Potvrzeno: hardcore je víc než jen hudba! (2)
Webová stránka Hardcore Help Foundation (HHF) na mě od prvního okamžiku působila jako magnet a bylo úplně jedno, jestli jsem se probírala zprávami popisujícími jejich aktivity a benefiční koncerty pořádané po celé Evropě i mimo ni, fotkami ze slumu postaveného vedle hromad odpadků kdesi uprostřed Keni či z pobřeží Japonska zdevastovaného tsunami, anebo jmény muzikantů, kteří tyhle nadšence ze Severního Porýní-Vestfálska podporují. Výčet je totiž opravdu impozantní: AGNOSTIC FRONT, H2O, BIOHAZARD, TERROR, MADBALL, GHOST INSIDE, DEEZ NUTS, NO TURNING BACK, BORN FROM PAIN, EARTH CRISIS … musím pokračovat? Ještě impozantnější je ale výčet toho, co za krátkou dobu své existence stihli a kde všude HHF zanechává svou výraznou a stále viditelnější stopu.
A za tím vším stojí prapůvodně jeden člověk - Enrico Huntjens, Holanďan, který leta žije v Německu, nějakých deset let pořádá koncerty, je čerstvým otcem a aktuálně si užívá tříměsíční rodičovské dovolené. Myslím, že z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že bylo skutečně o čem si povídat. A tak zatímco v červnové punkové rubrice najdete povídání ze života nadace v celém jejím rozmachu, zde se budeme věnovat té osobnější stránce, byť to vezmu trochu oklikou ...
Webová stránka Hardcore Help Foundation (HHF) na mě od prvního okamžiku působila jako magnet a bylo úplně jedno, jestli jsem se probírala zprávami popisujícími jejich aktivity a benefiční koncerty pořádané po celé Evropě i mimo ni, fotkami ze slumu postaveného vedle hromad odpadků kdesi uprostřed Keni či z pobřeží Japonska zdevastovaného tsunami, anebo jmény muzikantů, kteří tyhle nadšence ze Severního Porýní-Vestfálska podporují. Výčet je totiž opravdu impozantní: AGNOSTIC FRONT, H2O, BIOHAZARD, TERROR, MADBALL, GHOST INSIDE, DEEZ NUTS, NO TURNING BACK, BORN FROM PAIN, EARTH CRISIS … musím pokračovat? Ještě impozantnější je ale výčet toho, co za krátkou dobu své existence stihli a kde všude HHF zanechává svou výraznou a stále viditelnější stopu.
A za tím vším stojí prapůvodně jeden člověk - Enrico Huntjens, Holanďan, který leta žije v Německu, nějakých deset let pořádá koncerty, je čerstvým otcem a aktuálně si užívá tříměsíční rodičovské dovolené. Myslím, že z výše uvedeného je naprosto zřejmé, že bylo skutečně o čem si povídat. A tak zatímco v červnové punkové rubrice najdete povídání ze života nadace v celém jejím rozmachu, zde se budeme věnovat té osobnější stránce, byť to vezmu trochu oklikou ...
Když jsem měla možnost mluvit s lidmi jako Roger Miret nebo Billy Graziadei, kolikrát v hovoru zazněl jistý postesk nad tím, že tak, jak se svět mění (bohatne a povrchní), mění se i scéna a pro řadu lidí je hardcore už jen módou. HHF do tohoto pocitu ale přichází jako blesk z čistého nebe. Nepřipadáte si jako potvrzení či ztělesnění toho, že scéna a její duch přeci jen stále ještě žije?
To je fakt, ale nová hardcoreová generace je opravdu hodně jiná. Vidíš, že je pro ně důležité mít dobré hadry, tetování dokonce ve velmi mladém věku. Až mě z toho mrazí … když zajdeš na velký festival, vidíš šestnáctiletý pokérovaný děcka s vytetovanými boxery na krku a říkáš si: „člověče, vylezeš ze školy a s tímhle ani neseženeš práci“. Problém je, že tahle nejmladší generace to prostě vnímá jako něco trendy, jako módu a možná za dva tři roky přejdou na hip hop nebo dub step nebo něco jiného. Nevím, ale řekl bych, že úplně nevědí, co dělají. Je dobře, že právě velké kapely nás kontaktují a tím, že nás podporují, ukazují hlavně mladé generaci, v čem má cenu se realizovat a co je fakt důležité.
Například pomáháme noclehárně v Essenu, kam chodí hlavně kluci, z nichž většina poslouchá hardcore. Doma mají vážné problémy, řada z nich končí na drogách, rodiče jsou často alkoholici nebo bez práce, a ty mlaďoši se v tom plácají sami. Když se ale setkají s námi, vědí, že je vnímáme a dají na naše rady – jsme starší, ale jinak k sobě patříme. Navíc jim tam nosíme jídlo, zveme je na koncerty a samozřejmě se s námi baví ochotněji než s řadovými sociálními pracovníky. My zase máme možnost ukázat světu na problémy, které tahle děcka mají.
Jsem čerstvě tátou a můžu ti říct, že kdyby mi syn ve dvanácti nebo ve třinácti přišel s tetováním, vyděsil bych se. Je strašně důležité těmhle mladým lidem pomáhat a je samozřejmě jedině plus, když jim pomáhají lidé, kteří k nim patří a dokážou je probrat. Doufám, že naše práce inspiruje další lidi v dalších městech.
Osobně si myslím, že jste udělali strašně důležitý krok právě tím, že jste svoje aktivity vtěsnali do nadace. Nechci říct přímo „institucionalizovali“, i když to tak ve skutečnosti je. Vtip je v tom, že jste díky tomuhle kroku nepřehlédnutelní. A čím víc budete vidět, tím víc budou vidět aktivity, respektive problémy, které se snažíte řešit. To bylo geniální!
Mimochodem, vím, že si teď užíváš otcovské dovolené – ty tři měsíce jsou v Německu ze zákona nebo sis vzal osobní volno?
Ne ne, legislativa tohle umožňuje a můj zaměstnavatel mě v otcovské dovolené podpořil a doporučil mi, abych si to volno hned začerstva udělal. Mám totiž normální zaměstnání. Takže teď mám čas na syna a všechno ostatní musí chvíli počkat.
V nadaci jste všichni dobrovolníci, takže co tě normálně živí?
Péče o stromy a jejich úprava. Jsem aborista, mám na to i certifikáty a dělám u poměrně velké firmy, která se zaměřuje na zahradnickou architekturu. To víš, musel jsem si najít tu správnou práci. (smích)
Zahradnická architektura, pořádání koncertů po světě, hardcoreová nadace a projekty v zahraničí, o rodině nemluvě: to se jako dá skloubit? Nejsi náhodou víc na cestách, než doma?
Dělím se s kolegy. Snažím se každý měsíc jet na nadační předváděčku (pozn.: jedná se o jednodenní benefiční koncerty po Evropě), tedy pokud to jenom trochu jde. To víš, že je pro mě zajímavé vidět nejrůznější země a jejich místní scény - ona je opravdu každá trochu jiná. Zároveň díky tomu navštívím i staré přátele, stejně nám s těmi benefičními koncerty pomáhají. Dřív jsem po Evropě dělal daleko víc koncertů a se všemi se pravidelně potkával, ale teď už se s ohledem na práci pro HHF tolik nevídáme, některé akce a festivaly musím prostě vynechat. Příští měsíc ale vyrážím s nadací do Španělska a Itálie.
A pro pos, nadace byla loni vidět v Plzni na Fluff Festu, že?
Ano! Bjorn tam byl. Hodně cestuje, hraje s kapelou GET IT DONE a zpíval s BLACK FRIDAY 29, což je docela známá evropská hardcoreová parta, no a on na Fluff Fest jezdí snad každý rok, takže tam loni rozbalil stánek. I letos se snad vypraví. Týden před tímhle festivalem máme akci v Madridu, takže já sám se na Fluff Fest nedostanu. Nemůžu taky být každý víkend pryč, synovi je teď 10 týdnů, hrozně rychle roste, pořád se něco děje a musím si to užívat. (smích)
To je naprosto jasné. Stejně ale doufám, že HHF brzy někde na akci v Česku potkáme!
Doufám, že se nám podaří alespoň benefiční koncert někdy zkraje příštího roku.
Je fakt neuvěřitelné, jak jste se za krátkou dobu rozjeli. Jestli tímhle tempem budete pokračovat…
Sám nemám velká očekávání, postupujeme po jednotlivých krocích, jako třeba benefiční koncert někde v Evropě každý měsíc, chystáme benefiční akce v Austrálii, na Filipínách, spolupracuju s jedním chlápkem z Johannesburgu v Jihoafrické republice … Všechno jsou to menší akce pro sto až tři sta lidí na podporu místních organizací. Projekt na Haiti pokračuje. Připravujeme kurzy s místními organizacemi pro mladé lidi z ulice, bez domova zaměřené na zvládání agresivity, pak připravujeme i motivační kurzy ve spolupráci se sociálním pracovníkem a jedním školitelem. Chtěli bychom kurzy pořádat každý týden pro deset až dvacet děcek a postavit je opět na nohy, dodat jim sebevědomí a odhodlání něco se svým životem udělat. Samozřejmě pokračuje i projekt v Japonsku.
V porovnání s velkými organizacemi děláme jen malé věci, jenže to co děláme, je vidět, respektive vidíme výsledky a víme, že pomáháme konkrétním lidem. Jsme navíc naprosto transparentní, všichni naši lidé jsou dobrovolníci, nemáme žádné administrativní náklady, všechno, co děláme, zveřejňujeme na webu. Pokud nám někdo něco věnuje, dáváme to do našeho online obchodu. Myslím, že transparentnost je strašně důležitá. Nevím, jak moc porosteme, ale baví nás to. Je fajn, že i malými věcmi se dá pomoct. Například před pár týdny jsem od známého slyšel o někom, kdo byl zraněný při autonehodě; auto se rozšvihalo a skončilo v plamenech. Při havárii byli domlácení dva chudí kluci, neměli na nutnou operaci a potřebovali vypomoct. Dali jsme informaci na web a facebook a během hodiny dorazilo 20 příspěvků z celého světa. Je skvělé, že se vytvořila funkční síť lidí, kteří to celé berou vážně.
