Kapela Stroy vznikla na pozůstatcích pražské crossoverové The Fuse. Kapelu zakládá bubeník Miloš Meier ze současného projektu Drumming Syndrome a René Rypar z Krucipüsk a Support Lesbiens. Po Ročním hledání zpěváka narazili na talentovaného Michala Skořepu a položili základy Stroye. K představení celkem neznámého, ale velice slibně vyhlížejícího bandu jsem vyzpovídal bubeníka Miloše Meiera a zpěváka Michala Skořepu.
Ahoj Miloši, představ nám prosím vaší kapelu. Jak dlouho fungujete, kolik času věnujete muzice a jak jste se vlastně dali dohromady? Miloš: Celá historie Stroy začala asi před čtyřmi lety, kdy jsem hrál koncert se skupinou Eleison, kde hraje na kytaru René Rypar ze Support Lesbiens. A protože Eleison je spíš taková jednoročně koncertující kapela, rozhodli jsme se s Reném udělat nějaký tvrdší projekt. Docela dlouho jsme hledali zpěváka, až jsme natrefili tady na Michala, který nás přesvědčil hned nejen svým zpěvem, ale i svými skladatelskými schopnostmi a obrovským hudebním cítěním. Natočili jsme ve studiu Propast tři skladby a mysleli si, že se nás hned třeba ujme nějaká firma a udělá z nás velkou kapelu. A to se nestalo. (smích) Takže tahle kapela po čase nějakým způsobem vymizela, dodneška si však za tím, co jsme udělali, stojím. Ty skladby si je možné poslechnout na Bandzone. Během toho času jsem si však skvěle sedl, jak hudebně tak i lidsky, právě s Michalem, který, jak jsem zjistil na jedné ze zkoušek, je i výborný kytarista. Nejprve jsem ho tak bral občas jako výpomoc na moje workshopy, kdy mě doprovázel na kytaru a později jsme začali skládat nové skladby, které měly být trošku syrovější a komplikovanější, než v projektu The Fuse. A tak vznikla kapela Stroy.
V hudbě Stroj se moc nezapřou vlivy poslední dekády zlaté doby grunge Alice in Chains a Pearl Jam. Je to pouze o inspiraci, konspiraci nebo máte k těmto bandám nějaký bližší srdeční vztah? Které kapely vás tedy inspirovaly? Miloš: Hlavně Michal má tyhle kapely rád, sám má jako koníček Alice In Chains Tribute. Dokonce dělá už tři roky na autorském hudebním filmu z tohoto prostředí – objeví se tam třeba Radek Škarohlíd (Hentai Corporation), Viktor Dyk a v jednání je myslím i David Koller.
Grunge byl celkem rebelský styl plný specifických postojů a životního stylu. Cítíte s tímto stylem nějaké spojené závazky, jak v osobním životě nebo v muzice? Miloš: Určitě jsme inspirováni syrovostí těchto kapel a důrazem na opravdovost sdělení. Rovněž mají specifický rukopis v harmonických postupech, melodiích, možná i v rytmu. Grunge nádech udává kapele především Michal. Na hudbě se ale samozřejmě podílíme všichni. Škatulce grunge bychom se rádi vyhnuli – sami pořádně nedokážeme určit, kde se stylově nacházíme, což považujeme za výhodu.
Michale, pocházíš z rodiny muzikantů. Vystudoval jsi VOŠ Jaroslava Ježka v oboru klasické hudby a jazzu. Jsi i nadále ovlivněn těmito směry, nebo ti rocková muzika již nadobro učarovala? Michal: Už při studiu jsem zahýbal klavíru hraním v kapelách a zpěvem. Ve výsledku u mě došlo ke spojení grungeového zvuku s melodickými a harmonickými postupy ze světa jazzu a moderní klasiky. Například Hindemitha nebo Prokofjeva mám hodně rád. Baví mě vždy překvapivý vývoj v hudbě.
Miloši, ty jsi poslední dobou hodně vytížený a věnuješ se mnoha různým projektům. Kolik jich vlastně je?
Miloš: Nejvíc teď asi vystupuju s Dymytry, se kterými jezdíme koncerty na podporu našeho posledního alba Neonarcis. Jsme teď taky na turné s kapelou Noid, se kterou jsme vydali na podzim desku s názvem Rány. Několik koncertů teď odehraju se znovuobrozenými BSP a dál taky vystupuju s Michalem Pavlíčkem v jeho triu a i v dalších jeho projektech. No a s mým Drumming Syndromem mi akorát v těchto dnech začíná šnůra pětadvaceti koncertů po celé republice, na kterých budu propagovat loni vydané DVD. Rýsuje se opět i nějaké zahraničí, tak uvidíme.
"Doba je povrchní a umělohmotná a jak texty, tak i hudbou samotnou se snažíme osvobodit v člověku tak trochu to zvíře, kterým ve skutečnosti je."
Co vás v dnešní nelehké době inspiruje k muzice? O čem jsou vaše texty a čím by mohly ovlivnit postoje nebo názory posluchačů? Michal: Texty řeší nejvíce člověka, jako jedince v dnešní společnosti. Nechtějí strhnout masu, ale dostat se pod kůži každému člověku zvlášť, položit konkrétně jemu jisté otázky. Kdo jsi? Kam jdeš? Doba je povrchní a umělohmotná a jak texty, tak i hudbou samotnou se snažíme osvobodit v člověku tak trochu to zvíře, kterým ve skutečnosti je. Aby se otevřel, aby méně myslel a více zapojoval vlastní intuici. Jediné východisko v dnešní době je najít sám sebe. Proto v naší hudbě ne vždy bereme ohledy na všeobecný vkus – prostě děláme to, co cítíme, že jsme. Nelžeme.
Máte nějaké spřízněné kapely nebo sny si zahrát na jednom pódiu s nějakými legendami? Michal: Máme dost přátel napříč hudebním světem především v Praze. Rádi bychom s muzikou ven. Samozřejmě bych rád někdy sdílel podium se svými vzory. Otázkou je, kdy Miloše Metallica vymění za Larse Ulricha. (smích)
V kapele Stroy působilo mnoho známých muzikantů napříč žánry. René Rypar ze Support Lesbiens, Marek Hruštiak z Krucipüsk a dnes u vás hraje Jakub Antl z Nightwork. Je to váš záměr hledat profesionální muzikanty nebo jsou to přátelé z branže? Miloš: Jsou to přátelé a spolehlivě uhrají to, co naše místy technicky poměrně náročná hudba vyžaduje. Pokud by však nechápali, o čem je, máme jasno, že to nejsou naši lidé. Důležité je pro nás především přátelství a nadšení pro věc posílené vzájemným respektem v tom, co každý z nás dělá. S Jakubem Antlem měl Michal před pěti lety alternativní jazzové trio, kde hrál na klavír – jsou sehraní a Jakub je na Michalovu hudební zvrácenost dobře vycvičen. Navíc byl odkojen na hudbě Korn a trochu nářezu mu evidentně chybělo – je to na něm dost vidět i na podiu. (smích)
Máte připravený materiál na novou desku a kolik písní máte v zásobě? Kdy by se fanoušci mohli dočkat slibované novinky a čím by měla zaujmout? Michal: Chystá se 5ti – 7mi písňové EP, objeví se do prázdnin a bude tak trochu tím, co od nás lze očekávat do budoucna. Vzápětí se vrháme do procesu natáčení první velké desky. Materiálu máme už teď poměrně hodně – nacházíme svůj zvuk.
Prozraď mi vaše plány do budoucna. Mluvils o tom, že byste rádi vydali desku u zahraničního labelu a snažili se hrát spíše za hranicemi. Slibujete si od toho více profesních možností nebo jen oslovit ty, kteří jsou na vaši hudbu více naladěni? Vraceli byste se hrát i vaším skalním fans v tuzemsku? Michal: Češi si myslím nejsou příliš otevřeni této hudbě. Máme větší odezvy venku, ale samozřejmě máme radost, i když se někomu líbíme doma. Vážíme si každého, protože se zdá, že ten, komu se naše hudba líbí, pravděpodobně i tak nějak cítí, o čem je.
Miloši, koncem března, konkrétně šestadvacátého, se v pražském Hard Rock Café uskuteční Spark Rock Party, na níž vystoupí Stroy i tvá maličkost Drumming Syndrome. Co si od akce slibujete a bude nějaké speciální překvapení? Miloš: Já se na tuhle akci hrozně těším, už jen proto, že jsem čtenář a fanoušek Sparku od svých dvanácti let. Na Spark párty v Hard Rock Café jsem hrál už před několika měsíci s Dymytry a Noidem a moc jsem si to užil. Hard Rock Café je zajímavej prostor a ze všech těch vystavenejch věcí na zdech tam na vás dýchá skvělá hudební atmosféra a celá ta rocková historie. A nějaké překvapení určitě vymyslíme.
Jelikož jsem nenarazil na vaše webové stránky, kde si vaši fanoušci nebo ti, které překvapíte v Hard Rock Café, mohou zjistit vaše další koncerty nebo zjistit další informace o vývoji kapely? Michal: Vylezou brzy s připravovaným EP. Nejspíš ale v nejbližší době uděláme profil na Facebooku, kam budeme pravidelně přidávat naše fotografie ze snídaně, cesty na nákup, výběru lyží na zimní sezonu apod.
A závěrem. Máš jedinečnou možnost vyslat pro čtenáře Sparku nějaké jedinečné poselství. Je to jen na tobě. Michal: Vidíme vaši blízkou budoucnost… Stojíte v Hard Rock Café na koncertě Stroy.
Text: Michal Čížek
