S výročími na československé scéně jako by se letos roztrhl pytel. Svých 20 let oslaví i slovenští HORKÝŽE SLÍŽE, jejichž osobité humorné pojetí rocku, nebo chcete-li punk rocku, si za ta léta získalo mnoho příznivců. Kolik recese se nachází v jejich hudbě, tolik jí i oni sami vložili do následujícího rozhovoru. Na otázky přirozeně odpovídala celá kapela, snažíc se vzájemným překřikováním shodnout na jednotlivých výpovědích týkajících se kupříkladu jejich letošního očekávaného velkého česko-slovenského turné, postoji ke komerci či (s největší pravděpodobností fiktivního) přepracování opery Krútňava.
Letos oslavíte 20 let své existence. K této události jste navíc přichystali asi zatím to nejrozsáhlejší turné, jaké jste absolvovali. Vaše hudba za oněch dvacet let prošla určitým vývojem. Vaše texty si stále uchovávají vtipnou a satirickou tvář, avšak někteří lidé vás kritizují pro „přiklonění se ke komerci“. Jak se vy sami stavíte k tomuto názoru? Chcete, aby vaše hudba byla přístupnější širšímu publiku, anebo ji necháváte procházet přirozeným vývojem? Přiklonění ke komerci je to, že ti začne chodit moc lidí na koncerty, i když hraješ furt to svoje?
Já osobně tento názor nezastávám. Bohužel někdo to takto vnímá, i když si myslím, že ve vašem případě neprávem. Váš postoj v hudbě vnímám tak, že čím více jste komerčně úspěšní, tím více se snažíte onu komerci parodovat a distancovat se od ní. Jak tedy vlastně vy sami vnímáte váš komerční úspěch? My jsme si to všechno museli poctivě vydřít a koncertovat. Nejsme kapela, kterou začali masově tlačit rádia. V našem případě jde o tzv. zdravou komerci.
Hodně fanoušků si stále vzpomíná na úspěšný singl „Rn’B Soul“. Myslíte si, že příznivci masmédií, kterým do uší hrál den co den, zcela pochopili jeho význam? Já bych neřekl, že by jim do uší hrál den co den. Jak říká Bible, „blažení jsou ti, co nepochopili, a i tak přišli na koncert“, anebo slovy Aristotela: „Není důležité pochopit, ale zúčastnit se.“
Za čas svého fungování jste si vydobyli velmi úspěšný status na československé scéně, a přesto jste se celou tu dobu snažili udržet si svůj typický osobitý styl plný nadsázky. Právě originalita byla jedním z faktorů, díky nimž jste dosáhli takovýchto úspěchů, ovšem je pravda, že scéna se od té doby dost změnila. Myslíte si, že mladí interpreti mají i dnes šanci uspět s originalitou a svérázností? Musí se snažit být komerčnější, neboť slovy klasika „Komerční být, či nebýt“…
Chcete tedy naznačit, že kapely, které dnes nehrají dostatečně komerční muziku, nemají šanci na úspěch? Je tedy současná situace na CZ/SK scéně tolik špatná? Jak budou zdravě komerční, nic se neděje a je to v pořádku. Ale jak se jedná o nezdravou komerci, je to na prd.
Vaše hudba odjakživa podněcovala v posluchači představivost, a to zejména díky propracovaným textům. Jak vlastně v kapele probíhá tvůrčí proces a kde berete inspiraci k psaní textů? Vana, záchod, výtah, auto, skříň, les, jezero, lavička, čas od času i zkušebna, ale hlavně u Mária na zahradě je taková velká jáma…
Rozumím tomu dobře, že k inspiraci vám stačí málo? Třeba i obyčejná díra (v zemi)? Obyčejná díra ne. Je velký rozdíl mezi jámou a dírou. Prostá díra s námi nic nedělá...
Poslouchat hudbu HORKÝŽE SLÍŽE je občas jako dívat se na film. Člověku se i díky uzpůsobené hudbě před očima doslova odehrává, o čem se v písních zpívá. Nenapadlo vás někdy udělat vyloženě konceptuální album vyprávějící jeden příběh? V poslední době jdou tzv. „rockové opery“ opět do popředí zájmu. Pracujeme na novém muzikálu. Dostali jsme super nabídku předělat slovenskou klasiku Krútňava. Premiéra je 2. 6.
Takže přece jen vysloveně opera. Máme se na co těšit. Intenzivně na tom makáme a doufáme, že to dokroutíme do zdárného konce. Zapsali jsme se na večerní konzervatoř při zaměstnání, a začali se konečně hudebně vzdělávat...
HORKÝŽE SLÍŽE je také kapela, kterou je vidět na řadě českých festivalů a sama jeden pořádá na Slovensku (Slížovice). Jak hodnotíte úroveň českých a slovenských festivalů a jak reagujete na postoj některých lidí, že je v Čechách přefestivalováno? Případně myslíte si, že to má negativní nebo pozitivní dopad na československou scénu? Festivalů je akorát, jen obyvatel je málo…
Čím se domníváte, že je ona nízká návštěvnost zapříčiněna? Tím, že jsou lidé festivaly přehlceni? To se jen zdá. Je to jen prostorem. Festivaly je třeba přemístit například na tenisový kurt anebo házenkářské hřiště a problém je vyřešen.
Již jsem zmínil, že se letos na Slovensku bude konat další ročník vašeho vlastního festivalu Slížovice. Co můžeme od akce očekávat? Můžeme se těšit na něco neobvyklého a odlišného od ostatních československých festivalů? Festival se konal už v září minulého roku a předčil naše očekávání. Byl to jeden z nejúspěšnějších slovenských festivalů. Kapely si vybíráme my. Musí se nám líbit, tak se těšíme na tento ročník…
Máme tomu rozumět tak, že kapely vybíráte hlavně z hlediska svého vkusu, nebo si dáváte pozor i na žánrovou ucelenost akce? Přesně tak, ale nejde o to, aby ty kapely hrály stejně. Musí nám být blízko hlavně lidsky.
Vraťme se zpátky k vašemu nadcházejícímu turné. Na svých stránkách slibujete v rámci show i výlet do tajemných krajů St. Mary Huana Ganja. Co si od toho můžeme slibovat? No přece výlet do tajemných krajů St. Mary Huana Ganja.
A proč zrovna tam? Co mohou fanoušci od těchto tajemných krajů očekávat? Malé jedovaté hádky, kteří neumí otevřít papulku na to, aby vás poštípali. Jinak byste byli za deset sekund mrtví...
Vaše turné pojme téměř třicet zastávek po České republice. Najde se v seznamu těchto měst i nějaké místo, které jste vybrali záměrně proto, že jste zde ještě neměli možnost si zahrát a rádi byste to napravili? V žádném z měst, kde teď hrajeme, jsme ještě nekoncertovali, tak se hrozně těšíme…
Nyní se zeptám obráceně. Je nějaké město, kde jste si ještě nezahráli, kde byste to chtěli napravit a které bohužel v onom seznamu není? Ano, v září plánujeme ukrajinské turné. Začínáme tam být celkem populární, tak je před námi nová výzva...
Jako kapela spolu fungujete dvacet let a nyní se chystáte na velké a dlouhé turné, během něhož budete pořád spolu. Nemíváte občas strach z ponorkové nemoci, toho, že byste se během turné díky neustálé společné přítomnosti přestávali snášet? Jsme v permanentní ponorce, takže to může být jen lepší…
Mají si to fanoušci vyložit tak, že se nemusí obávat nějakého závažnějšího důsledku rozhádání se svojí oblíbené kapely, jelikož se HORKÝŽE SLÍŽE de facto hádají permanentně? Ne. Právě že pracujeme na tom, abychom své hádky dotáhli do úplné dokonalosti. Abychom našli bod, od kterého to bude jen a jen lepší.
Nastala někdy ve skupině během jejího fungování nějaká hlubší krize, která málem ohrozila její existenci? Ne, proč se ptáš?
V souvislosti s předchozí otázkou. Navíc jste spolu již leccos zažili. Je jedním z hlavních pilířů dobrého fungování HORKÝŽE SLÍŽE i kolektiv, díky němuž (jak sami říkáte) za ta léta nedošlo ve skupině k nějaké větší roztržce? Ne, ale jak jsme řekli, pracujeme na tom.
Ve vaší hudbě bylo odjakživa cítit recesi, nadsázku a humor. Bylo původním záměrem kapely hrát muziku nabitou těmito prvky nebo k tomu došlo samovolně? Byl to prostě náš osud.
Takže samovolně. Vycházeli jste tenkrát ze vzoru nějakých dalších interpretů, jejichž vliv měl za příčinu vznik vašeho originálního stylu, nebo jste již v té době intenzivně fungovali v Máriově jámě? V Máriově jámě jsme poslouchali Vivaldiho, Bacha, Mozarta a jiné recesisty, a tak se vyformoval náš osobitý styl.
Pojďme se vrátit zase na chvíli do současnosti. Stále více kapel se nyní uchyluje spíše k vydávání singlů a krátkohrajících desek v kratších časových intervalech. Vy však stále nahráváte řadová alba v pravidelném časovém rozmezí, i když se v dnešní době gramofonovému průmyslu moc nedaří a lidé nejčastěji sdílejí hudbu pirátsky přes internet. Vyplatí se vám ještě dnes při vašem postavení natáčet a vydávat řekněme „postaru“ řadové desky? Ne.
Proč je tedy stále vydáváte? Nebylo by pro vás výhodnější natáčet pouze singly a EP, nebo se domníváte, že koncept vaší hudby nejlépe vynikne pouze na dlouhohrajících deskách? Sami nevíme, ale tak to tedy zkusíme jinak, porovnáme a potom dáme vědět.
Vaší specialitou jsou i tzv. „krátké songy“, které fanoušci vnímají jako takové kratší hudební skeče. Nejvíce jich nalezneme na desce „Alibaba a 40 krátkych songov“, kde tvoří bezmála celé album. Samo o sobě se jedná o velmi poutavou desku. Neuvažovali jste o jejím pokračování? Děkujeme, ale slovy Caesara: „Dvakrát do té samé řeky nevstoupíš.“
Když je řeč o krátkých skladbách, na vaší nejnovější desce se nachází pro vás netypicky dlouhá píseň „Temná myseľ“ dosahující až deseti minut. Máme to vnímat jako protiklad „krátkých songů“, které bylo zvykem umisťovat do průběhu většiny alb? Ne, tuto písničku jsme dělali pro všechny, kteří si v podnicích rádi pouštějí jukeboxy a mají rádi hodně muziky za málo peněz.
U nové desky ještě zůstaňme. Nahrávka mimo jiné obsahuje i singl, který se objevil už na poslední best of, „Mám v piči na lehátku“. Ihned po svém zveřejnění se stal hitem internetu a vysloveně trefou do černého. Věděli jste již v době jeho tvorby, že se bude jednat o takovýto trhák?
Ano, volali jsme na Primu do věštírny a tam nám tarotové karty předpověděly velký úspěch této skladby plus lásku, peníze, zdraví a štěstí…
Pevně věřím, že se vám vše vyplní, avšak když napíšete skutečně v budoucnu úspěšnou skladbu, dokážete někdy i při jejím dokončování již odhadnout její skutečný potenciál nebo vše ukáže až čas? Většinou to víme skoro na 100 procent jistě, ale zatím nám to nikdy nevyšlo. Takže platí rovnice „co shit, to hit“.
Jak publikum jinak reaguje na vaši novou tvorbu? Nesetkáváte se s tím, že chtějí hlavně klasické veřejně známé písně a těm novým se pak dostává minimum prostoru?
Jedni chtějí nové, druzí zase staré, další unplugged, jiní zase remixy, tak musíme hrát všechno, i kdybychom nechtěli, neboť staré přísloví praví: „Jeden názor fanouška playlist nedělá“.
Je známo, že cesty HORKÝŽE SLÍŽE jsou nevyzpytatelné. Prozradíte nám na závěr, na co se můžeme těšit, až skončíte své turné a oslavy dvacátého výročí? Dokončíme Krútňavu, vylezeme z ponorky a čeká nás přece Máriova jáma…
