Plzeňští fantomové nejsou nejen pro Plzeňany pojmem neznámým. Navíc tento jednodenní festival letos slavil již páté narozeniny. Proto jsem byla nemile překvapena, že účast nebyla zdaleka taková jako třeba loni, a to přes to, že organizátoři sestavili luxusní line-up, sestávající z téměř samých zahraničních kapel. Nic to ale nemění na tom, že jim patří velký dík za odvedený kus práce a doufejme, že je tristní situace s návštěvností koncertů v Čechách neodradí a dočkáme si ročníku šestého, protože to opravdu stálo za to.
Jako první se v božkovské restauraci Pod Kopcem představila plzeňská kapela STOLLICE. Pro tento večer představovala jednu z pouhé dvojice českých zástupců, a když odstartovali svůj set, věděla jsem, proč asi organizátoři vybrali zrovna tuhle teprve necelý rok koncertující partičku. STOLLICE hrají black metal ovlivněný různými vlivy, posluchač by tedy neměl být překvapen, když se dočká funky, death metalu či afrických bubínků. Celé je to pak poháněno progresivními bicími. Co se týče dnešního vystoupení, neslo se jako vždycky především ve znamení energie. Půlhodinový set pěkně odsýpal, a ačkoli jsem zaslechla chyby, byly vynahrazeny obrovským nadšením. Sama jsem zvědavá, kam se tahle skupina s trochu fekálně zavánějícím názvem bude posunovat dále.
Druhým a zároveň hned posledním zástupcem české scény se stala celou akci pořádající PANYCHIDA. Před pódiem se shromáždil už podstatně větší dav, ačkoli odbila teprve třetí hodina odpolední. Pagan metalová formace je zdejšímu publiku už dobře známá. Loni zde pokřtili svoje album a letos už hráli v očekávání dalšího přírůstku do diskografie – nové EP jim vyjde v prosinci prostřednictvím Pařátu. PANYCHIDA naživo předvádí velice živelnou show, na čemž se asi nejvíce podílí zpěvák, takže mě zajímá, jestli se jim tu energii podařilo přelít i na desku. Já osobně bych tedy klidně ubrala na paganu a přidala na blacku, ale tak už to u mě většinou bývá. :) Každopádně set na Phantoms mě uspokojil.
Další dvacetiminutovou pauzu jsem vyplnila občerstvením se a než jsem se rozkoukala, na pódiu už řádili srbští INFEST. Čtyři týpkové v zakrvavených trikách rozpoutali slušné peklo. Přišla jsem asi až na druhý song, avšak publikum už bylo ve varu a sálem se rozléhala zběsilá thrashová sóla. Když jsem si pouštěla INFEST doma, abych věděla, do čeho jdu, deska na mě oproti tomu, co se na Božkově strhlo, působila docela sterilně. Přiznávám, že jsem na INFESTu nevydržela po celou dobu, vyslechla jsem si zpěvákův menší protikřesťanský proslov a dalších pár death-thrashových nářezů a stačilo mi to. Nicméně zábava to byla povedená. :)
Zato na další krajany ze Srbska, kapelu BANE, jsem se těšila, takže jsem byla nastoupená nedaleko pódia už notnou chvíli před začátkem. Hned po intru z jejich desky „Chaos, Darkness & Emptiness“ spustili svůj řízný death-black. Z tohoto jejich debutu zaznělo skladeb více, ale dozvěděli jsme se, že druhá fošna už je skoro na cestě, jelikož po koncertu se kapela odebrala do jihočeského studia Hellsound nahrávat. Bohužel jak vystoupení postupovalo, zjistila jsem, že z desky zní BANE kupodivu lépe než živě – mnohem častěji se mi to jeví naopak. Ve výsledku to pro mě bylo trochu zklamání, i když chuť mi spravili mojí oblíbenou „Inherited Infection“, jež měla správné grády.
Před vystoupením GALAR se konečně setmělo, což jsem si sama pro sebe mimo jiné stanovila jako podmínku, abych mohla začít pít pivo. :) S jedním plným kelímkem jsem si tedy stoupla nedaleko pódia a jala se čekat na tuhle kapelu z Bergenu. Hudba GALAR je označována za viking metal, já bych se spíš přiklonila k označení black metal obohacený paganem, už jen vzhledem k tomu, že při zvukovce vytáhl jeden ze členů kapely jakýsi nástroj, o kterém jsme se začali v publiku dohadovat, co to je. Byl to fagot. Kromě kytaristy s asi nejdelšími vlasy, co jsem kdy viděla, mě na GALAR zaujalo to, že oproti deskám má jejich hudba při živém hraním ty správné koule. Sice mi příliš neštimuje čistý vokál, a to jak z desky, tak naživo, ale jinak mě vystoupení rozhodně nezklamalo.
Pak už přišel můj osobní vrchol večera. Nestává se to často, ale někdy člověk zažije koncert, který ho roztrhá na cucky, spolkne a zase vyplivne. A vystoupení norské melo-blackové bandy COR SCORPII pro mě bylo jedním z těchto zážitků. Těžko se mi slovy popisuje, jak mě jejich nekompromisní vystoupení strhlo. Měla jsem trochu obavy, zda zazní i neobyčejně povedená, avšak instrumentální „Helvetesfossen“, ale zpěvák neváhal na chvíli vyklidit pozici a byla to vpravdě extatická záležitost. Obzvlášť v této písni vynikají dokonalé klávesové party Gauteho Refsnese, známého z norských WINDIR. Zazněly věci z jejich dema i z desky „Monument“, která zhruba 14 dní před konáním akce jela v mém mp3 přehrávači dokola snad nonstop. I proto jsem se na koncert těšila a zklamána jsem vyvětrat ven hlavu rozhodně nedocházela.
Řádně provětrána, najedena a s právě pořízeným trikem Cor Scorpii v ruce jsem přišla akorát tak doprostřed vystoupení THE BATALLION. Jako první věc mě na nich každopádně zaujaly kožené oblečky. :) Mydlili si svůj death/thrash/black, z čehož já jsem zaznamenala především zběsilé bicí ve stylu frenetického tu-pa tu-pa tu-pa. :) Hladina alkoholu v krvi návštěvníků už byla dostatečně vysoko, aby se před THE BATALLION vytvořil slušný kotel, ale já se přiznám, že po předchozím masakru jsem na ně nebyla zrovna příznivě naladěna a setrvala jsem jen chvíli, a to ještě spíš ze zvědavosti.
Následoval jeden z největších taháků letošních Phantoms, němečtí nespavci AGRYPNIE. Myslím si, že tato kapela není u nás neznámá, na kontě mají tři plnohodnotné desky a právě jim vychází nové EP. Přesto se jednalo o jeden z mála jejich koncertů v našich luzích a hájích. O to více si ho ovšem - překvapivě už trochu prořídlé - publikum užilo. Jelikož jsem byla vtáhnuta téměř do první řady, již úvodní skladba „Der tote Trakt“ mě prakticky sejmula a z davu i výborné atmosféry jsem se vymanila až na konci celého setu. Co se dělo na pódiu vlastně moc nevím, jelikož jsem přes vlasy téměř celou dobu neviděla. :) Jsem si jistá jen tím, že charismatický zpěvák si okamžitě omotal přítomné kolem prstu. AGRYPNIE předvedla bezchybnou performanci, nechyběly ani ochutnávky z již zmíněného „Asche EP“. Zkrátka pro mě hned za COR SCORPII nejlepší zážitek.
Poslední obsadili pódium rakouští DORNENREICH. Trochu jsem se bála, aby nedali vyloženě akustický set, protože jsem už předem vytušila, že v pozdní hodině bych byla na rozvláčné akustické vyhrávky příliš unavená. Ovšem to, co DORNENREICH dokázali předvést v Božkově, mě mile překvapilo. S jejich tvorbou jsem se seznámila prostřednictvím desky „Hexenwind“ a jak jsem měla zjistit, utvořila jsem si tak nechtěně zkreslený obrázek. Jejich hudba na mě působila živelně, a ačkoli byli na stage vlastně jen tři lidé, dařilo se jim získat plnou pozornost všech přeživších. Obzvlášť mě nadchlo využití houslí, které většinou teskně kvílí v doom metalu nebo vesele trylkují u folk metalových kapel; tady ovšem nabylo využití tohoto nástroje jiné dimenze. Bohužel na mě plně dopadla únava z celého dne, takže jsem si už poslední vystoupivší nedoposlechla a zbaběle prchla.
Text: Veronika Štruncová Foto: Ivo „Oskar“ Osvald
Celá fotogalerie je k nalezení na: http://www.photomusic.cz/report/750-phantoms-of-pilsen-5.html
