V návaznosti na srpnový jednodenní festiválek Noise Therapy (fotky naleznete zde) jsme v zářijové punkové rubrice představili jednu z legendárních anglických anarchopunkových kapel SUBHUMANS a zároveň slíbili pokračování té ležérnější části rozhovoru na webu. Trochu jsme se s realizací záměru, pravda, opozdili, ale zase díky tomu můžeme upřesnit termíny říjnových koncertů CITIZEN FISH v naší kotlině. Blázinec? Ne tak úplně. Pozorný čtenář punk rubriky – tedy kromě zasvěcenců - totiž ví, že tyto dvě party úzce souvisejí. Minimálně díky sdílenému frontmanovi, Dicku Lucasovi.
Na chodníku před Modrou Vopicí jsme si tehdy v létě povídali hlavně s Dickem (D), ovšem občas něco utrousil i kytarista Bruce (B). Zde je tedy velmi volné pokračování v září publikovaného rozhovoru. Připomeňme si ale nejdřív Dickovými slovy, jak to s těmi kapelami vlastně je:
Spousta lidí vnímá CITIZEN FISH jako boční projekt, i když jste vydali víc desek než se SUBHUMANS a taky v kuse fungujete déle.
(D): Abych to uvedl do časové souvislosti, mezi SUBHUMANS a CITIZEN FISH byli ještě CULTURE SHOCK, s nimiž jsem vydal tři alba. CITIZEN FISH jsme dali dohromady s Jasperem z CULTURE SHOCK kolem roku 1989 a ještě se k nám pak přidali Trotsky s Philem. Rozhodně se ale o CITIZEN FISH nedá mluvit jako o bočním projektu SUBHUMANS. Je to svébytná kapela, zdaleka ne tak punková jako SUBHUMANS, protože jsme byli od počátku ovlivněni ska a reggae, podobně jako CULTURE SHOCK. Srovnávání obou kapel tak nutně pokulhává. Hodně lidí říká, že SUBHUMANS jsou lepší než CITIZEN FISH, a z hlediska punku mohou mít pravdu, ale mladší děcka naopak tvrdí, že CITIZEN FISH jsou lepší, protože je jejich hudba rozmanitější a dá se na ní tancovat. Ty důvody jsou nakonec zajímavé i pro mě. V každém případě se jedná o dvě samostatné kapely a v každém případě mě baví fungovat v obou – jedna je intenzivnější a dravější a ta druhá „tanečnější“ a je fajn mít obě!
Když je řeč o „intenzitě“ na SUBHUMANS mě pokaždé upoutá jedna věc. V porovnání s živým vystoupením mi zníte na deskách poněkud jemně…
(D): Myslíš krotce. No jasně, protože ve studiu většinu věcí věc hrajeme pořád dokola, dokud to není to pravé, nejdřív nahráváš bicí a basu dokud bicí neznějí správně a pak znovu nahráváš basu a do toho kytaru a pak opakovaně nahráváš hlasy, dokud to nezní všechno správně a podle představy. Pak další kytary a doprovodné vokály a pak se to zmixuje, a to všechno trvá několik dnů. A i když se snažíš, aby to vypadlo co nejlíp hned napoprvé, stejně opakuješ. Za těchto okolností je prostě téměř nemožné, aby nahrávka vypadla ve stejné intenzitě jako při živém hraní na pódiu. A hlavně, když jsi na pódiu, máš jen jeden pokus, a ten musí být co nejlepší. Stojí to daleko víc nervů a hlavně se na tebe všichni dívají, takže musíš být co nejlepší a stejně tak pódiová prezentace. Studiové nahrávání je daleko složitější a je obtížné do něj dostat tu energii, která z nás vychází na pódiu. Navíc naživo máme tendenci hrát rychleji, což souvisí s nervy, které při živém vystoupení máme, a většina písniček taky v rychlejším provedení vyzní líp. Takže tím to bude.
Pro SUBHUMANS i CITIZEN FISH jsou typická sociální, politická a zjednodušeně řečeno protikonzumní či ekologická témata. V nějakém rozhovoru jsi mluvil o důležitosti alternativ v ekonomice, ve zdrojích … co vidíš jako ideál při stávajícím fungování společnosti.
(D): Lokalizaci, nebo prostě fungování v menším měřítku na místní úrovni, kdy jednak menší přesuny zboží mezi oblastmi tolik nezatěžují životní prostředí, spotřebovává se míň paliv a v místě pak udržují pracovní místa, pak kolektivizaci, kdy není tolik moci koncentrováno v rukách managementu a zůstane víc moci v rukách pracujících, asi to zní socialisticky a asi to bude socialistický názor, ale pokud by se to aplikovalo správně, asi by to fungovalo, tedy pokud by zůstal prostor pro svobodný rozvoj jedince a jeho talentu namísto unifikace.
U globalizace je problém v tom, že k lidem v celosvětovém měřítku nejdou jen ty dobré věci, ale také ty špatné. A namísto toho, aby si lidi na místní úrovni žili přiměřeně dobře, hladovějí taky proto, že se rozbila jejich sociální struktura, a to díky vnějším vlivům ze Západu ve jménu větších zisků, nikoliv sbližování zemí. Jednoduše řečeno jsem přesvědčen, že co je menší, je i lepší. Tedy když se zboží vyrobí, mělo by se v daném místě i spotřebovat. Důsledky nadnárodních řetězců jsou i v tom, že například s Mac Donaldy v Moskvě nebo Johannesburgu nebo kdekoliv jinde se mění i stravovací návyky lidí, i to, jak přemýšlejí o jídle, zasahuje do toho navíc podnikatelské myšlení a snaha, aby všechno bylo co nejlevnější, nezájem o životní prostředí nebo zvířata a nakonec nezájem i o lidi, kteří to všechno vyrábějí a kteří jsou korporacemi zneužívaní. Všechno se musí nějak vrátit zpět tam, kde to kdysi bylo.
Zajímají mě alternativní zdroje energie, geotermální energie, která je zadarmo: potřebujeme jen technologii, která s ní bude umět pracovat. Je to fakticky nevyčerpatelný zdroj energie.
Nemohu ovšem nevzpomenou na dotovaná biopaliva a solární elektrárny v našem kontextu, což jen dokazuje, že i tahle branže se dá proměnit v korupční byznys, na který lidi v nějaké podobě doplatěj (ať dražší energií nebo zlikvidovaným či kompletně proměněným zemědělstvím).
(D): Peníze korumpují. To máš stejné jako s emisními povolenkami. V důsledku toho si je mezi sebou kupují a prodávají, přičemž emise zůstávají na stejné úrovni a nic se nemění. Tyhle lidi najdou způsob, jak zneužít naprosto cokoliv, jen aby vydělali.
Nějaké světlo na konci tunelu?
(D): Ale ano, na lokální úrovni, na venkově, kdy místní farmy produkují potraviny v rámci ekologického hospodářství a jen v takové míře, aby je to uživilo, a prodávají je v místě, mezi sebou. Nebo v Bathu, kde žiju, zkoušeli používat místní alternativní měnu, i když nevím, jestli to ještě funguje. Asi dvě stě lidí si mezi sebou díky ní směňovali zboží i služby. Ve větším měřítku by to asi nefungovalo, ale v malém a na místní úrovni zdá se ano. Tak takové alternativy mám na mysli. Nejsou zatím pro celý svět, ale na individuální, místní úrovni mohou něco změnit. Jsou to jednotlivci s tvůrčím myšlením, kteří doufejme postupně věci změní.
Čím vy dva se živíte, smím-li se zeptat. Muzikou to asi nebude …?
(D): Počkej to ne, mě náhodou muzika živí. Kromě toho co dělám, tak mám od roku 1980 label a zásilkovou službu (Bluurg Records) …
A zbytek kapely? (Dick velmi rozvážně): Noooo, ne tak docela. Ale Bruce se tomu celkem blíží …
(B): Teď už jo, co pár byznysů zkrachovalo …
(D): Bruce ještě před měsícem provozoval obchod s muzikou, který ovšem už taky zavřel a učil i hudbu.
(B): Jo to jo, občas jsem učil. Pokud můžu radit, když jsi v kapele, v které si moc nevyděláš, záleží na tom, jak moc ji máš rád, kolik utrácíš a hlavně kolik potřebuješ … je dobré nemít žádná vydání.
(D): Ano, je důležité se naučit utrácet co nejmíň, to fakt pomůže. Phil se snažil zaučit na taxikáře v Londýně, což je strašně zdlouhavý proces, ale zase to pak zajistí slušný příjem. Trotsky žije v Německu a jeho žena chodí do práce, on je v domácnosti a v podstatě vyžívá z peněz ze SUBHUMANS. Samozřejmě, hodně pomůže, když máš partnera, který je zaměstnaný.
V tomto momentě už se začal rozhovor lehce zvrhávat. Seděli jsme rozvaleni na chodníku a besedovali …
To mě ovšem inspiruje k úplně jiné otázce. Co vlastně SUBHUMANS a internet? Tedy potažmo se CITIZEN FISH, protože stránky máte společné. Aniž bych se nějak chtěla dotknout, tak vaše internetová prezentace téměř neexistuje a můj pocit ze SUBHUMANS je, že fungujete ve vlastním světě vlastní osobní sítě, a že si v rámci ní docela vystačíte …
(D): No, zrovna nejlepší to není, to je fakt. Se SUBHUMANS nejsme na facebooku, jsme na myspace, ale ten už skoro všichni ostatní dávno opustili, máme web … prostě jsme starý a strašně pomalu se na nové technologie adaptujeme. Technologie je totiž monstrum!! (smích)
Copak to chápu, ale jsou situace, kdy i ten facebook je užitečný…
(D): Možná bychom se mohli trochu vynasnažit, možná bychom mohli jít i na facebook…
(Bruce šeptem a zamyšleně směrem k Dickovi): Ale člověče, já ti ani nevím, potřebujeme to? Vždyť si vystačíme. I jako kapela máme, co potřebujeme na to, abychom přežili, a docela se nám daří … já nevím.
Počkej, ale je to jen o přežívání? Nebo o tom dostat se k dalším lidem? Je tedy pravda, že když jsem vás viděla poprvé, což bylo v roce 2005 v Morecambe, okamžitě mi bylo jasné, že máte obrovské množství kapele zcela odevzdaných a naprosto nadšených fandů. Ten kotel byl strašnej.
(B): To je fakt, lidi nás mají rádi.
Ne ty lidi vás nemají rádi, ty lidi vás milujou ...
(D): No a proto je daleko důležitější hrát a vystupovat, což má podstatně větší význam a vliv na lidi, než být na facebooku a jsem přesvědčený, že to co sdělujeme přímo a živě má daleko větší dopad, než kdybychom to sdělovali prostřednictvím internetu a počítačového monitoru. Prostě třírozměrná, živá shromáždění lidí jsou daleko důležitější.
(B): No ono záleží na tom, o čem se vlastně bavíme…
V této chvíli se rozproudila částečně technická diskuse na téma pro a proti fungování na internetu, v sítích, k čemu se to dá využít, jak na tom lze promrhat mraky času, ale jak i tak to docela pomáhá v ryze praktických záležitostech a v komunikaci mezi lidmi. Až to Bruce na chvíli uzavřel s tím, že jo, že mám asi pravdu a že by o tom patrně měli uvažovat, avšak Dick opáčil, že ano, ale že se o to bude muset někdo starat a že mu kdosi říkal, že pokud se to denně nebude aktualizovat, tak lidi ztratí zájem, čemuž jsem oponovala, abychom se ocitli zhruba tam, kde na začátku s menší obměnou. Bruce totiž prohlásil: „A já tomu celému systému vlastně nevěřím“, čehož se Dick s nadšením chytil:
(D): Celá ta myšlenka facebooku se mi nelíbí.
(B): A mně se nelíbí, že to celé někdo kontroluje. Protože vždycky to všechno někdo kontroluje a ovládá.
(D): Nakonec i policajti ho sledují, monitorují a ve finále třeba zadržej lidi pro podněcování k nepokojům. Klidně tam můžou třeba i na tohle téma jen žertovat a ve finále je zabásnou …
(B): A já ho mám osobně vlastně rád, nakonec jsem si tam taky založil účet.
(D): Cože?!? Kecáš …
(B): No jo, on je z toho každej tak nadšenej, by tam asi taky jinak nebyli … docela by se mi líbilo, kdyby SUBHUMANS byli na facebooku, ale to by se o to musel někdo starat a nikdo z nás nemá čas … Dick to nakonec rezolutně utnul: A vůbec - nesnáším obrazovky. Úplně jsem vypustil televizi, protože mi přijde šedivá. A nahradit televizi monitorem počítače mi zrovna jako pokrok nepřijde.
No jo, ale když dneska někdy lidi nejdou ani na koncerty, pokud nejsou oznámené přes net. Ale abychom to nějak uzavřeli, vy máte sítě vlastní, ty lidské …
(D): Ano, naše síť je osobní a z internetu ke komunikaci používáme jen email, což je nástroj, který nám vyhovuje, protože je levný a rychlý a dá se toho po něm sdělit hodně. Ze sítí mám zkušenost jen s myspace, kdy ale 90 procent jsou reklamy a zbytek kraviny a nesmyslný vzkazy typu „tak co je novýho“ a já mám chuť napsat „nic, jen na počítači pořád dokola čtu srágory typu „co je novýho“ od naprosto cizích lidí, zatímco bych měl být někde venku a vyhřívat se na slunci. Ale zase je fakt, že existuje mizivé procento případů, kdy se člověk díky těmhle sítím zkontaktuje s někým, koho celé věky neviděl, a to je zase fajn.
A je také fajn, že máme hned v říjnu možnost se k jejich síti aktivně připojit. Dick Lucas se totiž do naší kotliny vrací se ska/punkovými CITIZEN FISH (za doprovodu THE 5 FINGER DISCOUNTS) a mohu garantovat, že nás čeká velmi skotačivá party.
12.10. Praha – HooDoo Music Club 13.10. Vsetín – 3 opice (Pozn.: s ohledem na změny v turné byl koncert v Brně zrušen.)
SUBHUMANS:
Sestava: Dick Lucas – zpěv Bruce Treasure – kytara, zpěv Phil – basová kytara Trotsky – bicí
Albová diskografie: 1983 The Day the Country Died 1983 From the Cradle to the Grave 1985 Worlds Apart 1986 29:29 Split Vision 1998 Unfinished Business 2007 Internal Riot
Web: www.citizenfish.com (společný web obou kapel)
CTIZEN FISH:
Sestava: Dick Lucas - zpěv Phil - kytara Jasper – basová kytara Silas – bicí Matt – trombon Alex – trumpety (UK) nebo Miguel – trombon a Jessica - trumpeta/saxofon (USA)
Výběrová diskografie: 1990 Free Souls in a Trapped Environment 1992 Wider Than a Postcard 1993 Flinch 1995 Millennia Madness 1996 Thirst 1999 Active Ingredients 2001 Life Size 2006 What Time We On? (Live) 2006 Baby-Punchers/Meltdown (split s LEFTÖVER CRACK) 2007 Deadline (split s LEFTÖVER CRACK) 2011 Goods
