Komunál a Seven, tyto dvě populární hudební skupiny slaví tento rok 20 let své existence a z tohoto důvodu mají i společnou koncertní šňůru. V pořadí 9. zastávkou na turné byl 6.10. hudební klub Továrna v Jilemnici. Už předem bylo dané, která ze skupin se představí jako první a tou byla metalová smečka z Chlumce nad Cidlinou Komunál. Na plakátech bylo zveřejněno, že klub se otevírá ve 20:30, ale již po 20. hodině se to před Továrnou hemžilo fanoušky, kteří svým oblečením dali jasně najevo, kdo je jejich favoritem. Logo kapely Komunál na triku bylo skoro všude, kam se člověk podíval. Po otevření se koncertní prostor velmi rychle zaplňoval a atmosféra, která uvnitř panovala, slibovala velký zážitky. Návštěvníci si ovšem museli na zahájení ještě chvíli počkat, neboť podle plánu začalo vystoupení až ve 22:00. Na pódiu se objevila první kapela, v tradičních úborech a v čele se zpěvákem Lubošem v černém hábitu s velkým křížem.
Hned při prvních písničkách se začala vařit voda v kotli a všichni si koncert evidentně užívali. Komunál nám naservíroval jednu metalovou pecku za druhou, kdy často zapojovali do zpěvu i diváky a nejvíce to bylo znát u pecky „Volnej pád“. Zvláště bych chtěl vypíchnout skvělý výkon bubeníka, jenž se s tím nemazlil ani chvilku a připadal mi jako nenažraný dravec. Celkově na mě kapela udělala ohromný dojem. Ta sehranost, nadhled a radost, se kterou zvládli celý koncert, zaslouží velkou poklonu. Nemůžu zhodnotit závěr vystoupení, neboť jsem měl tu možnost být s další super kapelou přímo v odpočinkové místnosti. Půl hodiny před půlnocí už si na pódiu seřizovali nástroje chlapi z mladoboleslavské rockové skupiny Seven. Na jejich koncertě jsem byl naposledy v dubnu a týden po této akci oznámili změnu na postu bubeníka, kdy Jardu Hořeního vystřídal Petr „Máca“ Macek. Tudíž jsem byl zvědav, jak si kapela, která navíc letos hraje občas i s metalovou zpěvačkou Monikou Agrebi a s níž byli i na Masters of Rock, povede. O půlnoci se však objevil nečekaný problém, na pódiu vypadla elektřina a trvalo chvíli, než se dalo vše do pořádku. Další koncertní vystoupení tak začalo v půl 1. Skupinu Seven je velmi zajímavé sledovat, zvláště když má dva, povahově naprosto odlišné, zpěváky. Naštěstí v tomto případě to tak skvěle vše dohromady funguje, že nemám výhrady. Písničky z úst Tomáše Kargla (mimojiné i klávesáka), jako například „Sahara“, „Kolo štěstí“ nebo „Rockový děti“ jsou správně rockově naladěné a mají v sobě skryto mnoho energie.
Druhý zpěvák a kytarista Filip Šubr má spíše popovější hlas, ale se kterým umí neuvěřitelně pracovat a tak songy „My to zvládnem“ a „Radši si to píšu“ nemohli v žádném případě chybět. Škoda že Seven má na svém kontě pouze dvě regulérní studiové desky a na třetí teď pracují, nicméně i tak to byl koncert napěchovaný hity, včetně novinky „Aby to čert vzal“. Příjemným zpestřením bylo i bubenické sólo, za které sklidil Máca zasloužený potlesk. Musím uznat, že je to bicmen vysoké kvality, ale Jarda je prostě Jarda a jeho projev s kapelou je pro mě nenahraditelný. Než jsem se nadál, koncert byl u konce. Seven mě jako celek přesvědčili a jsem za to moc rád.
Lidi se po celý večer skvěle bavili, vládla skvělá atmosféra. Doufám, že se brzy dočkáme nových alb obou skupin, protože tyto dvě seskupení na to, i po dvaceti letech, stále mají a stojí každopádně za pozornost. Večer jak se patří, ještě navíc, když je kolem Vás super společnost.
