- DAVID GILMOUR - Luck and Strange
- BODY COUNT – Merciless
- DOGMA – Dogma
- THE BLACK CROWES - Happiness Bastards
- NASTY RATZ - Third Cut
- KMFDM - Let Go
- MY DYING BRIDE - A Mortal Binding
- ACE FREHLEY - 10,000 Volts
- BILL WYMAN - Drive My Car
- PAČESS & BÁRA BASIKOVÁ – Katechismus
Foto: Anton Corbijn
Každý nástroj má svého mistra. Rocková kytara je potom v tomto žánru něco jako svatý grál všech hudebníků, neboť určuje styl hudby a bez kytary rockovou hudbu hrát nelze. Ze všech mistrů, kteří se kdy kytarou zabývali (a že jich bylo), ční přece jen jeden nad ostatními. David Gilmour, osmasedmdesátiletý muzikant, jenž vstoupil v roce 1967 do legendární skupiny PINK FLOYD a nahradil v ní bláznivého génia Syda Baretta. Pro mě to není žádný Hendrix, Garcia, Malmsteen, dokonce ani Brian May či Jeff Beck. Jednoznačně je mým favoritem tohoto nástroje David Gilmour.
A v tomto roce jsem měl pořádné štěstí. Nejen, že David vydal svou pátou sólovku, rovněž píseň „Comfortably Numb“ od PINK FLOYD, která se objevila na slavné nahrávce „The Wall“ z roku 1979, a na jejíž finální verzi se ošklivě střetli právě Roger Waters a David Gilmour, dostala nový kabát od rappera ICE-T v jeho kapele BODY COUNT. Americký tvrďák ten cover nahrál, neboť byl fascinován basovou linkou Rogera Waterse, avšak neměl práva tu píseň pustit do éteru.
Nahrávací společnost jej rovnou odbyla s tím, že PINK FLOYD práva na coververze nedávají. Nicméně ICE-T nejen, že získal souhlas jak Waterse, tak Gilmoura, Gilmour mu rovněž oznámil, že v té písni chce hrát. ICE-T okamžitě poslal do Anglie štáb a k písni vznikl i videoklip. Šest minut sólování Gilmoura a jeden z nejlepších textů ICE-T. Jednoznačně píseň roku 2024.
