ASKING ALEXANDRIA WHILE SHE SLEEPS MOTIONLESS IN WHITE BETRAYING THE MARTYRS 30. 1. 2013, Praha, Roxy 500 V
V Praze se 30. ledna téměř přesně po roce ukázala superstar současného metalcorového nebe, britští ASKING ALEXANDRIA. Spousta fanoušků (především těch náctiletých) přišla právě na ně, zatímco druhá, neméně početná skupina, byla spíše zvědavá jak se předvede jejich kontroverzní frontman Danny Worsnop, a jejich hlavním objektem pozornosti se stala strmě stoupající hvězda jménem WHILE SHE SLEEPS. Ale popořadě. Jako první naběhli na stage francouzští šansoniéři BETRAYING THE MARTYRS, kteří se se svou kombinací krvavého deathcoru s klavírním doprovodem a čistými zpěvy zbavili typického stigmata otvírací kapely, totiž polomrtvého publika. Jedno ucho nezůstalo neposkvrněné po brutálních sypačkách, ničivých breakdownech a smrtonosném murmuru frontmana Aarona Mattse. To MOTIONLESS IN WHITE koketují s trošku odlišnými žánry. S vizáží zmalované blackové kapely si pohrávají s vlivy metalcoru, nu-metalu či prvky gotiky. A hudebně to vůbec nezní špatně. Jediný problém je, že má človek trošku potíže jim – s jejich rádoby drsňáckou vizáží – věřit sladkobolné, čistě zpívané refrény. WHILE SHE SLEEPS byli pro mnohé z příchozích – včetně mě – vrcholem večera. A oprávněně. Kapitán Lawrence Taylor a jeho posádka se okamžitě po příchodu chopili pádel a začali udávat zběsilé tempo hodné jedné z nejzářnějších metalcorových sebranek roku. Jejich debut „This Is The Six“ byl adorován napříč hudebními médii a Sleeps dokázali svou studiovou práci s přehledem obhájit i naživo. Jejich show byla naprosto upřímná a poctivá, a neméně vřelá byla i odezva pod pódiem. Bohužel si ale nejsem úplně jistý, jestli se o upřímnosti a poctivosti dá hovořit i u módemanů z ASKING ALEXANDRIA. Tedy konkrétně v případě (v úvodu zmíněného) Worsnopa, který oproti jeho předchozím kolegům za mikrofonem zaostával jak pohybově, tak hlasově. Ne že by Danny neuměl zpívat, ale minimálně do poloviny koncertu to šidil, kde se dalo, a ještě u toho celý set jen tak nezúčastněně pochodoval. Ještě že vyprodaný klub znal všechny texty, takže občas ani nešlo slyšet, jestli frontman zpívá, nebo ne. Zbytek kapely ale naštěstí šlapal a fanoušci (nebo spíše fanynky) se očividně bavili, takže nakonec z toho Askingové vyšli jako pravé rockové hvězdy: „Sice jsme stáli docela za hovno, ale lidi nás stejně žerou!“
text: Dan Hromada foto: Radek Bártík
Plnohodnotnou reportáž i s fotografiemi najdete v březnovém čísle!
