Novela autorské zákona přezdívaná jako „lex železářství“ pravděpodobně vstoupí v platnost na začátku příštího roku. Senát k ní po obsáhlé rozpravě nezaujal žádné stanovisko, a protože dnešním dnem uplynula marná lhůta, zákon míří k podpisu na Hrad. Pro majitele obchodů, kadeřnictví, hotelů, restaurací a dalších provozoven je důležité, že povinnost platit autorské poplatky za pouštění hudby se na ně bude vztahovat i nadále. Jedinou výjimkou bude nahodilá produkce pro úzký okruh osob, která bude zároveň nezávislá na přání příjemců a nevýdělečné povahy.
„Musejí být splněna všechna kritéria najednou: Zpřístupnění pro úzký okruh osob, nahodilé, nezávislé na přání příjemců a nevýdělečné povahy. Ve výsledku se tedy tento pozměňovací návrh dotýká omezeného počtu provozoven či spíše konkrétních situací, protože prakticky téměř v každém případě rozhlasový nebo televizní přístroj puštěný v provozovně je tam takto umístěn nikoliv nahodile, ale naopak pro zpříjemnění prostředí a zkvalitnění nabízené služby. Tímto nepřímo přispívá k většímu zisku,“ upřesnil ministr kultury Martin Baxa již uprostřed října při jednání v Poslanecké sněmovně.
Při této příležitosti považuje Ochranný svaz autorský (OSA) za vhodné vyvrátit dezinformace, které se kolem nové úpravy §23 autorského zákona rozšířily a mohou vést ke zmatení provozovatelů. „Novela bohužel zavádí do autorského zákona neurčité pojmy, které mohou vést k chybné interpretaci. Výjimka z poplatku se v žádném případě nevztahuje na prostory hotelů nebo restaurací, do nichž mají přístup hosté. Nová legislativa pouze upřesňuje, že povinnost hradit poplatky neplatí v situaci, kdy má majitel obchodu nebo kadeřnictví rádio umístěné ve svém zázemí a hudba není slyšet do prostoru se zákazníky. V těchto případech jsme však ani dříve žádné poplatky stejně nikdy nevybírali, takže z pohledu OSA se touto úpravou na licencování hudby v podstatě nic nezmění,“ říká Roman Strejček, předseda představenstva OSA.
OSA dále považuje za značně nešťastné, že Parlament České republiky schválil textaci zákona, která je v přímém rozporu s mezinárodním právem, a především soudní praxí EU. Jako členská země EU je přitom Česká republika povinna se touto regulací řídit, a ne ji svévolně vykládat či měnit. „Jak již dříve rozhodl Soudní dvůr Evropské unie, stát nemůže zavést výjimku podmíněnou nevýdělečnou povahou. Případná nevýdělečnost má sloužit pouze ke stanovení nižší ceny za práva autorů a umělců,“ upřesňuje Roman Strejček a dodává: „Chápeme tíživou situaci živnostníků způsobenou nejprve covidem a nyní energetickou krizí. Nelze ji však řešit na úkor jiných živnostníků – tedy autorů a umělců, kteří jsou ve stejné situaci.“
Úloha hudby v podnikání a povinnost platit autorské odměny za její pouštění v obchodech čelí zpochybňování s každou novelou českého autorského zákona. Přitom v zahraničí jsou poplatky za hudební kulisu naprostou samozřejmostí a zcela běžně se týkají i malých provozoven do 100 m2.
„Proč jsme neustále vystavováni nějaké hudební kulise, když by pro obchodníky neměla žádnou hodnotu? Prostě a jednoduše svoji hodnotu má. Hudba nám navozuje pocit soukromí při nakupování nebo hovoru s přáteli u kávy. V kadeřnických a kosmetických salonech může pak přinášet pocit relaxace a uvolnění. Také znáte ten vtíravý pocit zvláštní ‚nahoty‘, když vstoupíte do obchodu, personál je v přesile, a navíc je v obchodě naprosté ticho, takže je slyšet každičký váš pohyb? Já osobně mám tendenci z takového obchodu rychle utéct. Tím nepopírám, že v některých podnicích umí nevhodně zvolená hudba nebo její hlasitost lézt pěkně na nervy. Jenže všechno toto vnímání podtrhuje fakt, že hudba je prokazatelně důležitou součástí smyslového marketingu,“ uzavírá Roman Strejček.
