Jedním z důvodů, proč jsem si zamiloval MOONSPELL jsou jednoduché, leč účelné bicí hradby Mikea Gaspara, do tvorby SEPULTURY jsem pořádně pronikl až pod vlivem šamanských rytmů „Ratamahatty“ a za nejlepší okamžik „Imaginaera“ od NIGHTWISH považuju ten, kdy v „Storytime“ udeří tympány. To jen tak mezi řádky metalového serveru k příčinám euforického vyznění následujícího textu...
Je totiž fakt, že vzpomenout si, kdy jsem měl naposledy z koncertního zážitku husí kůži od prvních minut, se mi nepodařilo. Jenže vzdorujte fyzickým projevům emocí, když buben vydlabaný z čtyři sta let starého kmene rozezní údery baseballovou pálkou. To se vám postaví i chlupy, které jste doma oholili do umyvadla. Japonští bubeníci Yamato ale rozhodně neimponují jen velikostí a rozmanitostí svého instrumentálního arzenálu. Je to především jejich promyšlená show, která dokázala publikum v Janáčkově divadle strhnout způsobem, o němž si mohou režiséři a herci Národního divadla Brno, jimž tamní scéna patří, nechat jen zdát. Vlastně v tom byl zajímavý kontrast – ležérně oděný bubeník v džínách s neurčitě divokým účesem pohrávající si s publikem v oblecích, jehož převážná část vypadá, že největším životním odvazem pro něj bylo přejití na červenou. Z ruky mu zobali všichni.
Yamato, kteří se do České republiky na svých cestách vracejí pravidelně (a pravidelně mají vyprodáno), navíc tohle mezigenerační souznění umě převádějí i do svého repertoáru a dokonce tomu uzpůsobili scénu. Zatímco v hloubi pódia byl prostor pro obtížněji manipulovatelné bubny, s nimiž soubor pracoval při tradičnějších kompozicích, před oponou (v době proměny zadní scény) se odehrávaly uvolněnější sety. Těm nechyběl úsměv ani pointa a zvlášť principál souboru si roli klauna evidentně užíval. Dokonce došlo i na tolik populární, a v podání Yamato vtipně pojatý, drum battle, do nějž se poprvé výrazněji zapojilo samo publikum. Důvody žasnout ale byly nějaké pořád. Ať už nad lehkostí, s jakou své umění předváděli, nebo nad choreografickou souhrou, která v kombinaci s decentní, ovšem promyšlenou světelnou show, činila dopad „velkých“ čísel o to impozantnější. Zvlášť, když je Japonci dokázali zcela nad očekávání gradovat v ohromující finále. V této souvislosti jsem si vzpomněl na fakt z letáčku k nedávnému vystoupení Čínského národního cirkusu – totiž, že v dávných dobách vojevůdci využívali artisty k zastrašení nepřítele. No, nevím, jak se to dařilo Číňanům, ale uslyšet na bojišti v plné polní Yamato, seru si do gatí ještě tři dny po dezerci. Tohle byl jednoduše zážitek, na který se nezapomíná...
