Blíží se speciální koncert k výročí 33 let alba „Institut klinické smrti“ od TÖRR a v rámci příprav jsme se proto spojili s mladým kytaristou sestavy HENYCH 666, která album přehraje v celé délce. Jak se Yan Havlín dostal k Vlastovy Henychovi a další věci se dočtete v následujícím rozhovoru.
Yane, některý chlapi v TÖRR by klidně mohli bejt tvůj táta. Jak ses do kapely dostal? Čau, do kapely mě přitáhnul Herr Miler. Při jednom rozlévaní Jacka Danielse na podlahu na to padla řeč, že Vlasta někoho shání na kytaru. Slovo dalo panáka, panák slovo a bylo to.
Jak se ti se zkušenýma borcema hraje? Je příjemný, když všichni vědí, co dělat. A je pravda, že občas něco na podiu ujede a já jsem pak nasraney, ale jsou to spíš drobnosti, o kterých víme jen my.
Pouští tě Vlasta Henych ke skládání nových věcí pro HENYCH 666? V tuto chvíli se dělá playlist na 18. 10. na Barču ku příležitosti reedice Institutu klinické smrti. Odposlouchávám riffy, které jsou již zapomenuty a občas přijdu s nápadem, jak riff rozdělit na dvě kytary. Jde spíše o aranže než o skládání. Na nový materiál nebyl ještě čas. Něco v šuplíku mám, tak až přijde správný čas, tak se uvidí.
V říjnu budeš na prknech legendární pražské Barči přehrávat celý „Institut klinické smrti“ na počest 33 let od vydání. Budeš hrát notu od noty nebo jsi vymyslel nějaké nové kytarové variace? Viz předchozí otázku. Nechci samozřejmě měnit riffy. Melodie a harmonie na 95 % zůstanou stejné. Linky budou mít pouze širší spektrum zvuku.
Jak se na akci těšíš a míváš před živým hraním zdravou trému? Těším, coby ne. Dříve i nezdravou, ale to už je teď pryč. Spíš jsem vždy nervózní, aby třeba neprskla struna ve špatný moment nebo aby se nepodělal jiný technický aspekt. Ale to z 90 % lidsky neovlivníš.
Předpokládám, že pilně s Vlastou, Alešem a Herr Milerem cvičíte ve zkušebně. Už máte materiál v krvi? Jeden song chybí, ale jinak je to ready.
Máš formální vzdělání ve hře na kytaru? Vychodil jsem šest let na konzervatoři v Českých Budějovicích.
Koho z kytarového světa považuješ za inspiraci? Garyho Holta. Před rokem jsem pořídil jeho signature kytaru a jsem výsostně spokojený. Mám v pedal boardu i jeho Paranormal distortion, který ukutil s Tonym Salvou z Českých Budějovic pod značkou KHDK. Smrtící mašinka.
Každý hudebník, který to myslí s hraním vážně, by měl mít vize o své hudební budoucnosti, jaká je ta tvá? To by bylo na hooodně dlouho. Dříve jsem v tom žil velice hodně, ale kvůli špatným lidem jsem o tyto vize nebo spíš ideály přišel. Každopádně máš pravdu, když není směr kudy by srdce táhlo, je těžké se vůbec vypravit na nějakou pouť. Sen je hrát, i třeba každý den. Moc mě nebaví sólové hraní třeba jen s kytarou, i když i to mám sestavené jako busking show na ulici. Baví mě hrát spíše s dalšími lidmi. Pokud jsou k tomu i muzikálně je to super. Když to nejsou ještě k tomu idioti, tak se jich držet zuby nehty. Takový lidé se hledají tak snadno, asi jako diamanty někde v žumpě.
