Slovenská legenda TUBLATANKA letos oslaví již třicátý rok svého působení na scéně. K tomuto výročí si připravila malé klubové turné, během něhož pokřtí také své nejnovější výběrové CD „Najväčšie hity No.3 Cítim sa fajn“ a potěší své příznivce show evokující to nejlepší, co stačila světu nabídnout za celé tři dekády jejího fungování. O ne vždy růžové historii kapely, čerstvé kompilaci, ale i o do nebe volajícím stavu současné československé hudební scény se se mnou v zákulisí před očekávaným koncertem v pražské Retro music hall rozhovořil samotný leader uskupení Maťo Ďurinda.
Retro Music Hall se vám již v minulosti podařilo několikrát vyprodat. Dokonce jste zde natáčeli svoje Live CD/DVD „TUBLATANKA 25 rockov“ a nyní tu pořádáte křest svého nového výběrového alba. Má pro vás toto místo nějaký zvláštní význam? Oblíbili jsme si tento klub kvůli dobré atmosféře. Když jsme zde hráli v minulosti, vždycky tu byla výborná atmosféra mezi námi a příznivci v publiku. Ono to vzniklo úplně náhodou. Nejprve jsme dostali od pořadatele nabídku, že nám zařídí koncert v Retro music hall, my jsme to přijali a to místo se osvědčilo. Máme ho rádi. Je to dobrý klub s dobrou atmosférou.
Vaše nová výběrovka se doplňuje s předchozími dvěma kompilacemi, z nichž každá mapuje jednu určitou etapu historie kapely. Na kterou z těchto tří etap existence TUBLATANKY vzpomínáš nejraději? Samozřejmě na všechny etapy existence kapely vzpomínám různě, ale musím říct, že v podstatě rád. I když například první etapa, která začala v osmdesátých letech, byla pro rockovou hudbu na naší československé scéně o dost příznivější a dá se říct, že všechno se dalo i lehčeji uplatnit. Všechno šlo lépe, protože v osmdesátých letech byla obrovská rocková vlna. A potom po revoluci přišla obrovská komercializace médií a vysílání. Lidem se začaly vymývat mozky vysloveně jen komerční muzikou. Tato doba samozřejmě ani pro nás nebyla úplně lehká. Od poloviny devadesátých let už v Čechách i na Slovensku dominovala vysloveně komerční většinou disko muzika a hodně lidí jí podlehlo, ale prostě taková je doba. Nikdy jsme ovšem nepolevili a chtěli jsme na našich CD lidem poskytnout kvalitu. Vždycky jsme na sobě tvrdě makali a to i na přípravě alb a koncertů. Dovolím si tvrdit, že jsme nikdy žádné vystoupení neodflákli. Vždycky jsme hráli koncerty na plno s obrovským odhodláním a energií. Po vystoupení jsme byli hodněkrát velmi vyčerpaní a v šatně jsme lapali po dechu a ždímali si košile, ale tak to má být. Příznivce si udržíš jedině tak, když jim dáš maximum.
Vaše miniturné, které bude probíhat na Slovensku, se odehrává výhradně v klubech. Je Tobě osobně klubová atmosféra bližší než hraní ve velkých halách? Toto je unikátní jedinečný klubový koncert, jenž je novoroční a zároveň křestem našeho nového výběrového alba, které se jmenuje „Cítím sa fajn“ a které mapuje posledních patnáct let tvorby TUBLATANKY. Na desku jsme dali i zbrusu novou píseň „Nový Vírus“, jejíž text odráží kritiku současné konzumní společnosti, protože doba je taková, že přes média se strašně šíří konzum a mnoho lidí tomu podlehne. Každý chce být dneska jen příliš bohatý, všichni chtějí mít jen značkové oblečení, všichni mezi sebou navzájem soutěží o prestiž a to nám je nesympatické a na to jsme chtěli poukázat v této nové skladbě, protože mezi lidmi se šíří virus, což bude i ve videoklipu k této skladbě, který za chvíli spatří světlo světa.
Jako kapela jste odehráli spoustu legendárních koncertů. Máš nějaké památné vystoupení, na které rád vzpomínáš? Ano, mám jedno velmi oblíbené české koncertní vystoupení v Praze na stadionu Rošického. Bylo to pravděpodobně v roce 1990, protože už tam bylo i mnoho zahraničních skupin z Anglie, z Německa a jiných zemí. Na onom stadionu se sešlo dvacet tisíc rockových fanoušků a jednalo se o festival, který byl vynikajícně dramaturgicky sestavěný. Vystoupilo tam mnoho dobrých rockových skupin. Byli jsme rádi, že my jsme tam mohli koncertovat a na toto vystoupení velmi rád vzpomínám. Ještě si dneska dokážu úplně vybavit ten pohled do hlediště, což mě do teď velmi fascinuje .
Vraťme se zase na chvíli do současnosti. Výběrové album začíná novým singlem „Nový vírus“, jak jsi již zmínil. Jedná se o předzvěst nové řadové desky? A vyplatí se vám v době, kdy lidé hudbu hlavně stahují a pirátsky sdílejí přes internet, nahrávat a skládat další písně, když ještě navíc po vás publikum na koncertech vyžaduje především staré klasické fláky? Ano, máme velkou chuť do nové tvorby. S tím, že se CD neprodávají v takovém množství, jsme se vyrovnali, ale zase poselství naší muziky jako i vlastně každé kapely se šíří tím, že si to lidé stáhnou, což je vlastně super, jelikož to doma poslouchají a to je naší motivací pro novou tvorbu, nové písničky, nahrávání nových CD a psaní nových textů. K věcem, které shledáme za vhodné, uděláme vždycky i videoklip jako tomu bylo například při písničce „Svet v ohrození“, jíž jsme považovali za velmi důležitou a klíčovou. Chtěli jsme v ní poukázat na světový terorizmus a všechna nebezpečí s ním spojená, protože já jsem to osobně zažil, když jsem byl tenkrát ještě se svojí přítelkyní, nyní již se svojí současnou manželkou Mirkou, roku 2005 v letovisku Sharm El Sheikh v Egyptě, kde přímo na promenádě, co se jmenuje Mubarakova podle prezidenta, vybouchla teroristická nálož a zabila tři nebo čtyři lidi. Onen strašný stres a hrůza se mi tak vryly do paměti, že jsem si tenkrát s manželkou Mirkou řekl, že o tomhle někdy napíšeme písničku a tak vznikla anti-teroristická píseň a videoklip s reálnými teroristickými záběry. Je plný hrůzy a strašných věcí, ale jedná se o realitu a chtěli jsme jím poukázat na hrozbu světového terorizmu, který odsuzujeme.
Když si pustím všechny tři výběry, slyším krásně vývoj, jakým skupina během let procházela. Jak velký si myslíš, že měl rozpad staré sestavy vliv na pozdější tvorbu TUBLATANKY zmapovanou na zatím posledním dílu série „Najväčšie hity“? Poslední díl série „Nejväčších hitov“ mapuje éru současné TUBLATANKY, kde na post basového kytaristy přišel Juraj Topor, co s námi hraje od roku 1994. Éra kapely, kde byl bubeník Juro Černý a baskytarista a zpěvák Pavol Horváth, bohužel skončila odchodem druhého jmenovaného, který se začal více věnovat počítačům a přípravě softwaru. V roce 1994 se po jeho odchodu zformovala nová éra TUBLATANKY, kam přišel kytarista a zpěvák Dodo Dobán, co bohužel v roce 2004 spáchal sebevraždu, což se pro nás stalo velkým otřesem. Byli jsme z toho smutní, ale jeho otec nám řekl: „Chlapi, nekončete. Jděte dál, hrajte svojí hudbu a nadále pracujte.“ Tehdy jsme totiž byli tak otřesení, že jsme se rozmýšleli, jestli není na místě ukončit činnost, jelikož jsme ztratili velmi dobrého kamaráda, zpěváka a kytaristu, ale jeho otec nám řekl, ať hrajeme dál.
Jak se díváš na současné mladé kapely? Myslíš si, že československá scéna má stále na to nabídnout světu začínající umělce se silným potenciálem a talentem? Situace na Slovensku, ale i v Čechách je podle mě pro začínající mladé kapely velmi zlá a nepřejná. Kdyby neexistoval internet, jenž je jediná možnost prosazení se mladých skupin, zpěváků, skladatelů, textařů a vůbec domácí scény, tak media jsou úplně nepřejná k domácí tvorbě a scéně. Za Slováka řeknu, že například slovenský rádiový éter absolutně nejde vstříc novým zpěvákům, písničkám, ale současně i těm starým. Nejen ve slovenském, ale všimnul jsem si, že i v českém éteru rotují do kola stále ty samé skladby. Nové písně nemají vůbec šanci se prosadit. Noví zpěváci a skupiny vůbec nedostávají náležitý prostor v českých mediích a řeknu jako za Slováka, že ve slovenských médiích tito umělci také nedostávají prostor, ale všiml jsem si, že v Čechách začíná tato situace být též zoufalá, ačkoliv je stále pořád lepší než na Slovensku. Myslím si ale, že domácí scéna na Slovensku i v Čechách je velmi problematická. Americká komerční disko produkce všechno převálcuje a domácí scénu začala totálně likvidovat. Na Slovensku je totální zabíjení slovenských písniček a v Čechách nastává ta samá situace. Domácí písničky jsou například v rádiovém éteru, ale i v médiích České republiky v podstatě zabíjené a nemají šanci spatřit světlo světa.
Diskografie: 1985 Tublatanka 1986 Skúsime to cez vesmír 1988 Žerave znamenie osudu 1990 Nebo - peklo - raj 1992 Volanie divočiny 1993 Poďme bratia do Betlehema 1995 Znovuzrodenie 1996 Najväčšie hity No. 1 Pravda víťazí (kompilace) 1998 Najväčšie hity No. 2 Ja sa vrátim! (kompilace) 2001 Pánska jazda 2002 Láska útočí 2003 Zlatá Tublatanka 20 rockov (kompilace) 2005 Patriot 2010 Svet v ohrození 2010 Tublatanka Live 25 rockov (live) 2012 Najväčšie hity No. 3 Cítim sa fajn (kompilace)
Sestava: Maťo Ďurinda – kytara a zpěv, Juraj Topor – basová kytara, Peter Schlosser - bicí
www.tublatanka.sk www.tublatanka-fanklub.eu.sk