Snad někdy ještě v černobílé podobě Sparku se tuším Cyklo letmo zmínil o vsetínské kapele CIMENT, dodnes naprosto nedoceněné a stylově neopakovatelné formaci, která vznikla spojením členů SKUPINY Z LUHU a BAZAR BLUES v roce 1987.
Tihle valašští samorosti seskupeni kolem „nekonvenčního básníka“ a zpěváka Petra Zezulky vydali dosud pouhá tři alba, ale aspoň co se mne týká, výrazně přispěli kupříkladu k tomu, že jsem někdy na přelomu tisíciletí začal brát i heavy metal a hard rock s jistým nadhledem. CIMENT nejsou kapelou, která by koncertovala pravidelně, ale sem tam se nějaký koncert objeví a to byl právě případ klubu Tří opice přímo ve Vsetíně.
O co méně kapela koncertuje, o to delší jsou její jednotlivá vystoupení rozdělená „zábavově“ do jednotlivých sad. Dohromady to o sobotním večeru dalo zhruba přes tři a půl hodiny muziky, tudíž CIMENT zahráli skoro všechen svůj repertoár. A je až dojemné, jak se z jednotlivých skladeb ani trochu nevytrácí autenticita originálu, kde se folklór mísí s hard rockem, blues a metalem anebo i klasickým tuzemským bigbítem. Nějaká ta chybka se sice objeví (i když takový baskytarista Pavel Hynek by byl ozdobou kdejaké progové skupiny), ale všechno to spláchne už zmíněný originální zvuk, přirozenost a zápal všech členů kapely a skvělé a žel i někdy stále aktuálnější Zezulkovy texty („Dacan Búbelú“, „Už dopili v čérném lese“). Na druhou stranu kdo by si však lámal o víkendu při tak skvělém koncertu hlavu stavem společnosti, když tu jsou i jiné vypalovačky, především tedy z legendárního alba „Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči“.
Možná i vy zažijete letos situaci, že se vám ztratí ruksak na Ironoch, případně vám zůstane „z čistej lásky enem ohryzek“ nebo vám „ani do štamprlky nedajú“. To je život a málokdo ho dokáže tak poeticky zachytit jako frontman CIMENT (i ta nevěra a rozvod jsou v jeho podání takové hezčí – „Sotva sem sa ožénil“, „Takzvaná rana od života“). Byl to tedy opět krásný uvolněný večer (škoda, že jsem takové zatím stihl pouze tři), při němž zaplněný klub udělal CIMENTU opravdové domácí prostředí, takže v samotném popůlnočním závěru došlo i k opakování některých hitovek („Tereza z Valmeza“ se nikdy neoposlouchá). Myslím, že nejen já můžu po vsetínské štaci tvrdit, že ogařiska eště zdaleka bečku v čérném lese dopitú nemajú a když teda už ta METALLICA do Francovéj Lhoty asi nepřijede, CIMENT ji snadno nahradí.
text: Jan Kozák
