Powerspeedový týden pokračoval (a zároveň se uzavřel) druhým dějstvím, které tentokrát ovládly kapely pouze z domácích klubů a sálů. Brňáci FLOWERWHILE míchali power metal a thrash v modernějších kotlích, díky prolínání brutálních a čistých vokálů mi to sem tam připomnělo třeba i INTO ETERNITY. Čtveřice znatelně odkláněla hranice tradičních škatulek, nehrnula vše jen v tvrdých riffových polohách, působilo to vše pestře, ne však rozháraně. Další kapela, kterou je třeba bedlivě sledovat.
Jestliže FLOWERWHILE pro mě znamenali mírné překvapení, u <strong>SEBASTIEN</strong> jsem si i na živo potvrdil, že tato kapela vyletěla jako meteorit a zjevně k tomu má všechny předpoklady. Stejně jako na albu „Tears of White Roses“ se pětice prezentovala naprosto vyspělým a sehraným dojmem, který umožňuje i neustálý kontakt s publikem, které na skladby z debutu reagovalo více než dobře. Snad ještě více vystoupily v nejlepším smyslu slova hitové refrény a SEBASTIEN si v power metalovém poli už teď urvali své místo. Momentálně by měl být hotový klip a nová deska se zvolna chystá (opět se zahraničními hosty), osobně čekám při jejich současné formě velké věci. Ty ostatně pokračovaly v Barraku i čase přítomném, protože dalšími na řadě byli <strong>EAGLEHEART</strong>. Neměl jsem s nimi čest už minimálně rok, a tak vězte, že mají už právě ten rok nového kytaristu Michala Jankuliaka, ale i nové album „Dreamtherapy“ (recenze v tištěném Sparku 12/2011). Z něj kvintet vytáhl pár ochutnávek a bylo to snad ještě o chlup lepší než na předchozích štacích, které jsem měl možnost vidět. Hlavním kořením toho všeho je skutečnost, že to kluky neuvěřitelně baví a že všichni hrají s neuvěřitelným zápalem a zároveň lehkostí. U takového power speedu se opravdu člověk moc nemusí nutit, aby začal třepat hlavou. Zpěvák Vojta si sice stěžoval, že málem přišel o uši, ale nasázel to tam jako pěvecký velikán třeba z rodu Kotipeltů nebo Tyrantů. <strong>SALAMANDRA</strong> celý povedený večer uzavírala a stejně jako před časem EAGLEHEART i ona vyměnila hráče na kytarovém postu. Vašek Moch zapadl mezi zbývající pětici bez problémů a SALAMANDRA už poněkolikáté předvedla, že se už několik let drží ve výborné formě. Jediné, co bylo trošku zvláštní, byly některé Ivanovy hlášky mezi skladbami, kterým asi nezainteresovaný člověk úplně nerozuměl. Na druhou stranu mu to však zpívá znamenitě, stejně jako to funguje celé SALAMANDŘE, což všichni přítomní vřele ocenili (holt domácí půda je domácí půda). A když se podařilo elegantně překlepnout i technické problémy pomocí Hančina intermezza, mohl se tento významný den stát i svátkem domácího power a speed metalu. Musím říct, že na lepší akci s nálepkou „only CZ“ jsem ještě nebyl.
