Konec devadesátých let jako by naznačoval, že dny režimu jsou spočítány. Tu a tam se na pultech místních obchodů objevilo LP dle gusta řádného rockera. Ve vzpomínkách mě například napadají Styx – Paradise theater, Nazareth – Malice in wonderland nebo vynikající Black Sabbath – Heaven and hell (obal byl ovšem bez šlukujících andělů jen s ilustrovaným obalem členů), které byly jasnými podpultovkami, Jak se rychle objevily, tak také zmizely. Našinec se pak musel spokojit „s ofiko“ distribucí. V roce 1988 například vyšla Olympiku plotna „Když ti svítí zelená“, která byla pěkně lízlá metalem, za zmínku určitě stojí plzeňské Turbo nebo Tublatanka. Samozřejmě nesmíme zapomenout na ostravský Citron, který měl na kontě několik vinylů. Ve sdělovacích prostředcích na posluchače maximálně vybafli „dederóni“ Puhdys nebo Karat.
Bylo by chybou se domnívat, že se metaloví kováři v té době usadili jen v Německu nebo kolébce NWOBHM Anglii či jiných imperialistických zemích (jak se tehdy říkávalo). Žhavý kov probublával i v sousedních státech východním bloku. S jistotou můžeme tvrdit, že šlo o metalové pionýry v pravém slova smyslu. Někteří již upadli v zapomnění, ale řada jich drhne struny dále. Všem těm vlajkonošům těžkého kovu bych chtěl věnovat vzpomínku na nelehkou - vpravdě heavy dobu.
Polsko – země metalu zaslíbená
Naši severní sousedé byli stále o nějaký ten krůček vpředu. U nás na tancovačkách vyhrával Vitacit a Arakain a při troše štěstí Citron obsadil oblastní kulturák. Poláci nebyli žádný troškaři, u nich muzicírovali veličiny jako Iron Maiden nebo Metallica. V roce 1986 vznikl legendární festival Metal mania, který v roce 1987 hostil takové veličiny jako Overkill, Running wild nebo Helloween. Domácí barvy obhajovali mimo jiné KAT, TSA, TURBO. KAT už byli v té době ostřílení borci. V roce 1985 vydali fošnu Metal and hell, kde se to hemžilo pekelníky a třemi šestkami. S odstupem času nechápu, jak místní lidový režim mohl její vydání povolit, navíc v tak křesťansky založeném státě jako je Polsko. Páni popravčí hráli nefalšovaný thrash, který mohl v pohodě konkurovat i zavedeným kapelám. Trefou na jistotu je živák 38 minutes of life z roku 1987, kde je každá sekunda pulsuje nespoutanou energií a plným nasazením a znamenitý vokalista Roman Kostrewski svým charismatickým zpěvem neúprosně žene polskou mašinu vpřed.
Další známou kapelou byli Turbo, kteří se zapsali v té době do metalového povědomí vinylem Kawaleria Szatana. Čertovská kavalerie řádila v heavy metalových vodách ala Judas Priest nebo Iron Maiden s lehkou příchtí trashe. V roce 1990 však vydali fošnu Epidemic, která byla pěkně infikována americkým Anthraxem. Zavedení rockeři TSA brázdili místní vody od roku 1979, v roce 1984 vyrukovali s albem stylově nazvaným Heavy metal World. Těžkotonážní název skrýval velice solidní hard rock lehce šmrcnutý AC/DC. V Polsku jsou TSA uznávanou rockovou klasikou. Pro zajímavost zkratka TSA prý znamená Tajne Stowarzyszenie Abstynentów tedy něco jako Tajný spolek abstinentů. Bylo by velkou chybou zapomenout na další polské party Stos, Hammer, Open fire, Wilczy Pajak (Wolf Spider), Dragon a mnoho dalších.
Poláci se svým způsobem zasloužili o propagaci hard rocku a metalu v naší domovině. Pamětníci si jistě vzpomenou na doby kdy v Praze, poblíž Václavského náměstí fungovalo Centrum polské kultury. Pro fandy tvrdé muziky to byl tehdy jediný legální zdroj poměrně kvalitních vinylů. Neprodávala se zde jen polská tvorba jako TSA,KAT a Turbo, ale i licence. Namátkou si vzpomínám na Venom – Possessed, Faithful breath – Gold’n’glory či různé výběry za lidové ceny.
V dalším pokračování se přesvědčíme, že bratrský Sovětský svaz nenabízel jen kvalitní „stoličnou“ vodku, ale stejně dobrý hevík. Také zabloudíme do rockového podhoubí dalších států tehdejšího spřáteleného socialistického tábora.
text: Karel Huml
