ATROPHY – Asylum
CATEGORY 7 – Category 7
CLOVEN HOOF – Heathen Cross
FLOTSAM AND JETSAM – I Am the Weapon
OPETH – The Last Will and Testament
RIOT V – Mean Streets
SENTRY - Sentry
STEVE HACKETT – The Circus and the Nightwhale
TÝR – Battle Ballads
WITHERFALL – Sounds of the Forgotten
Foto: Se svolením ATROPHY
Možná moje loňská desítka není tím nejlepším, co se na rockové a metalové scéně urodilo. Když jsem vybíral, seřazoval a poté (dlouho a s těžkým srdcem) vyřazoval jednotlivá alba, uvědomil jsem si, že u mnohých, jež „přežily“, jsem vzal v úvahu vytrvalost, odhodlanost až umanutost jejich tvůrců, kteří se drží svých kořenů i snů a nepoddávají se žádným trendům a výkyvům, což by jim možná přineslo krátkodobou slávu, ale zároveň by sklouzli k neupřímnosti a přetvářce.
Říkejte tomu nostalgie, konzervativnost nebo třeba krátkozrakost či zaprděnost, ale je to možná kvůli tomu, že nefandím překotnému vývoji bez určité brzdy, experimentům pro experimenty samotné a rovněž i určité nadřazenosti vyvěrající mnohdy z falešného pocitu, že jen ten, kdo drží prst na tepu doby, jedná správně. A protože v mém oficiálním žebříčku jsou pouze zahraniční akvizice, použiju tento text jako pomyslného žolíka, aby připomněl i domácí kapely, na které můžeme být pyšní a které se v loňském roce blýskly nejen albově – INNERSPHERE, LAID TO WASTE, BLACK TIGER, MEAN MESSIAH, toť špička, českého metalového a hard rockového ledovce, který sice není oproti zahraničí tak mohutný, ale stále přináší díla a skupiny evropského a mnohdy i světového formátu.
Můj koncertní souhrn loňského roku se rovněž ponese v duchu „čím dál starší konzerva“. Když to vezmu chronologicky, nejdříve mě v Ostravě potěšili ATHEIST a CRYPTOPSY, ozdobou jara pro mě byl festival „Heavy Metal Thunder“ v Písku, následovala v pouhých dvou týdnech zvládnutá expedice po heavy metalových legendách U.D.O., JUDAS PRIEST a té hard rockové v podobě MR. BIG. Nikdy se mi neoposlouchá a živě neomrzí Slash s Mylesem Kennedym a dalšími konspirátory, stejně jako i při osobním kontaktu velmi vstřícní Anneke van Giersbergen a Marco Mendoza. PENDRAGON víkend byl tak lákavou nabídkou, že přebil i naše zlaté hokejové chlapce.
Na polském festu Black Silesia jsem se rozloučil se stále výtečnými CIRITH UNGOL (a objevil kupříkladu německé CRUEL FORCE) a první polovinu roku uzavřel s dalšími borci, kteří píší historii hard rocku a speed metalu, v pořadí Alice Cooper, PRAYING MANTIS a BLIND GUARDIAN. Druhý poločas však začal ve stejných otáčkách a kvalitě – tradiční undergroundová pohoda a spousta skvělých koncertů na Obscene Extreme, za týden heavy metalově spalující KK´s PRIEST a pro změnu až uklidňující polský progový festival Ostrow Rock. Konečně jsem natrefil na ARMORED SAINT v klubu a to, že uvidím živě VANDERBERG, jsem nikdy nedoufal. AVANTASIA v Havířově byl takový nečekaný ale nakonec plnotučný bonus a německý fesťák Storm Crusher poněkud zhořkl kvůli záplavám v ČR. Ale ATROPHY, SENTRY, FIFTH ANGEL, DARK QUARTERER a WITHERFALL (a i další) už mi z hlavy nikdo nesebere, stejně jako SATAN v Ostravě.
Poněkud chmurné soukromé okolnosti zastřely poslední turné Fishe, ale přesto jsem rád, že jsem tohoto skotského barda stihl ještě jednou na pódiu. Další slastnou (brněnskou) exkurzí s první fajfkou do pomyslného koncertního deníčku mám spojeno se SCANNER, přestože divácká návštěva byla ostudná. Lahůdkou se stal předskokanský set TANITH (v rámci turné LUCIFER) a tečka za koncertním rokem 2024 byla ryze (speed) thrashová. SEPULTURA, DESTRUCTION, BONDED, VULTURE, TESTAMENT, ANTHRAX, KREATOR. Dá se vůbec tato skvadra v roce 2025 překonat? Uvidíme, výhled vypadá opět velmi nadějně a jestli zdraví (které Vám přeji všem) a další okolnosti dovolí, snad budu moci za rok rekapitulovat v podobném duchu.
