„Za vlnami umělých statických tónových shluků, které se rozlévají napříč prostorem, je slyšet řinčení strojů. Na nahrávce se neustále něco děje a někdy je jen obtížné rozlišit, které zvuky jsou umělé a které skutečné. Asi ve čtvrtině cesty si uvědomíme, že se noříme do neobydlených stok, kde ze stěn kape voda, potrubí vydává kovové zvuky a ryk zmutovaných tvorů rezonuje zoufalstvím. Netrvá dlouho a ocitáme se v hluboké kobce, kde se vítr prohání a řinčí zrezavělými řetězy ... a hned o kus dál dobrodružství nabírá nový směr a my se řítíme do ještě většího chaosu ..."
(Z recenze NAPALMED "iii" na http://feedbackzine.ca 2010)
Je docela roztomilé, že autor výše uvedené recenze zmiňuje právě stoky, protože těsně po realizaci rozhovoru pro prosincové číslo Sparku (ano, část (I) najdete v prosincové rubrice Holocaust Nightmare) jsem NAPALMED v komorním provedení shodou okolností viděla v Národní technické knihovně na vernisáži výstavy věnované právě těmto podzemním stavbám s názvem „Střeva měst“. Produkce NAPALMED do takového kontextu sedla jak umně ukovaný poklop na kanalizační šachtu (viz dokumentace níže), i když jeden z přítomných badatelů knihovny důrazně nesouhlasil a stálo mu za to to přijít sdělit. Marně.
Prvotní inspirace k rozhovoru ale fakticky přišla díky letošnímu Obscene Extreme festu protože mi jejich produkce nečekaně připomněla vlastní hluboké mládí a nadšení pro zvukové a elektronické experimenty nejroztodivnějšího druhu a tvorbu lidí jako Edgara Varése, Pierre Schaeffera, Karlheinze Stockhausena nebo Johna Cage. Pravda, NAPALMED jsou jinou a výrazně brutálnější sortou, ale řekněme, že zatímco první generace experimentovaly hlavně se zvuky, ty nové využívají zejména hluky - pojetí kompozice tomu pak i odpovídá. Rozdíl je dramatický. A zároveň obě dvě polohy/přístupy jsou více než inspirativní.
Další recenzent k tématu hlukových experimentů (a potažmo NAPALMED) poznamenává: „Setkání nepoučeného posluchače s noiseovou hudbou může znamenat šok. Hlukové stěny, které postrádají melodii, rytmus nebo jakékoliv „opravdové“ nástroje, prostě cokoliv, čeho se lze chytout, opravdu patří spíše na okraj hudebního spektra. Noise ovšem rozšiřuje hranice toho, co vnímáme jako hudbu. Extrémní experimenty noiseové scény sice navždy zůstanou lahůdkou pro hrstku nadšenců, ale takzvané „normální hudbě“ mohou předávat podněty z dosud neprobádaných teritorií.“ (Celý text zde)
S názorem recenzenta lze souhlasit, ale zároveň mi přijde škoda, aby tato scéna zůstala „navždy“ lahůdkou jen pro hrstku nadšenců … a tak jsme NAPALMED a hluky - v naději na přiblížení (se) širšímu spektru uší - důkladněji probrali s duší seskupení, Radkem Kopelem. Zde je tedy pokračování v již trochu rozvolněnější podobě:
Ani se nebudu pokoušet prokousat se naprosto neskutečným katalogem vašich nahrávek – můžeš v krátkosti nastínit jejich typologii?
Myslíš si opravdu, že má nějaký smysl zpřehledňovat to, co jsem se pokusil uspořádat už před lety? Na odkazu původních stránek kapely je vše dostupné k laskavému rochňání a přehrabávání. Již nějakou dobu je tento seznam krapet neaktualizován, ale to vůbec nepokládám za problém. Jakákoli nahrávka ze seznamu je „plnohodnotná“ a velmi koresponduje s dobou vzniku. Dříve to byly kazety, poté se objevil dostatek lidí, kteří si koupili či vyměnili vinýlek, časem jsme se odhodlali i k originálním CD, dnes se soustřeďujeme hlavně na malé edice vypalovaných CD-R. Není tak nutno dělat ústupky kvůli penězům a většímu, byť stále omezenému nákladu, ale lze se volně soustředit na grafiku a balení. Pokud by měl někdo zájem NAPALMED vydat, nebráníme se žádnému formátu. Nevydaných nahrávek mám v archivu dost.
Abychom si v tom všem udělali trochu pořádek, přesuňme se na prvopočátek NAPALMED, do roku 1994. Kde byla ta prvotní inspirace, anebo řekněme nutnost přijít s produkcí tohoto typu?
Jedním z důvodů byl nápad prostě založit cíleně hlukovou kapelu. Posunout a posílit hranice extrémní muziky. Další, mylná představa byla, že dělat bordel umí každý blb. Po přenesené inspiraci kapelami ANAL CUNT, MERCILESS NOISE, CRYPTIC SLAUGHTER, MEAT SHITS, CZECHCORE S.R.K., LAIBACH, SORE THROAT, CRIPPLE BASTARDS a další jsem se v polovině roku 1994 odhodlal, oslovil kluky z první sestavy a už to jelo.
Z původní sestavy jsi ale dnes zůstal Ty sám …
V úplně první sestavě byl Petr Beránek (baskytara), Martin Holý (baskytara), Martin Beraxa (bicí) a já s hlasem a efekty. To, že jsem jediným původním členem kapely má prostinký důvod – je to moje kapela ! I když i zakládající člen může být z této vyhozen, popřípadě mu ukraden název.
Jak se vám v Česku v 90. letech fungovalo? Nemám pocit, že by tu byla nějaká silná „noise“ scéna.
Od počátku kapely jsme nějakých pár let fungovali v rámci tzv. „metalového“ undergroundu. Tak jak se tento fenomén pomalu rozmělnil a původní hybatelé skončili, nebo se v lepším případě dostali do vyšší úrovně, zůstali jsme „na volné noze“. Díky tomu jak jsme se zakořenili na začátku, ještě dnes si tu a tam lízneme smetánky. Jsme v mylném povědomí coby „legenda“, jednou měsíčně nás někdo pozve, abychom si zavrzali v jeho městě...
Jako třeba v Trutnově na OEF … Máte šanci se dostat třeba ven na nějaký čistě hlukový festík?
Myslím, že si v naší pozici nemusíme dělat žádné větší ideály, než odvádět to nejlepší čeho jsme schopni. Máme své rodiny, svá zaměstnání a hlavně jsme si vědomi svého pohybu na nejokrajovějším okraji hudby. Já osobně jsem spokojen s tím, jak to funguje. Párkrát jsme vystoupili i v cizině, a když si vzpomenu kolik je na tom kterém místě každý den, každý týden, každý měsíc kapel, není důvod se ptát, proč by se měli podělat zrovna z nás!
K citovanému vystoupení na OEF. Touto cestou bych ještě jednou rád poděkoval Čurbymu za to, že nás již podruhé pozval a že jsme tímto způsobem mohli urazit zhruba 4980 lidí najednou! (Předpokládám, že jsme se líbili cca. 20, kteří mi napsali!)
Ale nějakou odezvu určitě máte …
Šok, výplach, vzájemné nedorozumění, rozhovor ve dvou naprosto odlišných řečech. Když se objeví vnímavý posluchač, nenasytný hledač, otevřená mysl je vyhráno – na obou stranách!
Mezi ty vnímavé nasávače vaší produkce ale patří i ti, kdo vaše zvuky využívají pro své nahrávky, jako SMASHED FACE, VICTIMS, GRIDE … Jak často k takové spolupráci dochází a co považuješ za nejpovedenější využití?
K takovémuto využití, použití popř. zneužití dochází velmi jednoduše. Kapela má pocit, že by hlukové zvuky mohly doplnit, či jinak oživit jejich muziku, napíše nám, my pošleme svou aktuální tvorbu nebo zaštracháme v archivu a zkusíme se přiblížit jejich představě. Osobně jsem spolupracoval třeba s mosteckými FOUR SEATS FOR INVALIDES, a to vše usnadňovalo.
NAPALMED si v jedné fázi dali pauzu a aktuálně mají novou sestavu - odkud se rekrutovali stávající kolegové?
NAPALMED N I K D Y nepřestal(i) fungovat. Trochu neskromně zopakuji, že NAPALMED jsem já, takže přestanou fungovat, až řeknu. Ale abych se vrátil k Tvému dotazu. Když postupně ze sestavy odešli všichni chlapíci, číhal jsem po dalších, ale sehnat nehudebníky, kteří by chtěli a byli schopni tvořit hluk, je, ač se to nemusí zdát, problém. Protože jsem nechtěl přestat nahrávat, vydávat a vystupovat, malou fintou, tedy odházením samohlásek, vznikl NPLMD a já pokračoval coby „sólový projekt“. Vše ostatní zůstalo stejné.
Vizuální složka je u vás při vystoupeních docela důležitá. Zabrousíte někdy do vizuálního umění (jako třeba instalace) či performance?
Z podstaty mi jde hlavně o výsledný zvuk. V počátečním stádiu jsem cíleně odmítal blikající světla, kouř, stroboskop nebo projekci. To, čím na pódiu zacházíme a s čím pracujeme, je vizuálně zajímavé. Jako další element, po vzoru svých oblíbených kapel, se snažím o jakýsi pohyb a živost. Performance? Ano každé naše vystoupení bylo, je a bude performancí, vždyť všechny koncerty byly takto nazývány, a coby nahrávky i uváděny.
Existuje něco jako proces „skládání“?
Hluk neskládáme, hluk tvoříme. Hrajeme jej, hrajeme si s ním. Hluk nepíšu do not, vytvářím schémata zapojení. Domluvený je hrubý čas a eventuální výsledné téma, nálada, která se může a nemusí dodržet. Domluvené je, kdo bude používat jaké materiály, jakou techniku. Nahrávky i koncerty se jedou na tzv. první dobrou, jak říkají filmaři. Neděláme rozdíly mezi „zkouškou“, nahráváním demáče nebo koncertem. Vše má stejné mantinely, být upřímný, nelhat sobě ani posluchačům.
Když dáváte svoje nahrávky dohromady, máte něco jako „notový“ záznam nebo používáte alternativní způsoby záznamu? A pokud ano, jak vypadá?
Snad jednou nebo dvakrát jsem použil „notový zápis“ jako podklad pro „studiovou“ nahrávku. Pro nezúčastněného člověka je to jakýsi grafický manuál, jak bude co probíhat na osách X a Y.
I co se týká zaznamenávání našeho konání, snažíme so o co největší autenticitu. Vše co se děje, ať už v obývácích nebo na pódiích, je vytvořeno, smícháno a nahráno živě. Samozřejmě, že jsme v průběhu existence experimentovali různými technikami a technologiemi, ale mám pocit, že „online systém“ je ten správný.
Jak vypadal katalog vašich nástrojů včera a dnes? Na některých nahrávkách jsem se setkala i s klasickými nástroji …
Počátek byl odstartován na klasických hudebních nástrojích, tedy dvě baskytary, bicí a hlas. Mylně jsem se domníval, že jimi lze stvořit čistý hluk bez hudební příměsi. Sami spoluhráči uznali, že toto nelze a vydali jsme se cestou používání materiálů, ponejvíce železa, šrotu, kovových krámů a odpadu. Došlo i na otestování vody, dřeva, plastů, komerční elektroniky, abychom se učili, hledali a hráli si. Většinou nám šlo o to, z té které věci vydolovat a vyprodukovat co nejvíce zvuků. V posledních dvou, třech letech jsme se soustředili na po domácku vyráběné syntezátory, tedy jakési „mozky“, jež se nacházejí v klávesách. Nejsou však ovládány klaviaturou v tónové řadě, nýbrž jako tón, který se manipuluje jednoduchými ovladači, odporem, tlakem, světlem.
A pro pos – kde vlastně zkoušíte a kde všechny ty věci skladujete? Nemluvě o logistické stránce, když vyrážíte do terénu za produkcí …
Párkrát se nám poštěstilo mít zkušebnu/skladiště, přestože nezkoušíme, ale čas od času je dobré se sejít, poklábosit, něco nahrát. Sehnat optimální plácek za co nejmenší peníz, nejlépe zadarmo, se nám ale povedlo jen párkrát. Aktuálně máme vše naskládáno v obýváku u MartiNa.B., čímž bych mu chtěl vystřihnout veliké poděkování.
Logistické problémy bývaly, když jsme tahali kufry se železem. Dnes už jsme poučeni, že i s malým kašp… ehm plechem, se dá zahrát velké divadlo! S každým odjezdem na koncert se nám zdá, že toho máme čím dál tím méně. Pokud se však posluchačům zdá, že slyší čím dál tím větší bordel, je vše v nejlepším pořádku!
Jak vypadají vaše zkoušky třeba před živým vystoupením?
Pokud se dá za zkoušení považovat osahávání efektů, hledání jejich možností, kombinování zapojení, testování a ozvučování materiálů, pak tedy zkoušíme. Nic však nepřipravujeme s cílem, aby vše bylo k živému hraní napevno nastaveno. Pokud už by se k něčemu takovému schylovalo, pak jako (ne)správný šéf kapely, vše zbořím a začínáme nanovo.
Hrajete někdo na klasické nástroje?
Někteří bývalí členové kapely byli muzikanti, aktuální čouzek PaveL.H. je například výtečný perkusista a bubeník, ovšem v NAPALMED se „na to“ nehraje. Nezajímá mě, kdo umí kolik akordů, jak je schopen držet rytmus, popřípadě jestli je vynikající tvůrce bezvadných melodií. Nic z toho pro naši věc nepotřebujeme, ač bych rád dodal, že všechny tyto i jiné hudební nezbytnosti mám rád a obdivuji. Od svých spoluhráčů potřebuju nadšení pro experiment, snahu hledat a objevovat, držet partu, dávat všanc své já, svou fantazii. Pokud by měl kdokoli z nich pocit, že je to marné, že je to slepá ulička nebo jinak „vyhořel“, což už se v minulosti stalo, není nic snazšího, než se s kapelou v dobrém rozloučit.
Kde všude jsou vaše kořeny / inspirace?
Já osobně beru inspiraci všude, a to doslovně. Patřičně zemité polohy rock, metalových a core proudů: grindcore, powerviolence, noisecore, funeral doom, sludge, divoký punk. Samozřejmě větve hudby experimentální: z těch hlavních noise, industriál, ambient. Nepohrdnu však pro mě dobrým bigbítem, lidovou muzikou, alternativou. Co se mi líbí, avšak moc tomu nerozumím, je jazzík, soudobá vážná hudba, některé popíky. Když mimo jinými jako vlivy budu jmenovat třeba Mišíka, PRÚDY, COLLEGIUM MUSICUM, Müllera, GRAND FUNK RAILROAD, Danziga, budou mě mít mnozí za blázny, ale to vše mě formovalo a ovlivňuje úplně stejně jako práce ve fabrice, procházka kolem zurčícího potoka, rachtající mixér atd.
A co avantgardní / experimentální hudba minulého století nebo Japonsko?
Mimo jiné ano. Dopilování hlukového vzorce a jeho dotažení do maxima jsem poznal právě z těchto končin. MASONNA, PAINJERK, OUTERMOST, SOLMANIA, VIOLENT ONSEN GEISHA, INCAPACITANTS … takže hlavní inspirace přišla právě odsud. Chtěl jsem to dělat právě tak.
Pozorný příznivec extrémní hudby si jistě povšiml, že opravdu extrémní hudbě se daří v kulturách, kde by to člověk zrovna neočekával (např.grind scéna v Indonésii). Otázka tedy zní: proč právě Japonsko a Japanoise? Je něco v kultuře / hudební tradici těchto zemí, co vytváří pro extrémní hudbu/umění zvláštní půdu?
K Japonsku nesměřuju pouze kvůli „noise“, ale v poslední době kvůli jakékoli muzice. Na historických podkladech je známo, že jako ostrovní země a uzavřené císařství, neměli problém s přebíráním a upravováním čehokoli. Co je ovšem podstatné, že vše uchopili bytelně a dotáhli do maxima. Někdy to působilo až podivně (touha mít metalovější kapelu než je metal sám), mnohdy komicky (revivaly, japonské verze klasických muzikálů). Ovšem mám pocit, že to, co pojali upřímně a rozšířili o elementy, které na nich mám rád, jako třeba syrovost, intenzita, spontánnost, je pro nás zajímavé. Mám třeba video kompilaci kapel různých stylů (ska, thrash, surf rock, punk a mnoho jiných): co je na tom zajímavé, je hra všech nadoraz. Mydlí to, jako když jde o život, o poslední vystoupení na světě. Totéž se dá říci o návštěvnících těch klubů. To mě na tom baví: nedělají kompromisy. Deska je jedna věc, ale koncert je koncert. Noise se v Japonsku neobjevil náhodou, má kořeny v psychedelické hudbě, syrovém hard rocku, jazzových výpadech. A jako u zmiňovaného videa, jedou naostro! Žádné kompromisy.
Pokud by někdo na základě tohoto článku pojal potřebu se s „noise“ blíže seznámit – kde či u koho by taková osoba měla začít? Nebo – co člověk rozhodně musí slyšet?
Kdo má zájem, určitě si na internetu najde ty správné kanály. Třeba překopíruje kapely, které jsem zmínil. Kdo má rád „tvrdou, syrovou, divnou, neotřelou, zajímavou“ hudbu pro to čím je a má být, ten má jasno. Ostatní, kteří splývají na povrchu, vyhledávají zajeté postupy, obhajují ohraná klišé, jsou ztraceni a je mi jich líto!
Novému hlukaři, který má pocit, že noise bude na dalších pár let tím pravým ořechovým, doporučuju rozkousat lahev od piva a strčit hlavu do pračky u roury s vysokotlakou párou.
Jaké máte plány na nejbližší dobu, a co třeba Japonsko?
Zklamu Tě, ale nic neplánujeme. Snažíme se zdolávat věci a situace, jež nás míjejí. Nejdále jsme byli ve Švýcarsku a Ljublani. Japonsko? Hmmm, stále však mám na paměti, kde jinde bychom byli menší kapkou v moři, než právě tam?
A dotaz na závěr: v jakém nákladu vydáváte desky (CD/vinyl) a kde je možné se k tomu dostat (tedy kromě internetu)?
Edice a počty desek jsou adekvátní výrobním nákladům a zájmu lidí. Dnes se situace trochu otočila. Mnohý má peníze na realizaci čehokoli, ale co s tím? Kdo by měl eventuální zájem o zodpovězení svých dotazů, o nahrávky NAPALMED nechť mě kontaktuje.
Sestava:
PaveL.H. – mechanické zvuky, manipulace efektů / MartiN.B. – oživovatel digitální zvěře, hloubavý experimentátor / RadeK.K. – energie, hlas, hluk, efekty, materiály
web: www.napalmed.cz http://napalweb.unas.cz/releases_cz.html
