Před nedávnem zasáhla hudební svět zpráva o ukončení činnosti legendárních R.E.M. Skupina jako důvod uvedla, že je podle ní již pravý čas odejít z hudební scény a věnovat se vedlejším aktivitám. Jako rozloučení s fanoušky si připravila výběrové retrospektivní album jménem Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage 1982-2011 včetně tří novinek.
Na albu najdeme téměř všechny skladby tvořící vrcholy tvorby skupiny v chronologickém pořadí. Díky tomu slyšíme jakým vývojem skupina za ta léta prošla a je zde krásně vidět, jak se hudba R.E.M. posouvala pořád směrem kupředu a stejně si zachovala svou tvář, což je jeden z faktorů, proč je kapela tak uznávaná. Od prvních písní na desce z raných let je jasné, že se R.E.M. velice vyvarovali komerce a činili hodně věcí, aby se lišili od ostatních skupin. Paradoxně toto byla jedna z věcí díky které se pak stali komerčně úspěšní.
Na prvním disku obsahujícím především písně z prvních nahrávek vytvořených v osmdesátých letech nechybí například "Gardening at night", "Driver 8", "Stand" nebo samozřejmě "Radio Free Europe". Ke konci prvního disku je posluchači jasné, že od tvorby spadající pod konec osmdesátých let byli R.E.M. již krůček od napsání notoricky známých hitů, patřících do období od počátku devadesátých let po současnost, jako jsou například "Losing my Religion", "Everybody Hurts", "Man on the Moon", "Nightswimming", "Great Beyond" a další. I přes hojné množství písní, ve výběru ovšem nenajdete třeba "E - Bow a Letter" nebo "All the Way to Reno". Na druhou stranu byly tyto písně vydané již na předchozí výběrovce a na této mají hodně prostor i písně, které se právě na tu předchozí nedostaly. R.E.M. je také skupina, jejíž řada písní zůstává nedoceněná. Tyto písně například nenajdete ani na jedné výběrovce ("Bang And Blame" a další).
Dále se na desce nacházejí počiny ze současnější tvorby, resp. věci z Accelerate a Collapse Into Now ("Supernatural Superserious", "Überlin", ...) a konečně tři nové singly uzavírající celou velkou kapitolu R.E.M. Ten první nese název "A Month of Saturdays". Jedná se o celkem odlehčenou záležitost se stopáží asi kolem minuty a čtyřiceti sekund a dala by se brát spíše jako úvod ke konečné fázi desky. Druhý nese název "We Go Back to Where We Belong" a představuje poloakustickou baladu s dechovými nástroji a smyčci v pozadí, které celkem dost vyvedené skladbě dodávají zvláštní atmosféru. To samé se dá říct i o posledním singlu, uzavírajícím celé album a zároveň symbolicky celou kariéru R.E.M., jménem "Hallelujah". Na rozdíl od "We Go Back to Where We Belong" zde nacházíme kontrast drsného refrénu s opět jemnou poloakustickou baladou se smyčci a dechovými nástroji na pozadí.
Celý počin bych shrnul jako velice povedenou výběrovku a důstojné zakončení kariéry skupiny. I když si každý fanoušek R.E.M. asi najde alespoň jednu skladbu, která mu zde chybí (ovšem to by to album muselo mít disků alespoň pět), vyvolá v něm deska určitou nostalgii a určitou lítost nad odchodem jedné z nejosobitějších skupin současnosti. I když, v průběhu příštích let se může stát cokoliv...
