Oslava rocku tím nejlepší způsobem GOTTHARD 19. 11. 2012 MeetFactory, Praha 600 V
Jen málo co jde vytknout pondělnímu koncertu švýcarské kapely GOTTHARD. Skupina, jež okupovala taktéž letošní Masters Of Rock, oproti festivalu příjemně rozšířila svůj setlist, který se zasekl na fantastickém čísle 21! Gotthard hráli s radostí, s publikem přátelsky komunikovali a člověk měl pocit, že je na velké rockové párty, kde jsou všichni jedna rodina. Nejvíc kritiky se pak paradoxně sneslo na samotnou předkapelu. DANIEL KROB (ex- ARAKAIN či KREYSON) předvedl cca 40 minutovou show. Neviděla jsem ji celou, ale co jsem viděla, mě příliš neoslovilo a diskuze s fanoušky po koncertě můj názor ještě potvrdila. Znuděný výraz bubeníka a basáka byl do očí bijící. Bubeník ještě navíc hrál nepřesně. Nejlepší byl pak samotný Krob, který se jak takž snažil pohybovat. Skladby ve středně rychlém tempu, sem tam balada. Komunikace byla strohá ve stylu „Teď dáme tu věc, která se jmenuje… Jsem rád, že přišlo hodně lidí…" atd. Není divu, že když po docela dlouhé prodlevě nastoupili GOTTHARD a vybalili „Dream On“, byl kontrast až bolestný. Stejně jako byl pro mě bolestný samotný klub, kde kapela na pódiu balancovala mezi betonovými pilíři po stranách a taktéž tyto kvádry bránily ve výhledu fanouškům. Hned při první písničce měl kytarista Leo velký problém s malým prostorem, protože kytarou bouchl o repráky pověšené na stropě. Poté, nechal bedňáka, aby přelepil kraje bedny páskou, aby to bylo líp vidět. Stejně tak kytarista na druhé straně málem naboural do sloupu. Vzduch byl nedostatkovým zbožím, ale zase musím pochválit zvukaře. Aspoň vpředu, bylo všechno i kytary čistě slyšet, což je na české poměry co říct. Nicméně teď už je čas jen chválit. I s nástrahami klubu se kapela vypořádala se ctí a pozitivní energie od fanoušků ji to zajisté vynahradila. Nový zpěvák Nic Maeder se mi líbil už na desce, ale na živo jeho charisma vyniklo přece jen o poznání víc. Přála jsem si, aby hráli co nejvíc věcí z nové desky, což se taky splnilo. Protože album „Firebirth“ považuju vedle „Lipservice“ a „Domino Effect“ za jednu z nejlepších desek. Stejně jako na Masters zazněla „Hush“ od DEEP PURPLE a skladby „Starlight“, „Remember It‘s Me“ z poslední desky. Vůbec setlist byl dost vyvážený. Novější kousky se střídaly se staršími. Téměř dokonalý večer pak dělilo nedlouhé bubenické sólo a když už se slečny v sále neklidně ošívaly, vytáhli GOTTHARD sled balad včele s „Tell Me“, „Falling“, „Heaven“. Ještě bych chtěla říct, že i když nový zpěvák byl úžasný a v kapele očividně panovala dobrá nálada a třeskutá chemie, na Steva Lee, původního zpěváka GOTTHARD, se nezapomnělo! Nic mu věnoval píseň „One Life, One Soul“, kterou předvedl akusticky pouze s klávesákem. Přídavky nebraly konce! Kapela se dvakrát vracela a Nic si na závěr vyfotil všechny fanoušky na mobil, aby měl na co vzpomínat. Panovala oboustranná spokojenost z vydařeného večera. Pro mě to byl zážitek srovnatelný jen s koncertem Kena Hensleyho. Skupina taky nadhazovala, že se brzo uvidíme! Už aby to bylo!
