Píše se rok 1963. Je přesně 11. únor a v pro The Beatles příštích několik let domovském studiu Abbey Road je již od desíti ráno napilno. Jako reakce na úspěch singlů „Love Me Do“ a „Please, Please Me“ vytváří po dobu přes devět hodin skupina s již osvědčeným producentem Georgem Martinem svojí první dlouhohrající desku. Beatles, kteří si v posledních letech prošli obměnami v sestavě, k nimž patřily i protesty klubových fanoušků kapely k náhradě bubeníka Petera Besta Ringo Starrem, jejichž neoddílnou součástí byly transparenty hlásající hesla jako: „Best forever, Ringo never!“, si již získávali narůstající základnu příznivců v drtivé většině případů znalou kapelu až v (dnes již klasické) sestavě McCartney, Lennon, Harrison a Starr. Nebylo proto divu, že ve vyčerpávajícím únorovém dni plném nahrávání v režii Martinovy produkce, bylo vytvořeno nadčasové album, jež mělo za následek opět zasloužené první místo v britské hitparádě, ale také počáteční výstřel Beatles do hvězdných výšin následovaný památnou beatlemánií ovládající v příštích několika letech nejen domovskou Británii, ale i zbytek světa.
Byl to ovšem jen začátek cesty dobývání světa pomocí LP, jež se ještě v té době preferovaly méně, než singly, které měly v hudebním světě přece jen podstatnější roli. Byli to právě Beatles, kdo měl společně se skupinami tzv. Mersey soundu, mezi něž spadali např. do dnes známí Animals, měnit pravidla hry a to nejen v záležitosti singlů a dlouhohrajících desek. Zatím ale kapela dobývá hudební žebříčky stále pomocí starých metod a skutečně se jí to daří. Dlouhohrající album Please Please Me dostalo jméno po toho času nejúspěšnějším beatlesáckém singlu a mimo něj obsahovalo celkem čtrnáct písní, z nichž šest tvořily předělávky a zbývajících osm autorské skladby z pera dvojice Lennon/McCartney. Deska je navíc velice ceněná i dnes, o čemž vypovídá i fakt, že jej na svůj žebříček pět seti nejlepších alb všech dob sestavovaném v roce 2003 umístil vlivný hudební časopis Rolling Stone.
Celá nahrávka začíná odpočítáváním. Po svižném: „One, two, three, four…“ zahajuje LP autorská skladba „I Saw Her Standing There“. Jedná se o svižný rock’n’roll doplněný svěžím rytmickým tleskotem s bezstarostným optimistickým textem pojednávajícím o lásce na tanečním parketu. Po uvolněnější skladbě „Misery“ přichází pomalá „Anna (Go with Him)“ s velice melodickým vybrnkávaným riffem
následovaná svižnější předělávkou skladby „Chains“. Jednou z kuriozit desky je i převzatá píseň „Boys“ zpívaná Ringo Starrem, který byl ještě v době s Hurricanes velice ceněný jakožto zpívající bubeník zvládající bubnovat a zpívat současně. Jedná se opět o svižný rock’n’roll s typickými beatlesáckými sbory a Ringovým odvázaným jednoduchým pěveckým projevem. Po tomto rockerském řádění uzavírají první stranu desky autorské klasické skladby „Tell Me Why“ a „Please Please Me“. Druhá strana otevíraná prvním úspěšným singlem „Love Me Do“ je už pomalejšího rázu ve stylu skladeb jako „P.S. I Love You“ nebo opět převzaté „A Taste of Honey“. Výjimkou druhé strany je ovšem asi jedna z nejenergičtějších skladeb alba, často milně přisuzovaná autorské dvojici Lennon/McCartney. Jedná se o dobře známý počin „Twist and Shout“, který John Lennon udělal jako cover jedné vokální americké skupiny. „Twist and Shout“ hrála kapela ještě při působení v Hamburku a pokaždé s ní dokázala skvěle rozpálit obecenstvo. Na desce dostává skladba ovšem tvář ještě větší „divočiny“ Lennonovým po pilném dni vyřvaným zpěvem, který se posléze stal pro píseň neoddělitelným.
Deska předurčila těmto ještě kdysi prostým klukům z Liverpoolu status rockových hvězd a uchvátila téměř každého teenagera, který si ji 22. Března 1963 přinesl domů a pustil na svém gramofonu. Chlapcům a dívkám již v pokoji začínají viset plakáty „liverpoolské čtyřky“ a z písní Beatles se pomalu stávají přirozené součásti všech mejdanů a formy mladistvého protestu proti starší generaci. Evropa si už formuje svou odpověď na americký rock’n’roll.
