Radosti nenápadného večera
AXXIS MERCURY FALLING SEBASTIEN 29. 9. 2012, Zlín, Masters of Rock Café 500V
AXXIS se u nás vzhledem ke své už poměrně dlouhé kariéře etablovali celkem pozdě, ale nyní navštěvují Českou republiku pravidelně. Přesto si dovolím tvrdit, že jejich koncert byl jeden z těch nenápadných, v záplavě akcí letošního podzimu určitě. I z toho důvodu se při předskokanech SEBASTIEN a MERCURY FALLING pod pódiem lidi zrovna nemačkali, i když obě kapely výrazně převyšují průměr v daných škatulkách. SEBASTIEN nyní koncertují opravdu poctivě a vytrvale, letos jsem je měl možnost vidět snad už potřetí (a to je vůbec cíleně nevyhledám) a pokaždé bylo slyšet, jak je jim zdejší metalový rybníček čím dál těsnější. Podpoření zpěvačkou Katie ze SIREN’S CRY sice stále proháněli debutovou desku, ale díky tomu mi bylo jasné, že se tyto skladby neopotřebovávají a stále mají stejný náboj jako v době svého vydání na albu. SEBASTIEN ustanovili vysokou základní výšku a naštěstí i MERCURY FALLING ji v žádném případě nepodlezli. Spíše to vypadalo, že toho večera se sešly tři hlavní kapely, protože německá pětice vystřihla výborný progresivní power metal v intencích EVERGREY či svých krajanů LANFEAR nebo SYMPHORCE. Navíc předvedla, že ani typické progové kudrlinky nemusí být překážkou pro pódiové nasazení, opravdu statické momenty nehrozily nejen po hudební stránce, ale ani při pohybu členů MERCURY FALLING po scéně. Nebylo zbytí, jeden exemplář nového alba „Into the Void“ se záhy stal mým majetkem a musím potěšeně konstatovat, že i studiově to MERCURY FALLING neuvěřitelně zařezává. Obvykle mívám proti výřečným frontmanům nějakou tu výtku, ale u AXXIS dokážu tuto skutečnost překousnout. On totiž Bernhard Weiss je opravdu klaun s neuvěřitelnou vyřídilkou, která je v angličtině snad ještě rychlejší než v mateřštině. Všechny ty fórky s českými větami na papíru, který teatrálně tahá z kapsy, anebo se slečnou z publika sice známe, ale Bernd je všechny předvádí tak nějak mimoděk, že jsem se musel minimálně pousmát. Navíc když zmíněné děvče nebylo evidentně prkenné jako několik předchůdkyň (přesto vede malý suverénní německý klučina z Balingenu, kdy to chvíli vypadalo, že uzme zpěvákovi mikrofon a ten bude bez práce). AXXIS k tomu připojili bubenické extempore, kdy mlátili do různých bicích nástrojů opravdu všichni z kapely. To vše uvolněně, v pohodové atmosféře. Ta protínala celý koncert, který se nesl v duchu – dvě skladby z každého alba. A AXXIS to splnili, protože vytáhli z hlubin své diskografie i nejkontroverznější položku – „Voodoo Vibes“. Na druhou stranu, znáte lepší název skladby pro závěr koncertu než „The Show is Over“? V tomto tahle pětka předběhla všechny své souputníky na scéně (už je nebudu znovu zmiňovat) a ukázala, že když je kapela opravdu nad věcí, dokáže se srovnat i s méně populárními kousky ze své diskografie. AXXIS dokonce úplně vynechali své nové předělávkové album „reDISCOver(ed)“, Bernd dokonce hned na úvod sdělil, že covery nenávidí (otázkou tedy je, proč je nahrávali). A opřeni jen o své vlastní skladby prosvištěli AXXIS tímto výborným a musím říct, že zábavným a uvolněným večerem, aby odpověděli na otázku, zda kapela pohybující se v hard’n’heavy a power metalu může i po letech zaujmout nejen své tradiční příznivce. Pokud si necháte dostatek nadhledu, nepohrdáte žádnou etapou své kariéry a přidáte k tomu podobnou energii, jakou AXXIS předvádějí už na kdovíkterém turné, je radost poslouchat i podobnou klasickou melodiku, která už je (a to si přiznejme) přehraná v roce 2012 skrz naskrz a těžko z ní vykřesat vyloženě nové nápady.