Tolik hudebních lahůdek a tak málo času. Ale nedalo se nic dělat a v pondělí po práci jsem opět vyrazil na sever (tentokrát ale naštěstí ne tak daleko), abych konečně na vlastní oči viděl další z legend progresivního rocku Dereka Williama Dicka alias Fishe. Výborná loňská deska „A Feast of Consequences“ napověděla, že se skotský zpěvák vrací ve skvělé formě a koncert to jen potvrdil.
Napřed však opět malý poznatek o místu konání. Napřed jsem totiž skončil před ohromným nákupním centrem a říkal jsem si, kde v tomto monstru asi postavili pódium. Poté však přišlo překvapení, když se v podstatě v suterénu tohoto objektu objevil útulný ale na druhou stranu dosti prostorný klub s vlastním minipivovarem (proč to nejde u nás?). Vchod byl ukryt na odvrácené straně „nákupních oáz“ a těsně před osmou jím už prošly desítky lidí. Skotský patriot se na pódiu objevil zhruba za dvacet minut a se svým bandem načali koncert stejně jako desku pomocí „Perfume River“ a navázali titulní písní z „A Feast of Consequences“.
Hned od počátku bylo vidět, jak je Fish ponořený do své pěvecké role, protože v okamžiku, kdy nastala pauza mezi skladbami, se ze soustředěného a emocemi prostoupeného kolosu stal příjemný chlapík, který probral fotbal (Skotové hráli druhý den v Polsku kvalifikaci ME), srovnával velikost láhve vodky a vody a vůbec působil nenuceně a uvolněně. Ale když došlo na samotné skladby, okamžitě se převtělil do role (vůbec je zajímavé, kolik britských zpěváků by mohlo z fleku jít na divadelní prkna). Následovala hned dvojitá připomínka předchozí o šest let starší desky „13th Star“ („Manchmal“, „Arc of the Curve“), aby pětice následně rozehrála pro mě osobně vrchol večera. Pětidílná suita „High Wood“ je zasvěcena první světové válce a společně s propracovanou a úchvatnou hudbou se na velkém plátně vzadu začaly objevovat i momentky z této doby. Nic radostného na pohled, ale to vše umocnilo zážitek z této skoro půlhodinové koncepční záležitosti na maximum.
Kromě hlavní postavy večera se mohli plně blýsknout i jeho spoluhráči. Kytarista Robin Boult už s Fishem spolupracoval v minulosti (např. album „Suits“) a dokázal předvést nejen svůj nástrojový arzenál, ale i pestrou paletu stylů (není divu, na kontě má desky od rapu, přes pop, až po progresiv). Exkluzivní výpomocí byl na tomto turné klávesák IT BITES John Beck, který sice na koncert dorazil přímo ze zubařského křesla, ale nedal to vůbec znát. Po suitě přišla na řadu první skladba od MARILLION, konkrétně „Slàinte Mhath“ z „Clutching at Straws“, na níž navázaly o tři roky mladší, ale už sólové „Vigil“ a „Big Wedge“. To už se rozezpívali i fanoušci v klubu a nakonec pustili Fishe a jeho kapelu z pódia až po třetím přídavku. Což není nic překvapivého, proto zpěvák má v Polsku věrný fanklub a jeho šéf nemohl chybět ani v Chacharni. Dvě hodiny skvělé muziky, dvě hodiny s charismatickým zpěvákem, který ani s postupujícím věkem nehodlá slevovat na kvalitě své hudby. Bylo sice pondělí, ale někde uvnitř hluboko duše se odehrával velký svátek.
text: Jan Kozák
