Hala v sobotním mrazivém večeru byla více ještě zaplněna než na Zimních Masters. Řež načali brazilští SHADOWSIDE zajímavou kombinací thrashe a powermetalu, které vévodí půvabná tmavovláska Dani Nolden. O co vypadá křehčeji, o to větší má dar mocného hlasu a dynamického projevu. Nejprve jsem udiveně sledoval, co to je za zvukový bordel, ale jakmile zvukaři sesedli ze svých uší a napravili to, začalo to dávat perfektní smysl. Hutné skladby hnal dopředu maniakálními údery Fabio Buitvidas, kterému paličky doslova praskaly v ruce. Převážná část setu pocházela z desky „Inner Monster Out“, ale vrcholem vystoupení byla skvělé podaná „Ace of Spades“.
Ovšem GAMMA RAY jsou samozřejmě z úplně jiné metalové planety. Od první minuty těžký, agresivní zvuk – nevím, zdali jsem tuhle kapely už někdy slyšel hrát takto tvrdě. A co lépe, připadalo mi, že i Kai Hansen má mimořádně nabroušené hlasivky. Písně zdobil štěkavým vokálem jako z nejlepších mladých časů „Walls of Jericho“! Setlist obsahoval tutovky („Anywhere in the Galaxy“ nebo „New World Order“), novější věci z alba „To The Metal“ („Empathy“, „Rise“ a „To the Metal“) a také kostlivce, vymeteného ze skříně („The Spirit“ z alba „Sigh No More“). Nesmím však zapomenout na dvě novinky, které pocházejí z aktuálního EP „Master of Confusion“ – jsou jimi stejnojmenná skladba a vypalovačka „Empire of the Undead“. Při celé show se kouřem a světly nešetřilo, interesantní podívaná, během níž stála za to zejména souhra obou kytar, Kaie a Henjo Richtera! Dirk se i se svou basou tentokrát trochu držel stranou, stejně tak nový bicman (Michael Ehré), který mne prozatím ničím zvláštním nezaujal. Snad budu mít možnost při dalších koncertech. Protože pánové na to tentokráte šli opravdu drsně, paradoxně nejvíce vynikly svou hravostí právě ty odlehčenější skladby: dýňová vzpomínka „Future World“ a přídavková „Send Me A Sign“. Výborný, i když snad až příliš krátký koncert!
HELLOWEEN se při tvorbě setlistu překonali a z nového alba zařadili na své poměry opravdu dost písní – plných šest! První dvě dokonce zahajovaly koncert: „Wanna Be God“, zpívaná za oponou a výborná „Nabataea“. Během nich jsem si říkal: Super! Andi Deris dnes má hlasivky seštelované jako zvon! a těšil se na skvělý koncert. Následná „Eagle Fly Free“ mě však dokonale otrávila, to byla ze strany Derise úplná parodie. Ok, pokud si sám myslí, že jeho interpretace nesnese srovnání s Kiskem, tak ať se ani neobtěžuje, ale lámat tuhle klasiku úpravou celých pasáží a jejich zaměňováním za nějakou ledabylou deklamaci, navíc s hloupým naznačováním mávání křídel… Ale následně začal Andi opět brát věc na vážno a kvalita pozvolna stoupala nahoru. „Where the Sinners Go“ je parádní číslo, které tento soubor dokáže opravdu působivě podat. Zařazení stařičké „Steel Tormentor“ potěšilo, ze stejného alba („The Time of the Oath“) alba pocházela i šlapající „Power“. Musím pochválit i sólo na bicí Daniho Löblea, které nakoply skvělé zvukové efekty bombardování. Jenomže pak se pánové pokusili o „I'm Alive“ a to byl zase trochu průser. Nicméně, podtrženo / sečteno, koncert konečně ukázal, že Helloween v současnosti nastavili dobrý kurz. Nové věci fungují, Derisovi sedí a kapela za ním výborně funguje, s pravou německou přesností a důsledností. Řekl bych, že ze šestnácti skladeb řádného setlistu se opravdu nepovedly tak čtyři písně, zbytek byl hodný jména HELLOWEEN. Závěr koncertu maximálně potěšil všechny fanoušky (věřím, že i ty vymrzlé na kost). Nejprve pánové zahráli spolu s Kaiem směs starých „keeperovských“ pecek a konec ozdobila „I Want Out“ v režii obou kapel. Opravdu podařený remake společného turné z let 2007/2008, dokonce bych řekl, že lepší originálu!
Fotogalerie Zdenka Zeleného zde
