Rockový nezmar Udo Dirkschneider opět spojil síly se svým starým dobrým parťákem, baskytaristou Peterem Baltesem. Nejen oni se podíleli na „resuscitaci“ legendární desky „Balls To The Wall“. U příležitosti čtyřicátého výročí vydání alba připravili počin „Balls to the Wall Reloaded“. Typický skřehotavý Udův hlas doplňuje v každé nově nahrané skladbě pěvecká kolegyně nebo kolega dle Dirschneiderova výběru.
Oba bardi poskytli Sparku rozhovor věnovaný jak nově nahrané desce s přídomkem „Reloaded“, tak jejímu před čtyřmi dekádami zrozenému hudebnímu předobrazu. Přijměte, prosím, pozvánku k přečtení rozhovoru. Na celkem třech stranách dubnového vydání Sparku se mimo jiné dozvíte, jak Udo trestá své spoluhráče, kdy na chvíli zpíval čistým vokálem, nebo v čem má Peter Baltes navrch nad ďáblem. Abyste získali představu, co vás, naše čtenáře, na stránkách tištěného časopisu čeká, můžete se nechat inspirovat upoutávkou v podobě trojice otázek a odpovědí, jenž se objeví pouze na sparkovském webu.
Petere, jak jsi prožíval hraní s Udem opět v jedné kapele?
Příšerné to bylo! (Udo propuká v smích, Peter se vzápětí přidává) Připomněl jsem si staré dobré časy, úžasné chvíle prožité na pódiu, cítil jsem se znovu na osmnáct. Hudba zůstává stejná, pocity stejně tak. Prožívání se nezměnilo. Věk vše zmíněné nijak neovlivnil. Jsem nesmírně poctěný a vděčný, že jsem mohl v Udově společnosti opět stanout na prknech pódia. Udo vždy hrdě nesl prapor heavy metalu, vnímám jako vzácnost, že jsem se na vlajkonošství také podílel. Spolupráce s Udem je mimořádně rozmanitá a plodná. Vezmi si třeba naše další společné působení v DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG. Na bicí hraje Sven, který je mimochodem i velmi schopný zpěvák. Turné k „Balls to the Wall“ připomíná naše slavné album, ale současně jde o výročí našeho letitého osobního přátelství a umělecké spolupráce. Další unikum spočívá v tom, že písničky přehrajeme na turné v pořadí, v jakém se objevily na desce, čili koncert zahájíme skladbou „Balls to the Wall“ a postupně se dostaneme až k závěrečné „Winter Dreams“. Fanoušci se mají na co těšit!
Udo: Nepochybuji o tom, že spoustu parádních zážitků máme ještě před sebou.
Udo, chystáš se oživit i některé z jiných alb tvé bohaté diskografie?
No ne, to jsi mě pobavil. Ne, aspoň v nejbližší budoucnosti nemáme v plánu něco takového spáchat. Turné k „Balls to the Wall Reloaded“ nás všechny zaměstnává natolik, že nám na nic jiného téměř nezbývá čas. Diář máme zaplněný koncertními termíny až do roku 2026. Do konce dubna pojedeme šňůru po Evropě, pak začne festivalová sezóna. Mezitím chceme nahrát novou desku s U.D.O. Listopad strávíme vystupováním v Anglii společně se SAXON. Pak se uvidí, chtěli bychom vyjet do Japonska a Austrálie. Nudou trpět nebudeme.
Jedním z mých nejmilejších živých metalových alb je „Live in Bulgaria 2020 (Pandemic Survival Show)“. Dle mého soudu přineslo dvě hlavní poselství – zaprvé: skvělá show, esence živě podaného klasického heavy metalu; zadruhé: světlo na konci pandemického tunelu zažehnuté metalovou kapelou. Prosím tě, jak tě napadlo uspořádat koncert uprostřed nelehkého období, kdy si nikdo netroufl seriózně odhadnout, co bude dál?
Udo: Dostali jsme nabídku koncertovat v Bulharsku. Zaskočilo nás, že zrovna v tehdy zuřícím epidemiologickém nečase, popravdě – hodně jsme pochybovali, zda máme na poněkud šílený nápad přistoupit. Nakonec jsme se shodli, že to zkusíme. Poctivě jsme dodržovali všechna opatření, chodili jsme s nasazenými respirátory, při rozhovorech udržovali dvoumetrové rozestupy, umývali si důkladně ruce, testovali se až do zblbnutí. Vůbec jsme nečekali, že přijde tolik lidí. Když se před námi zjevil krásný starověký amfiteátr, v jehož útrobách se vystoupení uskutečnilo, hned v nás začala hlodat myšlenka, že by nebylo od věci koncert natočit. Mimochodem, Bulharsko nás uchvátilo. Krásou země a širokou fanouškovskou základnou.
Zbytek rozhovoru naleznete v dubnovém Sparku na stranách 38 – 40.
Autor: Michal Štang
