Óda na metalovou modernu
Že koncertní šňůry větších a velkých kapel teď Ostravu neobcházejí, se potvrdilo první květnový pátek, kdy do Barraku dorazila karavana vedená dánskými (resp. dánsko-francouzskými) zaběhnutými formacemi RAUNCHY a MNEMIC. Prostor se velice příjemně zaplňoval už v okamžiku, kdy se svým neurvalým, ale přesto technickým nářezem vyrukovali domácí NOOSTRAK. Skvělé zahraná, i přes značnou komplikovanost sympaticky úderná a strhující masáž se základem v tech-deathu s lehkým meshu nábojem a možná i náznaky grindu. NOOSTRAK nasadili tomuto večeru ostrých a někdy i nepravidelných riffů vysokou laťku.
Slovenští RUST2DUST byli z celé sestavy nejklidnější, s výlety k přímočařejším rockovým pasážím. Energický moderně pojatý rock metal střihu třeba takových STONE SOUR s výborným zpěvákem sice výbušnost NOOSTRAK nepřekonal, ale byl příjemným zklidněním před věcmi příštími. Švýcarští NEOSIS přivezli částečně ducha svých krajanů SAMAEL, který se v samplech proplétal s dalším industriálním pohledem třeba takových FEAR FACTORY a osmistrunnou kytaru. Což byl trochu kámen úrazu, protože její hluboký drnčivý zvuk v menším klubu nevynikl a přestože mají NEOSIS svou tvorbu studiově dobře prokombinovanou, naživo bylo třeba některé linky a zvuky trochu hledat. Ale přesto – kapela, kterou je třeba vést v paměti.
To se úplně nedá tvrdit o následných Italech ARCADIA. Ti se totiž i přes poněkud drsný vzhled a tvorbou částečně ovlivněnou PANTERA potýkají se základním faktem, že bez dobrého riffu a nosného nápadu píseň neutáhnete. A rovněž jsem čekal od chlapa jako je zpěvák Michele větší hlasivkové burácení, když už se Italové vrhají do vod metalcore. Nějak ho to i přes drsnou image pořád táhlo tak nějak do jemnějších tónů. Tento ne zcela dobře promísený koktejl nemohl zachránit ani technicky výborný kytarista Demetrio Scopelliti a dojem z ARCADIA byl tak nejhorší z celého večera.
Jeho králi se poté stali RAUNCHY. Jejich první devízou se stala pohoda, která vyvěrala ze všech šesti členů. Když máte pocit, že to kapelu na pódiu baví, odpustíte i nějaké menší nedorazy. Jenže Dánové ani sebemenší chyby nedopustili, šlapali hned od první vteřiny přesně a v čele s Kasperem Thomsenem, který ihned navázal kontakt s prvními řadami, na nás valili hory energie. Měl jsem sice k jejich posledním deskám trochu výhrady pro (dnes už pravda) povinné melodické linky, které by nemusely být všude, ale živě se jejich riffování do melodií vpilo naprosto ideálně. RAUNCHY přes plyn už skoro na podlaze ještě svůj set vygradovali a to vše neustále s úsměvem na rtu. Kdyby se pátek nepřekulil už výrazně do soboty, určitě by mohli excelovat v této podobě ještě minimálně další hodinu.
Možná se ptáte, proč jsem RAUNCHY vyhlásil symbolickými vítězi celého večera (a noci) už před MNEMIC, ale hned po první skladbě francouzsko-dánského kvarteta bylo jasné, že jejich předchůdci měli v rukávu těch trumfů více, přičemž na prvním místě bych jmenoval uvolněnost. Určitě jste zpozorněli při slovu kvartet – MNEMIC totiž do Ostravy dorazili bez baskytary a to byl další aspekt toho, proč jejich koncert nevyzněl (aspoň pro mě), jak měl. Ano, dvě řezající kytary a samply sice dokázaly chybějící hluboké tóny částečně překrýt, ale ne nahradit. To ostatně mělo i za následek, že se proti plastickému a pestrému zvuku RAUNCHY pohybovali MNEMIC pouze v jedné rovině. Zvuk ocelárny má své kouzlo, ale občas je třeba přiložit ucho i mimo hlučný provoz. I v pódiovém projevu tady byl rozdíl, zatímco první headliner se opravdu propojil s kotlíčkem v prvních řadách, MNEMIC nasadili profesionální přístup, sice s vlasovými vrtulemi, ale přesto mi připadlo, že působili o něco chladněji. Po řemeslné stránce nelze jejich koncertnímu finiši nic vytknout, tohle je kapela světových parametrů, ale chyběl jim pro klub tolik potřebný těsnější a vřelejší kontakt - pocit, že kapela opravdu tvoří s fandy jednolitý celek. To však nic nemění na tom, že květen začal v Barraku exkluzivně a jak je vidno, RAUNCHY a MNEMIC jsou jen prvními vlaštovkami před nabitým ostravským předprázdninovým programem.
