Sgt. Pepper jistě vyvolal velký poprask, i když směr, jímž se bude ubírat, napovídaly ještě před vydáním alba dva novátorské broučí singly „Penny Lane“ a „Strawberry Fields Forever“, které samy o sobě byly plné zvukových experimentů, zejména pak druhá jmenovaná. „Penny Lane“ se navíc stala první skladbou, jež se od vydání „Please, Please Me“ nedostala na první příčku hitparády, nýbrž na druhou. Obě dvě písně i navzdory tomu, že měly celkem dobré ohlasy, se nakonec nevešly na Sgt. Peppera a tudíž se přirozeně měly vyskytnout na desce následující, která byla natáčena v opět psychedelickém duchu. Zatím ovšem Beatles neměli potřebu s novým albem spěchat, neboť veřejnost se ještě ani pořádně nevzpamatovala z revoluce nastolené posledním LP.
Kultura hippies se mezitím rychle rozvíjela a mládež stále více toužila po deskách nesoucích se v duchu psychedelie. Mimo Seržanta Pepře na tom měl podíl i debut McCartneyho oblíbenců Pink Floyd The Piper at the Gates of Dawn vznikající ve stejné době jako Lonely Hearts Club Band a navíc ještě ve vedlejším studiu. Novou vlnou rocku se nechali strhnout i rhythm’n’bluesoví The Rolling Stones, u kterých se mírně psychedelický odklon projevil již na předchozím Aftermath hitem „Paint It Black“. Na publikum lačnící po novém stylu posléze zaútočili svým experimentálním úletem Their Satanic Majesties Request. Na druhé straně oceánu zatím fungovala další uskupení přiklánějící se k tomuto novátorskému směru, mezi něž patřili například Jefferson Airplane nebo osobití temnější The Doors. Alba těchto formací si vydobývala obrovského úspěchu, k němuž chtěli v nejbližší době svou trochou do mlýna přispět i novopečení kmotři psychedelie Beatles.
Budoucnosti, jakou si čtveřice plánovala a pohody a odpočinku, kterého si po náročném nahrávání užívala, dala přítrž náhlá smrt hlavní osoby na pozadí jejího úspěchu Briana Epstaina, který se nechtěně předávkoval barbituráty. Přestože kapela měla Briana velice ráda a jeho smrt oplakávala, neuvědomovala si v tu chvíli kolik toho pro ni Epstain ve skutečnosti znamenal. Byl to právě on, kdo tlačil skupinu k úspěchu. To jeho geniální strategie dostala kapelu do nepředstavitelných výšin hudebního nebe a hlavně byl jedním z mála lidí, jež dokázali zkrotit všechny čtyři velké osobnosti tak, aby mohly pospolu v klidu a s minimem hádek pracovat. Jelikož od ní začali Brouci podnikat čím dál tím více nerozumných obchodních kroků a přestávali se rychle snášet, dala by se Epstainova smrt označit jako počátek konce skupiny.
Formace se snažila pokračovat v klidu dál, jako kdyby Brian neumřel. Úlohu vůdce kapely převzal Paul a brzy začal se zbytkem Brouků pracovat na novém materiálu. Ten chtěli Beatles prezentovat ve svém novém filmu, co pojmenovali stejně jako nadcházející desku Magical Mystery Tour. Příběh si napsali sami a režie se také ujali osobně. Snímek plný psychedelických obrazů, bláznivého humoru a různých filmařských experimentů vyprávějících o zájezdu skupiny lidí, jež se chce vydat do velkého města, vzbudil velmi rozpolcené ohlasy. Svůj podíl na tom jistě měl i fakt, že dílo bylo vysíláno černobíle, takže dílo kolikrát nemohlo barvami vyjádřit to, co vyjádřit mělo. I přes to byl film velmi zvláštní a nákladný, což dokazuje kupříkladu scéna na kopci točená kvůli několika záběrům až ve Francii. Hlavní stěžejní body filmu ovšem opět tvořili Beatles a jejich hudba, která v tomto případě rozhodně nezklamala. Ať se již jedná o Lennonovu zašifrovanou „I’m The Walrus“ na krásném smyčcovém pozadí, o jehož aranžmá se nepostaral nikdo jiný než dvorní producent skupiny George Martin, McCartneyho „Fool on The Hill“ nebo Harrisonovu tajemnou „Blue Jay Way“, jsou skladby opět o něco jiné a přes to dodržují směr udaný Seržantem Pepřem.
Album bylo na rozdíl od filmu přijato velmi kladně, ať již díky dříve zveřejněným singlům včetně chytlavé „Hello Goodbye“, „Penny Lane“ s vynikajícím sólem na trumpetu a hřejivé „Strawberry Fields Forever“ opět vonící vzpomínkami na Johnovo dětství nebo vyvedeným písním jako „Your Mother Should Know“, či „Baby You’re a Rich Man“. Závěr alba potom tvoří jeden z nejslavnějších počinů historie pop music, jehož název a refrén se zařadily mezi základní hesla květinové mládeže –„ All You Need Is Love“. Okouzlující chytlavá skladba se do historie zapsala také tím, že její premiéru kapela uskutečnila naživo v přímém přenosu zahájení vysílání první satelitní televize. Jednalo se o vystoupení ve studiu. Skupina měla k dispozici opět orchestr a na sebe si oblékla barevné „love“ oblečení, čímž dokonale odrazila atmosféru celé skladby.
Beatles jsou zcela na jiné úrovni, než na které byli ještě před rokem. Mají absolutní tvůrčí svobodu, které plně využívají a zapojují do skladeb více a více osobitosti. Při tom neztrácejí tvář a každé nadcházející album je hit. I když beatlemanie již zcela utichla, je o kapelu, která se ovšem začíná pomalu blížit ke svému zániku, stále velký zájem.
https://www.facebook.com/SlavnejsiNezJezis
http://slavnejsinezjezis.blog.cz/
