Pro některé znamená tato skupina symbol toho, jak lze dosáhnout úspěchu a být pořád sám sebou, pro některé zase kam až to může člověk dotáhnout s kapelou ze střední. Pokud se řekne alternativní rock, spousta lidí si vybaví Nirvanu nebo Oasis. Ovšem spousta nezapomene na skupinu, jejíž styl je tak odlišný od jiných kapel, že škatulka alternativní hudby je pro ni i tak docela malá. Řeč není o nikom jiném, než o legendárních R.E.M., kteří se zapsali do srdcí mnoha posluchačů nejen svými hity, ale i postojem k věcem, co se za všechna ta léta fungování v jejich okolí odehrávaly a kterými si skupina nenechávala měnit svou tvář.
R.E.M. byli založeni roku 1980 a celkem o 31 let později ukončili činnost. Původně undergroundová formace prošla se svým osobitým stylem písní nejrůznějšími módními hudebními vlnami, aniž by se nechala strhnout mainstreamem. Téměř celá osmdesátá léta hrála spíše pro uzavřenější okruh posluchačů a vydávala alba, jenž navzdory celkem úspěšnému prvnímu singlu "Radio Free Europe" zatím do středního proudu moc nepronikala. Ovšem každé album znamenalo pro skupinu další stupeň ve vývoji. R.E.M. stále rostli a vyvíjeli se a na deskách Document nebo Green ukazují čím dál tím propracovanější a nápaditější počiny. Nejen díky své originalitě, osobitému pěveckému projevu Michaela Stipea nebo kytaře Petera Bucka byla skupina stále více oblíbená a právě Stipeův hlas v kombinaci se zajímavým Buckovým kytarovým projevem tvoří jeden ze základních znaků R.E.M. Jelikož je kapela z části ovlivněna i punkem, nechtěla znít tak jako jiné punkové kapely a proto klasické řezání akordů Peter Buck nahradil vybrnkáváním.
Tento osobitý kytarista si ale díky vzrůstající popularitě nepřál, aby jej lidé začali mít za nějakého kytarového Boha a proto jednoho dne vzal do ruky mandolínu, což byl první krok k napsání písně, která katapultovala R.E.M. do hitparád po celém světě – „Losing My Religion". Píseň si na počátku devadesátých let vydobyla velice kladné ohlasy a album Out of Time se do dnes řadí mezi klasické počiny světové populární a rockové hudby. Největší úspěch ale skupinu čekal až s následující deskou, jež mnozí označují za dokonce vrchol tvorby R.E.M. Je řeč o slavné Automatic for the People. Jedná se o celkem temnou nahrávku, na níž slyšíme kapelu v nejlepší formě s počiny, jenž skupině upevnily místo na poli hudebního průmyslu. Ať se již jedná o „Nightswimming", „Drive" nebo „Everybody Hurts", je každá skladba z této desky neoddělitelnou součástí nejplodnějšího období formace, která ještě před nedávnem hrála po klubech jako skoro neznámá skupina. V následujícím období zásobovali R.E.M. hitparády jedním hitem za druhým. Mezi řadou písní, které v něm stačila zplodit, bychom shledali i počin jménem „Let me in“ z desky Monster věnovaný památce Stipeova kamaráda Kurta Cobaina.
Na počátku nového milénia potom kapela vydala výběrovku jménem In Time: The Best of R.E.M., po níž následovalo album Around the Sun. Roku 2008 se skupina po čtyřech letech hlásí se svou další deskou Accelerate. Ta vyvolává kladnou kritiku nejen u recenzentů a je krásným příkladem toho, jak skupina neztrácí svojí tvář a při tom se dokáže vyvíjet. 2011 je potom ve znamení neméně dobrého alba Collapse Into Now. Fanoušci v datu jeho vydání ještě netuší, že se jedná o poslední řadovou desku skupiny a na podzim příštího roku R.E.M. oficiálně ukončují činnost vydáním své retrospektivní druhé výběrovky. Jako důvod rozchodu skupina uvedla, že se domnívá, že je již čas odejít ze scény a věnovat se svým vedlejším aktivitám.
Fanoušci stále doufají v reunion skupiny, který je, po výrocích jednotlivých členů, čím dál tím méně pravděpodobný. Jako jedna z mála rockových kapel se R.E.M. rozešli jako přátelé bez různých hádek pouze s pocitem toho, že už toho chtějí prostě nechat. Věčně sebekritičtí intelektuálové s řadou ocenění a množstvím úspěšných desek budou na hudební scéně jistě chybět. Málokdy se najde skupina se stejným přístupem k hudbě, která by dosáhla podobného úspěchu i přes snahu vyvarování se mainstreamu. R.E.M. i přes své ukončení činnosti dále ovlivňují svou hudbou a přístupem řadu posluchačů a fanoušků a stále si drží své zasloužené místo na hudebním nebi.
