STEELWING mají na kontě zatím sice jen jedno album, ale na pódiu jsou jako doma a plný sál zlínského Rock Café se jim podařilo několikrát roztleskat. Až na několik vyjímečných okamžiků jednoduchý, melodický heavy metal, bez nějaké větší progrese a invence, zařaditelný mezi stovky bezejmenných kapel, které se pokoušely prorazit v 80. letech. Nechyběly typické čelenky, kožené vestičky na holém těle, elasťáky, trubky a bílé tenisky. Návrat do minulosti se vším všudy.
Den před koncertem si od seveřanů naše hokejové áčko přivezlo ze Stockholmu šestigólovou nakládačku. Vokalista Riley se snažil, střídal hlasové polohy, komunikoval s diváky, lítal po pódiu jako jeho vzor, železný Bruce, ale že by tahle mladá partička napodobila tady na jižní Moravě výkon svých hokejových vzorů se určitě říct nedá. Po 45 minutovém vystoupení tak mohli všichni přítomní pomalu začít odpočítávat minuty k blížícímu se teutonskému mega zážitku.
Přesně čtvrt hodiny po deváté startuje famózní metalové představení: "Back to the frontlines… back to the night / Medieval marauders… under the lights / Back for the plunder… the thrill of the flames / The roar of the thunder… back in the game .." Stejně jako Mark ječí v úvodu novodobé metalové hymny "Teutonic Terror" - ACCEPT je zpět v "předních liniích, za rámusu hromu a vzrušení z plamenů, zpět ve hře". "Blood of the Nations", podle mnohých fanoušků i medií, nejlepší metalové album roku 2010 je dobře zažité i u nás, reakce v sále na song "Teutonic Terror" i následnou "Bucketfull Of Hate" to jen potvrzují.
Skokem střemhlav o 29! let zpátky se vracíme k albu "Breaker" v podobě rock´n´rollové nakládačky "Starlight" a poprvé mozek zaregistruje v podvědomí tu změnu.. Mark Tornillo není Udo Dirkschneider. Polemiku o rozdílech, autentičnosti, kvalitě, barvě hlasu atd. nezastaví nikdo, bude i nadále plnit fóra a mnohé vášnivé diskuze fans. Jedno je jisté. Mark Tornillo je Mark Tornillo. A i díky němu mohl narvaný sál znovu vidět vedle sebe dva fenomenální hudebníky, Petera Baltese a Wolfa Hoffmanna, znovu slyšet songy, které patří jednoznačně mezi to nejlepší, co heavy metal kdy světu dal. A také mohl slyšet songy, které na svých koncertech U.D.O. hraje zcela vyjímečně nebo vůbec. Mezi ně patří určitě skvělá "Love Child". Album "Breaker" je klasika, která nemůže nikdy chybět. Stovky hrdel se přidávají v refrénu k Baltesovi, Hoffmannovi, Frankovi a Tornillovi "He's a breaker / He will take ya / Destroyin' all around you"!
Úvodní Wolfův riff z další skladby mi vždy krátce evokuje kultovní Princess, ale to se jen z roku 1981 řítíme k poslednímu albu. "New World Comin"' je klasickou heavy metalovou bombou, typický „Accept song“ o kterých mluvil producent Andy Sneap při nahrávaní "Blood of The Nations". V živém provedení geniální, spalující.
Fungující chemie mezi Baltesem a Hoffmannem se šíří z každého zahraného songu, kilotuny pozitivní energie z obou srší během celého koncertu a vrcholí společným "guitar fight", kdy se během "Bulletproof" oba střídají v úžasných kreacích na své nástroje. Teplota v klubu se úměrně zvyšovala s nadšením lidí a výkonu kapely. Čistá metalová energie, nekompromisní kvalita, fantastické výkony všech muzikantů. Snad jediný Mark úmorným vedrem občas zkracoval, ale na celkový zážitek to příliš velký vliv nemělo.
Následuje set těch nejznámějších hitovek, "Restless and Wild", "Son of A Bitch", "Metal Heart". O Wolfu Hoffmanovi se vždy tvrdilo, že je jedním z nejnedoceněných kytaristů na světě. Ne tak pro fanoušky ACCEPT. Kdo zná jeho sólové album "Classical" ví o čem je řeč. To co předvedl se svojí bílou "flying V" kytarou během "Neon Nights" se slovy jen velmi těžko popisuje. Proč by nikdy tato kapela nemohla hrát bez Baltese, dokazuje v "Princess Of The Dawn", jeho basové intermezzo dává songu extra grády a nový požitek, který například v Abatonu vloni při show U.D.O. chyběl.
Nadšení nejstarších metalistů vyvolává sakramentsky rychle zahraná "Loosers and Winners". Skutečné perly ale teprve měly přijít. Předčasný vrchol koncertu, něco jako když se potká Brazílie s Argentinou už v semifinále je zde: "Aiming High" a "Up to the Limit". Dvě totální dech beroucí vypalovačky zahrané s brutální energií a technickým umem. První část, přesně po 90 mnutách, zakončuje zběsilá jízda s "Burning". Na úplný závěr mezi očekávané "Balls to The Wall" a "Fast As a Shark" kapela vložila ještě aktuální melodickou hitovku "Pandemic".
Tajně můžeme doufat, že ACCEPT někdy podnikne něco ve stylu IRON MAIDEN "Somewhere Back in Time tour" a zařadí na set list takové diamantové poklady z let 85-86 jako "Too High To Get It Right", "Dogs on Leads", "Boudn to Fail", "Teach Us to Survive", "T.V. War" a další.
Až budou vědci zase vysílat někam do vesmíru družici, směřující k novým planetám, hledajícím nové formy života za černou dírou, přiložte jim mezi jiné lidské artefakty i DVD z tohoto koncertu. Ať tam daleko vidí, jak vypadá pravý nefalšovaný heavy metal. Metal from heart.
Setlist: Teutonic Terror, Bucketfull of Hate, Starlight, Lovechild, Braker, New world comin, Restless and Wild, Son of A Bitch, Flash Rockin Man, Metal Heart, Neon Nights, Bulletproof, Loosers and Winners, Aiming High, Princess of the Dawn, Up to the Limit, Burning, Fast as A Shark, Pandemic, Balls to The Wall.
