- WITHERFALL – Sounds Of The Forgotten
- ACCEPT – Humanoid
- ATHENA – Everlow Part 1: Frames Of Humanity
- VISION DIVINE – Blood And Angels Tears
- DARK GAMBALLE – Dobrý lhář
- EVERGREY – Theories Of Emptiness
- VANDEN PLAS – The Empyrean Equation Of The Long Lost Things
- SEBASTIEN – Quo Vadis
- XIII. STOLETÍ – Noc vlků
- AXXIS – Coming Home
Foto: Stephanie Cabral
S trochou nadsázky by se loňský rok dal nazvat soubojem dobra a zla. Dřív by mě nenapadlo, že řeknu, že z hudby může být člověk unavený. Není to tím, že mi začíná zbytek drobného porostu na hlavě stále intenzivněji šedivět, ale spíš tím, kolik nové muziky se každý týden valí z „hudbyvodu“, takže žijete-li v zajetí teorie, že je potřeba slyšet ideálně úplně všechno, zákonitě vás tahle masa musí jednou přimáčknout k zemi.
Obzvlášť, když to občas vypadá, jako by řada kapel chtěla znít úplně stejně, což v kontextu toho, že do tak ryze lidského oboru, jakým hudba je, už začíná kecat i umělá inteligence. Ale naštěstí jsou tu pořád ti, kteří snadno dokáží vyloudit úsměv na tváři, spolehlivě postaví chlupy na rukách a jejichž díla se musí stát nedílnou součástí mé sbírky.
Vybrat z nich pouhou desítku byl za loňský rok fakt problém, neboť vybírat bylo z čeho a seznam mohl být daleko delší. A tak, i když jsem vstupoval do roku 2024 bez nějakých zásadních očekávání, byla i vloni pro mě byla hudba pohádkou, v níž dobro vždycky zvítězí nad zlem. A naprosto luxusní tečkou loňského roku byla zpráva o tom, že se na pódia a snad i do studia po letech vrátí SAVATAGE. Pak že se zázraky nedějí…!
