Kdo jsou SATYRICON? Charismatické ikony žánru. Praví norští excentrici. Blackmetalové divy. Hudební géniové. Zákulisní tyrani... Záleží na tom, koho se ptáte. SATYRICON jsou kapela přinejmenším tolika podob a vrstev, kolik jich má jejich hudba. A následující interview se Satyrem jen přidává další. Kdo jsou totiž ještě SATYRICON v nejnovějším interview pro Spark? Frustrující perfekcionisté. Nekompromisní vyjednavači. Přemýšliví znalci BATHORY. A hlavně ochotní poskytovatelé neobvykle dlouhých interview...
Je pravda, že na nadcházející norské edici Inferno festivalu představíte první skladby z chystané desky? Ano a ne. Budeme ten koncert zahajovat instrumentální písní, která bude zároveň otevírat i samotné album. Jinak ale žádné nové skladby hrát nebudeme, protože je nepovažuju ještě za úplně hotové. Například na vokálech pořád ještě pracuju. Poslední demo jsem nahrál včera (rozhovor se odehrál 16. března, pozn. aut.), a udělal jsem v něm už zase další změny. Pravděpodobně budu vokály upravovat až do poslední možné chvíle, což bude konec května, kdy album začneme míchat. Hodně jsem nad tím uvažoval, a nakonec se rozhodl proti. Měl jsem hned několik důvodů. Za prvé chci mít jistotu, že co předvedeme, to taky bude na nejlepší možné úrovni. Za druhé vím, že ať uděláme cokoliv, budu všechno dál upravovat – záznam z koncertu se ale objeví na YouTube a nechci, aby si lidé na ty písně v nějakém provedení zvykli, jen aby pak na desce slyšeli něco úplně jiného. (pobaveně si odfrkne) Jen by je to znechutilo. Já je znám... Chci si se vším dát na čas a ujistit se, že všechno je tak, jak má. Ale říkal jsem si, že když už desku otvíráme instrumentálně – a tuhle konkrétní skladbu považuju za hotovou, nemluvě o tom, že ji taky budeme používat jako koncertní intro – tak by pro nás bylo zajímavé si ji už vyzkoušet.
To je ale hrozný teaser. Intro zasazuje desku do určitého kontextu, navozuje správnou atmosféru, a vy tak všechny navnadíte... Ale už nic dál neukážete. To je skoro nefér.
Někdy je to ale taky taktické rozhodnutí. I pro samotnou skupinu. Vím, že všichni v kapele by už chtěli hrát nové písně, a taky mě k tomu přemlouvají. Jak uvnitř, tak vně SATYRICON jsou všichni velice optimističtí, a podporují všechno, co se týká chystané desky. Opravdu by chtěli něco na Infernu předvést.
Tak jsem jim řekl, že teda dobrá. Zahrajeme tam tohle. Moje kluky to teď motivuje. Dodává jim to na zkouškách inspiraci. Pochopitelně je to totiž výzva. Musí si zvyknout na svoje nové party – někteří je ještě vůbec nehráli, jiní je studovali jen relativně krátkou dobu...
V létě toho bude víc. Album bude do 15. června hotové, takže pak už určitě budeme živě hrát aspoň jednu nebo dvě nové písně. Minimálně tedy do doby, než samotná deska vyjde, což bude 9. září.
Ale zase máš jistotu, že je celá kapela z nového materiálu nadšená. Jinak by ho nechtěli předvést stůj co stůj. To je přece velmi povzbudivá myšlenka... To je. Atmosféra ve skupině je teď velice pozitivní. Myslím si, že nejlepší rozhodnutí, jaké jsem v roli vůdce kdy učinil, bylo udělat si s kapelou tu přestávku. Nevím, co by se stalo, kdybychom místo toho pokračovali. Přišly by hádky. Někdo by se pravděpodobně uchýlil k alkoholu nebo drogám. Rozpadly by se některé vztahy. Mezi jednotlivými členy skupiny by došlo k roztržkám... Paradoxně jsme při tom ale v daném období byli coby koncertní kapela na dosud naprosto nejvyšší úrovni. Nikdy jsme na koncertních šňůrách nevynaložili takovou námahu jako v roce 2010. Nešlo jen o kvantitu, ale i o kvalitu. Opravdu dobře jsme se připravovali. Ale pracovali jsme příliš tvrdě a příliš dlouho. Situace začala být ke konci napjatá. Mám takový pocit, že kdybychom si nedali pauzu, všechno by šlo od desíti k pěti. Natočili bychom další album, které by ale nebylo kreativní. Bylo by to „The Age Of Nero: Volume II“ nebo něco podobného. A pak by se věci zvrtly i v osobní rovině. Místo toho jsem řekl, že si musíme udělat přestávku. A musí být tak dlouhá, jak jen to bude nutné. Šest měsíců i rok a půl – což nakonec taky bylo. Udělat jsme to museli. Výsledkem je teď deska, která je opravdu svěží a inovativní – a kapela, která je jak stádo závodních koní připravených vyrazit ze startovních boxů.
Jak při tom ale zní? Těžko si totiž představit, že byste se mohli vydat cestou ještě většího minimalismu, než jakého jste dosáhli na „The Age Of Nero“ – anebo lépe řečeno, těžko si představit, že byste se mohli vydat cestou ještě většího minimalismu a stále u toho znít jako SATYRICON... Nová deska je úplně jiná. Souhlasím s tím, že „The Age Of Nero“ je vrcholem svého stylu. Je to minimalistický, na dřeň odhalený silný maskulinní black metal. Takový, jaký odpovídá mému vkusu. Takhle to dělám já. Síla podle mě nespočívá v tempu. „The Age Of Nero“ se vyznačuje přesně těmi kvalitami, které jsem právě zmínil. V rámci tohoto stylu už nemám víc, co bych řekl. Museli jsme tím pádem vytvořit zase něco jiného. Ze začátku naší tvůrčí pauzy jsem nad tím ale ještě ani moc nepřemýšlel. Hudba mě v tu dobu nezajímala. Unavovala mě a chtěl jsem se od ní dostat co nejdál. Když jsem zase začal psát, bylo to zvláštní. Dal jsem věcem volný průběh, a vyplynul z toho velice progresivní výsledek. Víš, člověk by řekl, že každá deska je muzikální, ale rozhodně tomu tak není. Jedna z nejdůležitějších vlastností našeho nového alba je přitom podle mě právě to, že je velice muzikální.
Muzikální? Ve smyslu melodické? Chytlavé? Jak tomu mám rozumět? Vždyť bez hudebnosti by to přece nebyla hudba. Hudba nemůže být nehudební... To říkáš ty – a spousta dalších lidí, ale já s tím nesouhlasím. (rozesměje se) Hudba, která je dynamická a emotivní, obsahuje škálu teplot a energie, má skvělou melodii – prostě s expresivní kompozicí na mnoha úrovních a stejně expresivně i odehraná... Taková hudba je pro mě muzikální.
Už chápu. Je to velice atmosférická deska. Jak už jsem říkal i jiným publicistům, je melodická – ale ne ve švédském stylu. Je to zvláštní album. Plné překvapení a nečekaných zvratů. Nedávno jsme tu měli Nocturna Culta (zpěvák DARKTHRONE, pozn. aut.). Stavil se nedlouho před tím, co jsme nastoupili do studia. Nalili jsme si víno, sedl si vedle mě a my mu to album celé přehráli. Já, Frost a náš koncertní kytarista. Takže dvě kytary a bicí. Nocturno si to poslechnul a pak povídá: „Zní to hrozně zajímavě. Je tam spousta věcí, které člověk musí vstřebat.“ – „Fajn,“ říkám mu, „a udělalo na tebe dojem i něco konkrétního?“ A on na to: „Všechno.“ To bylo hodně povzbudivé. Zdálo se mu to jako nahrávka, která se sice posluchači nevstřebává jednoduše, zato je ale pořád zajímavá. Viděl to podobně jako já. Taky v té hudbě vidím spoustu prostoru, ve kterém se musím zorientovat, a neustále mě napadají nové způsoby, jak k ní přistupovat. Jedna z věcí, o které jsme se bavili, byla i píseň, pro niž Frost nabubnoval takový dost konvenční rytmický úvod. Tehdy jsem mu řekl, že s tím nejsem úplně spokojený. Snažil jsem se navrhnout pár vylepšení, vyměňovali jsme si názor za názorem, až se mě nakonec oba na rovinu zeptali: „Co se ti na tom nelíbí?“ A já jim povídám: „Vysloveně špatného na tom není nic. Jenže tam zároveň ani není nic, co by mě jakkoliv zaujalo.“ – „Ale funguje to, ne?“ – „Jo,“ říkám, „funguje. Ale neměli bychom usilovat o něco víc? Vždyť jsme SATYRICON. Měli bychom mít vyšší standardy než jiné kapely. To od sebe očekáváme jak my, tak i ostatní. Lidé čekají, že nás uvidí v čele celého hnutí.“ Oba souhlasili. Pak jsme se k té pasáži vraceli asi ještě týden, než jsme na to konečně kápli. „To je ono,“ řekl jsem Frostovi. Zeptal se mě, jestli se mi to líbí. „Je to úžasné. A je to nekonvenční,“odpověděl jsem a zároveň se ho zeptal, jestli je s tou změnou spokojený i on. Byl. „Vidíš? Stálo za to nad tím strávit tolik času,“ povídám mu. Od něčeho dobrého jsme se dopracovali k něčemu dobrému a netradičnímu – což je zajímavější než něco jen „dobré“.
Být za každou cenu netradiční ale taky není dobré. Nekonvenčnost nemůžeš do tvorby zbytečně zavádět násilím. To by bylo kontraproduktivní... Jistěže všechno nemusí být nekonvenční. Taky máme písně a pasáže, které jsou naopak velice konvenční. A jsou dokonalé tak, jak stojí a leží. V tomhle konkrétním případě se ovšem jednalo o velice progresivní, muzikální a atmosférickou skladbu. Můžeme říct, že je to chytrá píseň. Píseň, které dokáže učinit zadost jedině zkušená kapela. Tím pádem to potřebovalo netradičnější řešení. Kdybychom tam nechali Frostovo původní intro, tak jsme to odflákli.
Kompletní rozhovor se SATYRICON najdete ve Sparku 04/13, v rubrice Galerie titánů!
