Když se v roce 1984 v rámci World Slavery Tour chystali IRON MAIDEN do Polska, ukuli jsme se spolužáky velkolepý plán: podnikneme výlet za naší oblíbenou kapelou! Bylo nám v té době nějakých třináct čtrnáct let a vidět kapelu, která nás relativně nedávno ohromila, to by byla věc úžasná. Oznámil jsem rodičovskému sboru záměr vyrazit do Varšavy a bylo mi řečeno, abych si dal mokrý hadr na hlavu. Spolužáci dopadli tak nějak podobně a tím skončil můj první výlet na koncert IRON MAIDEN. Když ovšem za čtyři roky kapela dorazila do Budapešti, už nás nemohlo zastavit nic. V našich končinách hodlali soudruzi bránit rozvinutý socialismus všemi silami a návštěva jakýchsi mániček rozhodně nezapadala do jejich představ o třídním boji, zamýšlený koncert na Letné tudíž odpadl. Nájezdu českých a slovenských fanoušků do Uher ovšem zabránit nemohli. Budapešťský koncert je pro mne na věky jedním z nejsilnějších hudebních zážitků. Spatřit poprvé své hrdiny a hned na tak monstrózní scéně, to je něco, na co zkrátka nejde zapomenout. Je mi jedno, že dnes kapela považuje tehdejší podobu stage za přehnanou, já byl nadšen a ty krápníky bych tam klidně nechal i dnes. A to nadšení, které nás prostoupilo a vydrželo nám ještě dlouho po návratu, logicky končilo vždy u jediné otázky: Proč tohle, sakra, nepustí k nám? Mimochodem, na oficiálních stránkách kapely je pražský koncert uveden jako odehraná show. Trvalo to ještě dlouhých pět let, než si IRON MAIDEN našli cestu do našich končin, ale od té doby už bývá Česká země pravidelnou tour zastávkou. 29. července 2013 načala kapela druhou desítku návštěv. Oslava svátku Svaté Panny Železné byla umístěna do pražského Edenu a ujít si ji nenechalo něco kolem pětadvaceti tisíc návštěvníků. Předpověď na ten den byla děsivá, vlnu veder vystřídají bouřky, krupobití a přívalové deště. To ovšem nás, letošním mokrým Metalfestem zocelené fandy, nemůže rozhodit. Nebo může?
Veškerý support tentokrát tvořila dohromady jedna jediná kapela. ANTHRAX a SABATON, kteří IRON MAIDEN střídavě na aktuálním turné doprovází, měli v Čechách jiné závazky a komediální akce Rádia Beat, z níž údajně měla vzejít česká předkapela, skončila fiaskem. Nevadí, osobně jsem přesvědčen, že jeden předskokan je až dost.
VOODOO SIX u nás rozhodně nemají žádnou vekou fanouškovskou základnu a upřímně řečeno, ani se moc nedivím. Na jejich muzice není nic, co by mě dokázalo dostat a většina návštěvníků to má evidentně zrovna tak. Pár jedinců hrozí a s postupujícím časem se k nim přidá i pár desítek dalších, ale žádný velký headbang se nekoná. Živěji je v útrobách stadionu, odkud se mnohým nechce do deště. Bláhově se možná domnívají, že do nástupu hlavních hvězd přestane pršet. Bohužel, když se přiblíží čas plánovaného začátku, spustí se z nebe liják, který brutálně spráská všechno živé na ploše stadionu. Kdo měl pláštěnku, moc si nepomohl, útok byl tak rychlý, že než ji člověk nasadil, byl stejně promočený na kost. Výsledek? V mém případě totálně promočené peníze, cigarety, zvlhlý mobil a bohužel i foťák, který po sprše odmítl pracovat. Veškeré fotky IRON MAIDEN se mi tedy smrskly pouze na obrazovku okupujícího Eddieho a pódiovou jednotku zametačů vody. No nic, čert to vem, hlavně už by se mohlo začít.
Patnáctiminutové zdržení ukončil první tóny skladby Doctor Doctor která symbolizuje začátek show. Jako intro výlet do krajiny ledu a pak už to, co snad zná úplně každý, kdo je momentálně v Edenu.“Seven deadly sins, seven ways to win…“ odříkávají fans spolu s Brucem , les rukou letí vzhůru při syntezátorové předehře a pak už mohutné plameny ozáří stage a koncert definitivně začne. Obě strany, kapela i publikum, jdou do akce od počátku s plným nasazením, navzdory dešti, nebo možná právě proto, že prší. Sice už ne tak hustě, ale stále vytrvale a do pódiové hry světel a ohníčků tu a tam přispěje i nebeský stroboskop, což sice může být poněkud nebezpečné, ale vypadá to skoro až magicky. Rozebírat playlist položku po položce nemá význam. Jednak byl znám dostatečně dlouho a jednak není prakticky žádný rozdíl v tom, zda MAIDEN hrají koncertní trvalky jako Can I Play With Madness a The Trooper, nebo léta nehrané The Prisoner a Phantom of The Opera. Právě tu druhou jmenovanou považuji za jeden z vrcholů večera. Během následující Run To The Hills se poprvé představí jeho výsost Eddie, tentokrát v uniformě amerického kavaleristy. Jak je jeho dobrým zvykem, rovnou si to štráduje k Janickovi. Co si ti dva udělali, je mi záhadou, ovšem Eddie si je tentokrát vědom své převahy a místo souboje jenom několikrát udeří prostředníčkem do kytary a pak už si jen vychutnává ovace. Fandové jsou u vytržení a refrén téhle hitovky musí být slyšet až na Václaváku.
Druhým a absolutním vrcholem je podle očekávání titulka z alba Seventh Son of A Seventh Son. Monumentální song, který pódiovým ztvárněním ještě získává na síle je úchvatnou podívanou, což budiž omluvou té části fanoušků, která trochu ubrala plyn. Je to ale jen na chvíli, základní část setu se řítí nezadržitelně ke svému konci a protože to všichni zúčastnění vědí, chtějí si poslední chvíle užít co nejvíc. Takže při Fear of The Dark řve dav tak silně, že bych se nedivil, kdyby v Edenu začaly praskat zdi.Tradiční „jakože“ konec obstará Iron Maiden, akademická přestávka a tři přídavky, kde si ještě z posledních sil zařveme refrény Aces High,The Evil That Men Do a Running Free a je definitivní konec. Sbor ukřižovaných spustí, že máme vždycky brát život z lepší stránky, což především nám promočeným zvedne náladu a pak už vzhůru domů. Skončil koncert, který si s přihlédnutím k playlistu a především atmosféře dovolím označit za absolutně nejlepší show, kterou IRON MAIDEN v České republice předvedli. Viděl jsem všechny, ale tak frenetické publikum nebylo ani na jednom.
PS : Zvuk hodnotit nebudu, slyšel jsem všemožné názory a nemám důvod jim nevěřit. Za sebe říkám, že na mém místě /levá strana pódia/ bylo vše OK.
