Česká spisovatelka a velká metalistka Iva Hadj Moussa ve svém novém románu Démon ze sídliště spojuje literaturu se světem metalu. Nabrala inspiraci i ze svých vlastních hudebních zkušeností? Nabízíme vám pokračování rozhovoru redaktorky Lucky Mařanové.
Knihu zakoupíte na Sparkshopu!
Nepřemýšlela si, že dáš příběhu spíše ženskou hrdinku, kde bys čerpala ze svých vlastních myšlenek z mládí?
Mužský hrdina se tak nějak vykrystalizoval hned, takže tam to bylo jasné. Ale pokud budou mít čtenáři Sparku chuť i na “nemetalovou” knížku, o ženské hrdince bude moje nová knížka, která u Hostu vyjde letos na podzim. Bude se jmenovat Havířovina a tentokrát se podíváme do vesnice, kam se hrdinka vrátí, aby zkusila rozplést záhadu jednoho tajemného domu.
Kluci se snaží proslavit jako metalová kapela. Také si chtěla mít kapelu? Co byste hráli?
Já bohužel nejsem zrovna talentovaná hudebnice, ačkoliv kdysi jsem zpívala v dětském sboru a dokonce jsem hrála na tahací harmoniku. Což je mimochodem takové (říkám to s nadsázkou) trauma z mého dětství. Děsně jsem si přála kytaru a doufala jsem, že ji dostanu pod stromeček. Dychtivě jsem se na Štědrý den vrhla pod stromeček, ale byla tam jen taková obrovská bedna. Pojala jsem zlé tušení. To přece nemá tvar kytary! Uvnitř jsem objevila akordeon a předstírala jsem, že mám radost, abych nezkazila Vánoce. Můj táta byl totiž přesvědčený o tom, že na kytaru hraje každý, ale na tahací harmoniku jenom opravdoví machři a machryně. Vydržela jsem to s harmonikou jen dva roky, dvakrát jsem absolvovala besídku v domově důchodců. Škoda, třeba jsem mohla být nová Radůza. Ale ještě k tvojí otázce – mít vlastní kapelu jsem nikdy neplánovala.
Kniha je plná vulgarismů a drsných slov, máš takhle prořízlou pusu i normálně v běžném životě?
No občas mě sprostá slova spíš napadají v duchu. Ale jo, občas si ulevím, ale nepřeháním to. Když člověk mluví jakž takž normálně a občas mu ulítne vulgarismus, má to pak větší váhu! No jinak už jsem zaregistrovala, že někteří čtenáři Démona ze sídliště se vyjádřili, že sprostých slov by v knížce mohlo být klidně míň. Na to říkám, že můžou být ještě rádi, znám těch slov mnohem, mnohem víc. Znám jich ještě plno!
Třetí část rozhovoru vyjde příští pátek opět na našem webu.
