Nightwish za sebou mají velmi krušný rok. Po rozporuplném přijetí poslední nahrávky Imaginaerum následovalo dlouhé světové turné, které bylo pro Anette Olzon poslední anabází s kapelou, když v severoamerické části Imaginaerum World Tour vydala skupina prohlášení o ukončení spolupráce s Anette Olzon, již nahradila ostřílená pěvkyně Floor Jansen. Následovala premiéra filmu Imaginaerum a druhá část turné. V rámci první části Nightwish loni zavítali nejprve do pražské Tipsport Areny a posléze na Masters of Rock. V části druhé zanechali stopu v libereckém areálu Vesec, kde se konala Benátská noc. Obě festivalová vystoupení byla tak diametrálně odlišná, že se několika porovnáním nemohu vyhnout.
Nightwish ve formě
Pyrotechniku si kapela letos přivezla stejnou jako loni a snad i kvůli její montáži začal koncert o čtvrthodinku později, než bylo plánováno. Po zhasnutí pódia publikum hlasitě skandovalo jméno svých miláčků, tleskalo, pískalo a všemožně jinak se snažilo dát najevo, jak moc se těší. Tento stav trval pěkných pár minut, než se konečně rozezněly první tóny zimmerovského intra Crimson Tide.
Dvě úvodní skladby setu netvořily skladby z alba nejnovějšího, nýbrž desky o sedm let starší, kultovní Once. Byly to nejprve Dark Chest of Wonders a posléze Wish I Had an Angel, podpořené pořádnou dávkou ohnivých efektů. Ty doplnily písně She Is My Sin a Ever Dream, než se konečně dostalo na album, kterému je turné určeno, v podobě Ghost River, po níž zazněl pilotní singl Storytime a skočný, veselý kousek I Want My Tears Back, při kterém by se v publiku mohl roztančit pořádný irish jig, kdyby pro něj byla alespoň trocha místa. Pro tuto skladbu a dvě následující se ke skupině připojil Troy Donockley hrající na charakteristické irské dudy, tzv. „uilleann pipes“.
Nightwish nedali publiku oddechnout ani na chvilku, protože hned po vyčerpávající smršti I Want My Tears Back přišla řada na hit Nemo. Ten následovala instrumentální Last of the Wilds, při které dostala čas na vydechnutí a občerstvení se Floor Jansen, jež nějaký ten osvěžující drink jistě uvítala, vzhledem k tomu, jaká panovala i v těchto pozdních večerních hodinách teplota.
Na pódium se vrátila při skladbě Bless the Child, tu střídala Romanticide, kterou Marco vtipně uvedl fiktivním dopisem obsahujícím slůvka jako „párky“ či „klobásy“. Na co asi pan Hietala narážel…
Publikum doslova šílelo při písni Amaranth, která předcházela důvodu, proč jsem do areálu Benátské noci cestoval. Těm, kteří viděli záznam Ghost Love Score z Buenos Aires, kde za mikrofonem již stála Floor Jansen, nemusím nic vysvětlovat, těm, kteří tak ještě neučinili, důrazně doporučuji si záznam najít. Tohle se musí slyšet, a pochopitelně nejlépe naživo. I při, na naše poměry, extrémní teplotě umocněné namačkaným davem může naskočit husí kůže.
Následnou zkrácenou verzi Song of Myself jsem se probíral z extáze a mám ji celou nějak zastřenou, což už neplatí o posledním kusu vesecké skládanky, písni s příhodným názvem Last Ride of the Day, kterou zakončuje přehlídka pyrotechniky a šílící dav, kterému nadšení a především hlasivky schopné zakřičet, vydržely i během outra Imaginaerum a dlouho po něm, když už dávno zmizela dlouho se loučící kapela a Emppu rozhazující ne zrovna malé množství trsátek, bedňáci rozebírali scénu a neutrální přihlížející se vytráceli.
Končila velká show, koncert, který určitě zanechal výraznou stopu v myslích všech šťastlivců, kteří pod pódiem stáli.
Floorgasmus
Jaký to byl rozdíl oproti mdlému, unavenému a nevýraznému vystoupení na Masters of Rock 2012. Ve veseckém areálu jako by hrála úplně jiná kapela než ve Vizovicích.
Pro hlavní důvod této proměny nemusíme chodit daleko a stačí nám dvě slova. Floor Jansen.
Nightwish v osobě Floor nezískali jen dokonale vybavenou vokalistku, která je schopná zazpívat jak písně z éry Tarjiny, tak Anettiny kousky, ona na nich zanechává nesmazatelnou stopu, jež je silná, ale zároveň nenarušuje původní podoby skladeb a respektuje podání svých předchůdkyň. Taková Romanticide, zejména pak její emotivní závěr, kdy se Floor nebojí popustit uzdu a pořádně přitvrdit, je dokonalým důkazem, stejně jako mnou neustále opěvovaný majstrštyk Ghost Love Score.
Někdo tvrdí, že s Floor za mikrofonem ze sebe Nightwish dělají svůj vlastní revival. Nesouhlasím. Floor Jansen není kompromis mezi oběma předchůdkyněmi. To, že zvládne zazpívat jak výšky v Ghost Love Score, tak úlisné a afektované melodie Storytime je přednost, ne ústupek. Pokud je Tarja jeden břeh a Anette druhý, Floor je řeka, která spojuje obě nesourodé krajiny kolem, doplňuje je, a především si z nich bere to nejlepší a unáší to svým vlastním proudem.
Floor ale Nightwish nevytrhla trn z paty pouze v oblasti zpěvu. Její přítomnost na pódiu je totiž, na rozdíl od Anette Olzon, cítit úplně všude. Show loni ve Vizovicích neměla nikoho, na koho by se mohla upřít pozornost na delší dobu. To už neplatí. Holanďanka je na pódiu dominantní, jak se sluší na zpěvačku, o stylu oblékání potom ani nemluvě.
Navíc oživila Marca Hietalu, ten byl sice vždy jistotou, ale nyní je opět hmatatelná souhra mezi ním a hlavní vokalistkou. Bez povšimnutí spolupráce nezůstala ani v očích Tuomase, jenž se ve své varhanní pevnůstce spokojeně usmívá.
Kapela dostala nový impulz, v sobotu večer bylo zřejmé i tomu největšímu ignorantovi, že je hraní pro publikum baví. Masters of Rock 2012 takový pocit na pódiu hledal jen s velkými obtížemi.
Patrný byl tento jev zejména na komunikaci s publikem. Tak důležitý prvek živých vystoupení ve Vizovicích chyběl, nyní se nám ho dostalo vrchovatě, ale zároveň bez zbytečných průtahů a nudných prostojů. Takhle se to dělá!
Publikum kapelu odměnilo velmi dobrou atmosférou, o kterou jsem s popravdě v případě tohoto festivalu trochu bál. Minimálně přední řady ale plně patřili fanouškům kapely.
Nightwish se díky Floor Jansen zase přiblížili k metalovému vyznění, od kterého v poslední době trochu upustili, a co především – opět se přiblížili fanouškům metalu, od kterých se předtím vzdálili. Trefně vystihla celou situaci skupinka fanoušků na festivalu Ilosaarirock se svým transparentem „Floorgasm“.
Pane Holopainene…
…uvědomte si, prosím, jaký klenot jste ve Floor získal. Přestaňte shánět novou stálou tvář Nightwish, už jste ji našel. Hýčkejte si ji a především s ní nezameťte tak, jako jste to provedl s Tarjou a Anette.
