Po dvou letech se do České republiky vrátilo metalové monstrum jménem METALLICA.Původně chtěla kapela sice do Evropy vyrazit až napřesrok,ale klesající hodnota eura přiměla nejen ji,ale i další americké interprety ke změně plánů.Turné,které mělo svůj start právě v Praze,bylo věnováno "uctění památky" Černého alby.Eponymní album sice vyšlo před jednadvaceti lety,což věru není příliš kulaté výročí,ale proč se v tom vrtat.Tenhle počin je pro metalovou hudbu natolik zásadní,že je spíš s podivem,že tenhle nápad nedostala METALLICA dřív.Album,které změnilo historii a přineslo kapele nehynoucí slávu,obrovské bohatství a také,co si budeme namlouvat,i hudební úpadek.Nebo chce snad někdo tvrdit,že Load a Reload jsou alba srovnatelná s prvními pěti deskami?O St.Anger snad ani nemá smysl mluvit,ta nahrávka by měla být prohlášena za kulturní zločin! 11923
Pro sedmou zastávku METALLIKY v české kotlině byla vybrána Synot tip Arena v pražském Edenu,kde před několika týdny vznikla jakási multifunkční díra,která nejprve vytočila fanoušky Slavie a poté návštěvníky koncertu.Mor a neštovice na toho,kdo vymyslel systém,jímž se bude vstupovat na plochu.Narvaná úzká ulička,kde se dav sunul hlemýždím tempem zkazila dojem z koncertu asi každému.Připočtěme k tomu katastrofální nedostatek toi toiek,hloupý nápad s žetony na předražené občerstvení a máme zaděláno na hluboký kulturní zážitek.Ten umocnily navíc klasické problémy se zvukem,na něž tentokrát doplatili především MACHINE HEAD,ale nevyhly se ani hlavní hvězdě večera.
Patnáct minut po sedmnácté hodině vtrhla na stage francouzská ekologická úderka GOJIRA a jak jsem si všiml,způsobila mezi částí fanoušků zděšení.Ve svém okolí jsem zaslechl napřáklad,že "takhle se rozehráváme ve zkušebně" /u toho bych chtěl být!/ nebo "to jsou snad ňáký Rusáci,co si to zaplatili".Vlastně to i svým způsobem chápu,publikum METALLIKY tvoří z velké části lidé,kteří jinak metalu příiš neholdují a masakrální nářez party bratrů Duplantierových jim zkrátka nevoněl.Jejich chyba!GOJIRA si svůj set užila s obrovským nasazením a já taky.
Totéž se rozhodně nedá říct o následujících MACHINE HEAD.Jako skoro už tradičně na koncertech METALLIKY jsme byli svědky toho,jak je možné zprznit zvuk.Chvíli nebyl slyšet zpěv,chvíli kytary,bicí nebylo možno rozeznat vůbec s výjímkou kopáku,který ovšem zase přeřval úplně všechno.Škoda,muzikantská vyspělost kapely je neoddiskutovatelná a hodinový setlist,který byl tvořen především peckami z alb Unto The Locust a The Blackening mohl být ozdobou celé akce.Leč nebyl a fandové si budou muset počkat na Brutal Assault,kde budou MACHINE HEAD headlinerem.
Hlavní hvězdy na sebe nechaly čekat poměrně dlouhou dobu a netrpělivý pískot začínal nabírat na intenzitě.Dvacet minut po osmé se ale rozsvítily obrazovky a Eli Wallach vyrazil na svůj sprint po nekonečném hřbitově a show mohla začít.Nástup měla METALLICA impozantní:Hit The Lights,Master Of Puppets,The Shortest Straw,For Whom The Bell Tolls a Blackened,pětice skutečných klenotů z pokladnice kapely a připomentutí toho,že tihle vládci showbussinesu opravdu kdysi hráli thrash metal.James Hetfield v onášivkované džísce,kterou několikrát vystaví na odiv,vypadá skutečně jako metalista z osmdesátých let.Kdo z nás tehdy nenosil přesně to samé?Strhující start připravil půdu pro hlavní část vystoupení,živé předvedení kompletního černého alba.Povedené retrointro naznačovalo,že když už se má jít proti toku času,tak se vším všudy.Kapele album přehrála odzadu,což byl naprosto skvělý nápad.
Po 11922The Struggle Within přišla světová koncertní premiéra My Freind of Misery,což je famózní a má nejoblíbenější pecka z alba.Basovou předehru ovšem hrával Jason mnohem lépe,byť jen jako součást sólových vsuvek.Vůbec bych řekl,že Trujillova basa zní tak nějak podivně.Ani METALLICE se nevyhly potíže se zvukem,ale jak se zdá,nikomu to moc nevadí.Bez jedného slova mezi písněmi sází kapela jeden notoricky známý song za druhým a nadšené publikum vrací kapele tisícinásobně každou kapku vydané energie.Je fajn slyšet po dlouhých letech naživo opět Wherever I May Roam nebo The Unforgiven,člověk hned jinak snese i milionkrát omletou,ale nezbytnou Nothing Else Matters,kde mimochodem Hetfield tentokrát nepustil publikum ke slovu. Černé album se blíží ke svému začátku, Sad But True přivede k pohybu snad už celý stadion a vrchol této části setlistu obstará Enter Sandman,kdy se při refrénu otřásají celé Vršovice.Jako povinné přídavky ohnivá Fuel,One s působivou světelnou show a tradiční zavírák Seek And Destroy,při kterém se z pódia vyvalí černé nafukovací balony,a pak už jen nekonečné ovace.METALLICA miluje Prahu,Praha miluje METALLIKU,hu hu hu od Roberta a hajdy domů.
Ať se to ortodoxním fandům líbí nebo ne,METALLICA je dnes především sama svým vlastním revivalem.Tenhle koncert byl toho dokonalým příkladem,lidé stojí výhradně o staré písně.Ale v každém případě dokáže METALLICA nabídnout skvělou zábavu,jakkoliv už dávno přišla o status nejlepší metalové kapely světa.
