Kdyby peklo nebylo, lidi by si ho museli vymyslet. A švédští WATAIN si ho vymysleli přímo ďábelsky. Ale síra čpěla už při předkapele, což byli krajané hlavního hřebu večera, DEGIAL. Ač by se tedy čekalo, že dle země původu vsadí na chrastivou smrtku v duchu ENTOMBED nebo DISMEMBER, tahle čtveřice vsadila na zámořskou notu reprezentovanou takovými MORBID ANGEL nebo INCANTATION. Kromě toho (když se zvuk trochu ustálil) vylézaly vlivy raných thrashových kapel z osmdesátých let. Jedinou zásadní chybu bych viděl v utopeném vokálu Hampuse Erikssona, který sice na albu krásně growluje, ale ve Zlíně se pořádně nemohl dostat před zvukové inferno zbývajících nástrojů. Přesto uhlíky byly vrženy a za chvíli se rozhořely ohně a to obrazně i doslova.
Působivá scéna s dominantními dvěma hořícími trojzubci a pětice, která ve stylizaci jakýchsi záhrobních nomádů začala přednášet svoji verzi black metalu. I když se WATAIN na poslední desce „The Wild Hunt“ začali dotýkat i nečernokněžnických škatulek, živě předvedli, že podezřívat je z nějakého zaprodávání se je holý nesmysl. Set palčivý jako pekelné lože, proti DEGIAL výborný zvuk a atmosféra, která by se dala krájet a servírovat některým „takypekelníkům“ jako naučná literatura. Hudebně i vizuálně dotažená záležitost dosvědčující, že i black metal může stále být vzrušující a překvapivá jízda. WATAIN se poslední deskou a tímto turné posunují ze své sluje na povrch zemský. Ale to pouze z hlediska známosti a řekněme popularity. Jinak si stále lebedí hluboko v podzemí, kde svědomitě přikládají pod svůj black metalový kotel.
text: Jan Kozák
foto: Radek Šich