The Beatles, slavnější než Ježíš: 2 - Hamburk

Hamburk. Město s divokou pověstí, pro nějž byl vášnivý noční život charakteristický. Nacházelo se zde velké množství hudebních klubů, v nichž vystupovaly nejrůznější kapely včetně, díky kontaktům manažerů, těch liverpoolských. V jednom z nich, Star Clubu, funguje ještě zatím neznámá skupina The Beatles s novým stálým bubeníkem Petem Bestem. Každý den v týdnu po dobu šesti až sedmi hodin hráli Lennon, McCartney, Harrison, Sutcliffe a Best nonstop rock’n’rollové hity od Chucka Berryho, Elvise Presleyho nebo Little Richarda. Kapela přespávala v zákulisí místního kina a oslovovala hosty Star Clubu svým syrovým způsobem podání řízného rocku. Zájem o vystoupení Beatles stále rostl. Zlomový bod nastal, když se na jeden z jejich koncertů přišel podívat pár žijící nedaleko od místa, kde kapela působila. Klause Voormana a Astrid Kirchherrovou, kteří zrovna dokončili uměleckou školu, show pěti zapálených rockerů velice nadchla a zanedlouho se oba dva se skupinou dali do řeči. Sympatie mezi nimi stále rostly, zejména pak mezi Astrid a Stuem, až tato talentovaná mladá fotografka přišla s nabídkou pořízení několika uměleckých fotek Beatles, kteří s návrhem nadšeně souhlasili a společně vytvořili jedny z nejpamátnějších a nejzdařilejších snímků, na nichž kapela kdy figurovala. Osobité fotografie z drsného průmyslového hamburského prostředí představují skupinu ve svém typickém rockerském úboru, jehož součástí byly vlasy učesané dozadu, kožená bunda a u Sutcliffea navíc pro něj neoddělitelné tmavé brýle. I přes to, že skupina zpočátku na svůj rebelský vzhled nedala dopustit, byla to právě Astrid, kdo ostříhal Stuovi vlasy do uhlazené helmovité podoby, jež nakonec zbytek uskupení inspirovala k jejímu následování a která se stala prvním krokem ke klasické beatlesácké vizáži pro kapelu v dobách pozdější beatlemanie zcela neodmyslitelnou. Navzdory úspěchům, začíná skupina v následujícím období Německo postupně opouštět. Ze země je vyhozen George a to díky své nezletilosti. V Hamburku platí zákaz navštěvování podniků jako Star Club ve věku nižším, jak osmnáct let a proto Harrison zatajil úřadům svůj skutečný věk sedmnácti let. Ty se o tom dozvěděly a za krátkou dobu vyhostily i Paula a Peta za žhářství. Kapela se měla přesunout do většího klubu a lepšího bydliště, než bylo kino a tak McCartney s Bestem v samé rozjařenosti připíchli na zeď kondom, jež následně zapálili. Netrvalo dlouho a zpět do Liverpoolu je následoval i Lennon. Jediný, kdo setrval nadále v Hamburku, byl Stu, který zde zůstal natrvalo bydlet se svojí přítelkyní Astrid. Zatímco ostatní sklesle bloumají po Liverpoolu, trpí Stu čím dál tím většími bolestmi hlavy a záhy umírá. Doktoři později konstatují, že smrt byla zapříčiněna trvalým krvácením do mozku, jež způsobilo pravděpodobně několik špatně mířených ran v divoké rvačce s liverpoolskými „pásky“. Když je Georgovi osmnáct, vrací se The Beatles po přeobsazení McCartneyho na basovou kytaru opět do Hamburku, aby zde pořídili svou vůbec první oficiálně vydanou nahrávku jakožto hostující skupina zpěváku Tony Sheridanovi, což jim vynese první zmínku v americkém tisku. Díky vzrůstající popularitě nejen v Británii, kde odehrává dnes již legendární koncerty v Cavern Clubu, si kapely všímá mladý začínající manažer Brian Epstain, jenž si ji následně bere pod svá křídla. Tento bývalý prodavač nábytku se skvělými obchodními schopnostmi dostává skupinu stále více do popředí zájmů, díky čemuž The Beatles po své třetí a poslední návštěvě v Hamburku nahrávají svůj autorský singl „Love me Do“ s písní „P.S. I Love You“ na druhé straně již ale bez Peta Besta, jehož nahradil asi nejlepší bubeník v Liverpoolu té doby Richard Starkey díky své velké zálibě v prstenech přezdívaný také jako Ringo Starr. Ringo měl v dětství velké zdravotní potíže, jež mu silně komplikovaly studium a neumožňovaly mu stýkat se více s kamarády a spolužáky a tak se začal věnovat hře na bicí, v níž se čím dál tím více zlepšoval. Připojil se k rock’n‘rollové skupině Rory and the Hurricanes, kteří za nějaký čas odjeli ve stejném období jako Beatles hrát do hamburského Star Clubu. Starkey se tedy s jednotlivými členy Beatles již nějaký čas zná, když s nimi do studia přichází nahrávat v produkci vynikajícího George Martina v budoucnu úspěšný singl „Love Me Do“. Píše se rok 1962, když tento počin dosahuje 17. místa v žebříčku nejprodávanějších desek. Píseň se stejně tak jako „P.S. I Love You“ vyznačuje bezstarostným zamilovaným jednoduchým textem odzpívávaným Lennonem a McCartneym do uvolněného hudebního podkladu obohaceného skvělou Johnovou foukací harmonikou v hlavním riffu. To vše podané v produkci George Martina tak výborné, že si ani na konci písně nepovšimneme, že John s Paulem zapomněli slova. Následující deska „Please Please Me“ s „From Me to You“ na druhé straně má podobnou strukturu. Je ovšem svižnějšího tempa a vykazuje více dnes pro Beatles neoddělitelné melodičnosti a chytlavosti, díky nimž kapela dobývá žebříčky až na první místo, kde má setrvat v následujících několika letech. Ve Spojeném království jsou již cítit první záchvěvy nadcházející beatlemanie, která začne pořádně vřít až s první chystanou dlouhohrající deskou.