Na tohle album jsem se (ne)těšila. Důvod? První placka průměr žánru, v té době vyšly lepší věci, ale jako debut milé. Jediný pocit, který ve mně zůstal: tohle jsem už někde slyšela, ale lépe. Druhá placka zní jako hodně nepovedený techno remix metalu. Takže po shlédnutí videa k songu The Wretched následovalo milé překvapení a nemohla jsem se dočkat zbytku. Celé album zní tak nějak stejně. Tak nějak stejně dobře.
This Means War bych shrnula větou: tohle vám prostě nedá ani na minutu odpočinout. Od první vteřiny se těšíte na další. Attack Attack! konečně zní jako kapela, která ví, kam by ráda směrovala. Nevím, jaký na to měla vliv změna formace, ale pravděpodobně velký. Nechci se rozplývat nad úchvatnými přechody mezi různými druhy zpěvu, to ukáže až live, ale na albu to funguje perfektně. Po hudební i textové stránce není co vytýkat. Jenom jedna důležitá věc, která mi pokaždé rve uši. Ukončování stop. Nesnáším, když je posledních dvacet vteřin song ztlumován (jiný výraz jsem nenašla) a potom sek. Některé jsou opravdu necitlivě. Je to rušivé a divné. Moc ráda bych to okecala faktorem první samostatné produkce, ale nějak to nejde. Když umíte udělat začátek a prostředek, tak konec by neměl být takový problém.
Až je škoda, že ta půlhodinka uteče tak rychle. Ale ani při prvním poslechu se mi nestalo (jak to u některých alb 10004 bohužel bývá), že to jede zase od začátku a já to vlastně nepostřehla. U This Means War to bylo: tohle už jede znovu, ale nevadí, dám to znovu celý a ráda. Vyzvedla bych následující: The Motivation (nejlepší volba prvního singlu, nejchytlavější song na albu), The Betrayal a The Wretched.
V poslední době vyšla spousta průměrných alb, o trochu méně těch dobrých a jedno, které mě přesvědčilo, abych hodila záchranný kruh kapele, kterou jsem sama hodila přes palubu.
Hodnocení: 4,5/5
