Melodicko metalový víkendový dvojboj v pátek večer odpálili Američané SEVEN KINGDOMS. Z předskokanské pozice číslo jedna jsem měl možnost slyšet už mnoho kapel z různých částí světa, ale tato power speedová pětice mi připadla jako jedna z těch nejlepších a když se do hlasivek Sabriny Valentine dostala v posledních minutách i dostatečná průraznost a naléhavost, nezbývalo než kvitovat, že SEVEN KINGDOMS (mimochodem už se třemi albovými zářezy na pažbě) dostali možnost takto se představit i v Evropě.
AMARANTHE za svou stále poměrně krátkou kariéru stihli pobláznit mnohé fandy chytlavého metalu, který si umně bere ze všech v současnosti velmi populárních formací. Myslím, že kdyby měli za některé riffy dávat po euru takovým IN FLAMES, porcelánové prasátko u „plamenů“ by si spokojeně pochrochtávalo každý den, kdy jsou AMARANTHE na scéně. Přidejte do tohoto pomyslného šejkru ještě PAIN, KAMELOT, EPICA a nezapomeňme ani na DRAGONLAND kytaristy Olofa, nakapejte příchuť ABBA, protože ať chcete nebo ne, i tyhle vlivy zde najdete, a máte výtečný pro koncerty naprosto dokonalý mix, který pohne s každým, kdo si jen trochu připustí, že v duchu není pouze ordotoxní metalista. Navíc pánové mohou ocenit nejen hlasově neskutečně obdařenou Elize Ryd. Vydařený set, skladby naprosto dokonale posluchačsky vstřícné a vyloženě stvořené pro skákání, paření a zpívání. Jen po hodině mi začal velice podobný písňový koncept splývat v jednu šablonu. Přesto AMARANTHE jsou výbornou živou kapelou a rovněž vhodným můstkem k tomu, aby případní posluchači ochutnali posléze případně i jiné kapely.
STRATOVARIUS zařadili do setlistu konečně nové skladby (šest z novinky, plus ještě „Under Flaming Skies“ z „Elysium“) a zabralo to. Přestože si Timo postěžoval na nachlazení, zpíval v podstatě stejně jako za zdravého stavu. Z alba „Nemesis“ si kapela přinesla i přes pódiovou uvolněnost a zapálení kompaktní a soustředěný výkon a mohli jsme jen oceňovat, jak plynule do kapely zaplul bubenický novic Rolf Pilve. Současný STRATOVARIUS je totiž především o souhře pěti výrazných muzikantských osobností a tato týmová hra v součtu se zařazením neobehraných skladeb vytvořila ve Zlíně podmínky, abych mohl tuto štaci označit z hlediska kapely za jednu z nejvydařenějších za posledních deset let.
Fotogalerie Radka Šicha zde Pozn.: První dojmy skutečně nejsou ničím jiným než prvními dojmy psanými bezprostředně po návratu redaktora domů anebo přímo z pod pódia, tedy psanými s potem oroseným čelem, vroucí krví a bublajícím adrenalinem, čemuž odpovídá forma i styl textu: spontánní, svižná, stručná a pokud možno maximálně vystihující atmosféru popisované akce. Plnohodnotný report najdete v následujícím tištěném čísle.