děkovačkou začala loučit, ale jako publikum jsme je bez přídavku odejít nenechali, zazněly proto nakonec celkem další 4 písně jako třeba Bet My Soul, kdy si už sedl jen málokdo. A celé divadlo tak improvizovaně mezi sedačkami tancovalo. Místa nebylo moc, ale o to to bylo zajímavější. Vše skončilo ve tři čtvrtě na deset.
A na závěr bych řekla jen to, že jsem rozhodně nevěděla, do čeho jdu, možná jsem čekala, že se skupinou vystoupí nějaký smyčcový virtuóz, ale že se bude v divadle trsat, jsem nemohla ani tušit.
