Pro mnohé fanoušky Guano Apes byl jejich comeback v roce 2009 velkou výzvou. Někteří je mohli vidět už na Malé Skále na Benátské noci, kde představili nový song All I Wanna Do. Letošní jaro bylo plné očekávání – vyšla novinková deska Bel Air. Kapela prošla za dobu své nečinnosti nepřeslechnutelným ale také nepřehlédnutelným vývojem (narážím na image frontmanky Sandry Nasic). V červenci se představili na festivalu Masters of rock ve Vizovicích. Reakce byly rozporuplné, pravdou ale je, že Masters of rock je spíše „Masters of metal“ a Guano Apes bych metalem nenazývala. Mně „nezbývalo nic jiného“ než se přesvědčit o kvalitách dnešních Guano Apes živě až 13. 10. v Praze v KC Vltavská.
Kapela si vybrala jako support na své podzimní turné neznámou norskou kapelu 22. Za sebe i za ostatní si troufám říct, že přečkat těch 45 dlouhých minut bylo utrpení. Sama kapela svůj žánr na Facebooku označuje jako „New Energy Musik“. Energie nechyběla, ale pro převážně rockově či metalově založené lidi to byla „trochu jiná energie, než kterou od koncertu očekávají“. Mírně řečeno. Já osobně jsem si chvílemi připadala jak na jakési psychodiskotéce. Jakou předkapelu bych tedy vybrala já? Určitě nějaký rock, crossover,… Nabízeli by se čeští Matahari. Ale abych 22 jen nehanila – po koncertě byli s to komunikovat s jeho návštěvníky, respektive návštěvnicemi.
Samotný koncert Guano Apes začal zhruba ve 21:15. Dostalo se jim bouřlivého přivítání, které se během té hodiny a půl měnilo v děkování, zpěv a skandování o návrat… Tím chci říct, že po celou dobu vystoupení se fanoušci nenudili a byli plní energie. Kapela nevystoupila pouze v sestavě Sandra Nasic (zpěv), Henning Rümenapp (kytara), Stefan Ude (basová kytara) a Dennis Poschwatta (bicí), ale na turné je doprovází další kytarista, který příležitostně i zpívá.
8177Samotný koncert byl složen převážně z nových písní, ovšem nebyly opomenuty ani ty největší hity. Jako první zazněla Quietly, při které to Sandře znatelně ujíždělo. Následoval 1. singl z Bel Air - Oh What A Night, při kterém se Sandra již rozezpívala a dá se říct, že jí to vydrželo. Ze starých známých věcí zaznělo ještě You can´t stop Me, má velice oblíbená Pretty in scarlet, o které se mi ani nesnilo, že by ji mohli zahrát, a samozřejmě nechyběly vypalovačky jako Big in Japan původem od Alphaville, Open your eyes a jako poslední zazněla Lords of the boards. Snad netřeba psát, že poslední dvě zmíněné nechala Sandra spíše na publiku a to si je patřičně užilo. Což je možná trošku škoda, protože zrovna v těchto se do toho umí Sandra nejlépe opřít. Z nových písní samozřejmě nemohly chybět další dva singly, tedy Sunday lover a This time. Celkem zaznělo, nepletu-li se, 16 písní. Zvláštní pozornost bych upřela na skladbu She´s a killer – hlavně v té jsou ty nové „opice“ znát, obsahuje takovou silně elektronickou pasáž. Dodává to energii a je to zajímavé oživení tvorby Guano Apes. Přiznávám, že na albu mě to trochu zděsilo, ale na koncertě to bylo skvělé!
Sandra je kromě zpěvačky také dokonalá šoumenka. Na podiu předvádí prapodivné taneční kreace, dá-li se to tak nazvat. Nedělá jí problém obejmout sekuriťáka, utřít Hennigovi z čela pot a následně ho otřít o své sexy tílko nebo jako součást děkování vypláznout jazyk na diváky. Vzhledem k tomu, jak se s příchodem nových GA začala oblékat, je to silný kontrast. Dáma, která se chová jak zvíře. A to je dokonalé! Snad jen škoda, že nevlezla do publika, k čemuž také občas dochází. Možná kvůli svému kulhání – na přídavek, tedy Loards of the boards a další, totiž „připajdala“.
Ozvučení bylo dobré, což je základ kvalitního koncertu. Po koncertě Dennis rozhodil paličky a jejich pomocníci rozdali setlisty. Všichni členové předvedli dokonalý výstup. Líbila se mi i jejich komunikace mezi sebou, ať se mezi nimi stalo v roce 2004 cokoliv, je to prostě naštěstí pryč. Tak snad jen doufat, že sem brzy opět zavítají. Ač jsou jiní než před sedmi lety a ne každému se to musí líbit, stále jsou skvělí. Prošli jednoduše vývojem, kterým by v nějaké formě měla procházet každá kapela. Dělat stále totéž musí být nuda, ne? I když ano, tady to trošku zavání komercí, ale to buď přijmeme nebo ne.
