The Beatles, slavnější než Ježíš: 9 - Revolver

Rubber Soul skutečně zamávala hudební scénou a svým svěžím originálním zvukem přispěla k začínající hudební revoluci šedesátých let. Na velký hudební úspěch ovšem paradoxně navázala řada mediálních skandálů. Asi nejslavnějším z nich se stal Lennonův výrok vyřčený v březnu roku 1966 v jednom rádiovém rozhovoru. John se zde zmíní, že The Beatles jsou slavnější než Ježíš. Tato věta vyprovokovala řadu věřících a náboženských sekt, mezi nimiž nechyběl například ani proslulý Ku-klux-klan, k monstrózním protestům proti kapele. Rodiče přesvědčení nejen z kázání jednoho reportéra z amerického radia, že Beatles jsou velice špatný příklad pro mládež, nutili své potomky k tomu pálit veřejně desky a různé předměty týkající se Brouků. Ku-klux-klan zase na svých zasedáních symbolicky přitloukl alba skupiny na kříž, který následně zapálil. Tyto nepokoje donutili Johna odvolávajícího se na to, že to bylo pouhé nedorozumění vzniklé vytržením věty z kontextu, veřejně se omluvit. Neboť ve skutečnosti nic neudělal a navíc byla i proti jeho vzdorné povaze, stala se omluva pro Lennona činem, jehož později občas i litoval stejně, jako ve svém proslovu údajně litoval něčeho, co pravděpodobně ani neřekl nebo říct nechtěl. Ať již to byla jeho nerozvážnost nebo senzacechtivost reportérů, je jasné, že tato událost se stala jedním z klíčových momentů začátku konce pomalu vyhasínající beatlemanie. Brouky už unavovaly uřvané koncerty, v nichž absolutně nebylo slyšet hudby ani slova. Unavovalo je i neustálé cestování po světě a vzhledem k zdokonalující se studiové technice a vyspívajícímu přístupu k muzice jich samých, pociťovali více potřebu setrvávat ve studiu a věnovat se tvorbě, co bude přímo odpovídat jejich uměleckému rozmachu. Jelikož se už dostali do pozice, kdy si mohli dělat prakticky, co chtějí, začali tuto představu postupně naplňovat, což dokazují i nejnovější singly, jež vypustili do světa a jež měli prezentovat opět v Sullivanově show. Jelikož se vyčerpání na nich již výrazně podepisovalo, začali Beatles hledat cesty, jak si výpravu za oceán ušetřit a tu také našli. Se srdečným pozdravem odeslali do Ameriky všechny nové písně v doprovodu oficiálních videoklipů, jak je známe dnes. Divákům tato změna zjevně nevadila, a tak Brouci zásobovali televize pořád větším přívalem videozáznamů, čímž si výrazně ulehčili práci zahrnující nekonečné vysedávání a připravování se na show v televizních studiích. Singly samotné naznačily další hudební vývoj kapely, zejména pak „Rain“ dýchající díky pozpátku pouštěném sólu a dalším zvukovým experimentům rodícím se psychedelickým undergroundem, jehož největší hvězdy začínají již teď vydávat svá první alba jako například kytarový génius Jimi Hendrix či legendární Pink Floyd. O těchto interpretech je navíc známo, že mezi jejich největší inspirace vždy patřili Beatles a nyní, když čtveřice hlavní proud tlačila směrem k originálnímu zvuku a netypickým melodiím, vstupovala psychedelická scéna převážně tvořená studenty z uměleckých škol, mezi jejichž největší záliby patřilo také užívání nové drogy LSD, do období největšího rozkvětu.
Samotní Brouci již ale také měli s tzv. diethylamidem kyseliny lysergové své zkušenosti. K té první došlo na večeři u jednoho jejich přítele, který vykonával práci zubaře. Když si po jídle nechali přinést kafe, netušil ani jeden z nich, že hostitel jim do nápoje přidal další neobvyklou přísadu navíc. Nasedající posléze do auta a řítící se městem jako šílení prožívali první „výlet“ svého života. Všechno kolem nich bylo barevné a absolutně šílené. Vezli se výtahem na diskotéku a díky červené kontrolce na ovládacím panelu křičeli, že hoří. Ještě více začali vyvádět po vstoupení do sálu, v němž se nacházela spousta různých mihotajících se světel. Díky účinkům, jež mělo LSD na lidskou psychiku, žili jeho uživatelé, stejně jako následně začali i samotní Beatles, v domnění, že látka rozšiřuje obzory, vnímání a mysl. Většina nakonec přece jen došla k závěru, že tomu tak není. Droga způsobuje jen halucinace a možná člověku ukáže několik dveří, ale ve skutečnosti jej spíše svazuje, než rozvíjí. Spousta umělců a hudebníků včetně Brouků se ovšem nechala halucinogenem inspirovat ve své tvorbě. Někteří na to doplatili jako např. geniální Syd Barrett, někdejší leader Pink Floyd a někteří fungují dodnes v klidu dál, čehož důkazem je i rebel Keith Richards z The Rolling Stones. V následujícím období vznikla řada hudebních počinů ovlivněných zážitkem zapříčiněným LSD včetně dalšího beatlesáckého singlu „Day Tripper“ víceméně pojednávajícím o onom ojedinělém zážitku následujícím po večeři u zubaře. Skladba se opět stala číslem jedna.
Mezitím, co si čtveřice zpříjemňuje chvilky užíváním drog, začíná plodit stále kvalitnější počiny. Na videoklipy k znovu úspěšným písním „Paperback Writer“ a již zmíněné „Rain“ navazuje dalším památným albem Revolver, v němž se už experimentuje příznačně více, než tomu bylo dříve. Abstraktní přebal desky vyvedený někdejším hamburským přítelem Klausem Voormanem, již naznačuje, že album je velice odlišné od svých předchůdců, plné nezvyklých aranžmá a zvuků. Jedná se vůbec o první LP beatlesácké diskografie, na níž se začalo opravdu experimentovat, což dávají jasně najevo písně „I’m Only Sleeping“ s opět pozpátku pouštěným sólem, smyčcová a na Beatles velice pochmurná „Eleanor Rigby“, indickou muzikou podepsaná Harrisonova „Love You To“, dětská Ringem nazpívaná „Yellow Submarine“, „I Want To Tell You“ s velice zajímavou klavírní linkou a hlavně průkopnická „Tommorow Never Knows“. Poslední jmenovaná je na svou dobu skutečný unikát a jsou z ní opět cítit vlivy indické hudby. Ringova bicí linka v kombinaci s elektronickými smyčkami v pozadí a spousta zvukových efektů tvoří podklad ke zpěvu, který i přes své zkreslení nesplnil Johnovy žádosti na George Martina, po němž chtěl, aby pěvecká stopa zněla jako tisíc mnichů. I v již tak celkem pokročilé době to však nebylo proveditelné. Navzdory tomu ovšem skladba působí na posluchače doslova magickou atmosférou a je neoddělitelnou součástí unikátu zvaného Revolver.
Album otevřelo bránu hromadě psychedelických a undergroundových skupin, jejichž desky se stanou elementem myšlení a kultury nadcházející generace hippies, jejíž názory a protesty proti válce ve Vietnamu se začnou odrážet nejen v hudbě a v umění jako takovém, ale i ve společnosti celkově. Následující věk plný snů a lásky se do historie zapíše jako období, v němž se Beatles představí díky své muzice, názory a vystupováním jako jedni z hlavních představitelů hnutí, co stejně jako beatlesácké skladby zasáhne svět.