Sobotní večer s datem 29.10. patřil v okresu Semily hudebním akcím a zábavám. Možností bylo tolik,že určitě každý si mohl vybrat a některé z těchto akcí se zúčastnit. K tě, nejvíc lákavým patřil bezpochyby koncert české legendy Turbo v jilemnickém klubu Továrna nebo celovečerní zábava v Martinicích, kam zamířila rocková kapela Seven. Ovšem mě nejvíc táhla akce,která nesla název Rocková štafeta č.1 a která se udála v krásně vesničce Slaná nedaleko okresního města Semily. Nabral jsem síly a v sobotním odpoledni se vydal na cestu do místa činu natěšený na vystoupení kapel Žold, Rouden Band, Realita Rock, Koneckonců a Tampelband.
Hodiny ve chvíli kdy jsem dorazil ke kulturnímu domu ve Slané ukazovali šestou hodinu, což znamenalo že do zahájení akce zbývá ještě hodina a půl. Měl jsem dost času na aklimatizaci, doplnění tekutin a dalších živin, pokecání se známými a rázem se schylovalo k půl osmé večerní. Hudebně nabitý večer zahájila bigbeatová kapela z podkrkonoší, a to Žold. Ti se s ničím nemazlili a hned na začátek nám naservírovali píseň „Rock ´n´ roll damnation“. Energie, která z chlapů čišela by se dala srovnat s pořádnou vychřicí na vrcholcích hor. Mohutné riffy, pevný rytmus i hlas Stevea hnal celý sál strojem času do zlatých časů rockové hudby. Nefalšovaný Hard Rock, který nám předvedli např. v podobě hitů „Paranoid“, „Brick in the law“, „United“ a dalších neměl chybu. Krom toho jsme slyšeli i písně z vydaného CD „Pro pár špinavých zlaťáků“. „Učedník“ i „Věnování“ jsou songy na vysoké úrovni a ukazují že i Žold dokáže napsat skvělé skladby. Do repertoáru se vešly i písně českých interpretů, „Blízko nás“ „Špinavý záda“ a alkeholovský „Život je krátkej“. Na vlastní oči jsem měl možnost vidět, jak je těžké pro kapelu hrát v místě kde ji lidé neznají, protože těch pár nadšenců, co se pohybovali na parketu nesouhlasilo s výkonem, který podala samotná kapela. Během jejich koncertu nastala dokonce i chvíli, kdy se sám Steve během písně vydal se svou basou na procházku na parket. Jinak jejich vystoupení nemělo chybu. Ve 20:50 kapela opustila pódium, přenechala místo další kapele a na nás čekala první půlhodinová pauza.
Než jsem se nadál a vzpamatoval z věcí okolo mě, světla v sále znova zhaslan, nastoupila kapela <strong>Rouden Band</strong> z Českého Ráje a odstartovala další část programu. Tito rockeři sázeli na osvědčené hity. „Načerpám sílu“ nebo „Důvod žít“ rozproudila krev v žilách a parket se začal výrazně zaplnovat. Při následujících písní už to naplno žilo i mezi návštěvníky. Osobně jsem velmi rád, že Rouden Band zahráli mé velmi oblíbené skladby „Královna noci“ a „Smoke on the water“. Podobně jako Žold i Rouden Band ukázal že rockovou hudbu mají pod palcem. Na závěr setlistu dali prostor i třem rockovým ploužákům, takže na atmosféru si nebylo vůbec proč stěžovat. Hodina rychle utekla a nastal opět čas označován jako přestávka. Za necelou půlhodinu bylo vše připraveno pro v pořadí již třetí kapelu <strong>Realita Rock</strong>. Bylo 22:45, když banda kolem Milana Bajera spustila otevírací „Chtěl jsem mít“. Celý set Reality byl věnován převzatým písním českých interpretů. Časté střídání vokálu vedlo občas k zamyšlení, kdo je hlavním zpěvákem. Musím ovšem dodat, že jim to vyhovuje a sami nejlíp vědí co a jak. Písně z playlistu na sebe skvěle navazovali a návštěvníkům za dobu jejich koncertu nedovolili ani na chvilku vydechnout. Nejvíce vyčerpávající byla trojice písní „Láďa“, „Vlajky“ a „Eldorádo“, kdy se v sále nevyskytoval snad nikdo, kdo by si nezazpíval a nerozpohyboval své tělo. Po nalezení zlatého dolu v eldorádu přišla píseň „Na Slamníku“ a tak jako každá série někdy končí, tak vypršela i doba vymezená skupině na ukázku jejich umění. O kapelách Rouden Band a Realita Rock jsem před tímto večerem nevěděl skoro nic a proto můžu s čistým srdcem říct že jejich vystoupení se mi moc líbilo a určitě na ně někdy zase zajdu.
Poprvé za večer se na pódiu vyměnila bicí souprava a přesně o půlnoci se zjevila jilemnická kapela Koneckonců, která kombinuje rockovou hudbu s popovou a jde jim to sakra dobře. Hanýsek v rychlosti pozdravil návšťěvníky, představil svoji kapelu a následně se dali do díla. Tak jako Žold, i Koneckonců má již vydané CD nazvané „Začátek“. Z Alba zazněli naživo songy „Mou vinou“, „Tak to prostě chodí“, „Co bylo, bylo“, „Být o kousek blíž“ a na závěr koncertu nemohla chybět „Touha“. Ve svém repertoáru si taky museli vypomoct s českými hity. Koneckonců ukázali že tuhle hudbu s přehledem zvládají a že svým uměním dokáží rozeskákat i už poněkud unavené publikum, pro které to nebylo vůbec snadné udržet se ve varu po celou dobu Rockové štafety. A to konec kapely Koneckonců měl být ještě teprve začátek pro rockovou sebranku Tampelband, která nebojím se říct byla největším lákadlem tohoto večera.
Při 20 minutové pauze se na place naposledy vyměnili nástroje a v čase 1:20 již naposledy nastala atmosféra, která jakoby říkala že cesta do pekla je připravená. <strong>Tampelband</strong> začal vlastní skladbou „Den blbec“, při níž se mezi fanoušky udála akce, kdy skupina 10-ti lidí o přestávce na sebe navlékla černá trika,potažmo černou košili a na hruď si přidělali žluté písmeno. Takto vyfiknutí naběhly na začátku písně pod pódium a jako skládanku složili nápis Tampelband. Podle výrazu soudím že i samotná kapela byla tímto trochu zaskočená, naštěstí na jejich výkonu to nebylo znát, ba naopak si myslím že jim to dodalo sílu. Celý koncert Tampelbandu se valil jako divoká voda, která svojí silou pohltí vše co jí vleze do cesty. V playlistu nemohli chybět pecky „Kapitán morgan“, „Láska je kurva“, „Pohledy studený“, „Zmašťěnej“ či například „Banditi di praga“. Osobně mi chyběla má oblíbená pomalá skladba „Hledání“,ale chápu že do koncertního setu se nemůže vejít vše. Před půl třetí ráno spustili píseň „Tak zas příště“, při které tradičně dochází k představování členů a na každé zábavě je jasné že tu bude co nevidět konec. Zpěvák Fanda Kalenský zakřičel : „Ahoj!“ což měla být tečka za celým večerem.Co by to však bylo za kapelu, kdyby nevyslyšela přání fanoušků na přídavek a tak jsme se nakonec dočkali ještě hitu od skupiny Walda Gang „Eldorádo“. Tampelband po hodině a dvaceti minutách strávených na pódiu ukončil definitivně tuto bezvadnou večerní akci.
Těžko se mi hledají slova, prostě Rocková štafeta se vyvedla, úžasné a strhující výkony všech zúčastněných interpretů mi nedají určitě zapomenout. Zvuk v celém sále byl po celou dobu na jedničku podtrženou a divácká kulisa byla taky velmi slušná. Škoda že se objevila i negativa, a to že sál byl vytápěn . Před zahájením večera to chápu,ale během vysoupení měli v rozích stát spíše větráky, protože jsem si chvílema připadal jako v kotli nad pekelným ohněm. S tím souvisí i druhý problém a to že zhruba od 1 hodiny už nebylo skoro čím doplnit tekutiny. Jinak si nemůžu stěžovat, večer strávený v krásném, i když chvílema dost horkém prostředí a v té nejlepší společnosti skvělých kapel, fanoušků a fanynek a přátel. Co víc si může rockový adolescent přát. Všem kapelám dávám palec nahoru, předvedli jste opravdu obdivuhodné výkony.
