Druhý den akce nazvané Wacken World Wide posunul možnosti „koncertů u monitoru“ zase o kus dál. Po úvodním dni, který posloužil – podobně jako to bývá první den na skutečném festivalu – spíš jako jakási zahřívačka a který nenabídl výraznější okamžiky, byly největším lákadlem druhého dne koncerty s přívlastkem „XR“. Šlo o plnohodnotné sety německých stálic HEAVEN SHALL BURN a IN EXTREMO snímané v prostředí speciálně postaveného studia a doplněné virtuálně rozšířenou realitou. Během obou vystoupení režie nabízela záběry na hrající kapelu na skromném pódiu, k níž tvůrci digitálně přidali plameny na pódiu, záběry na davy diváků v davu, dění v blízkém okolí festivalu včetně projíždějících aut, střihy na obří logo festivalu opodál atd. To vše samozřejmě digitálně vytvořené, ovšem podle dispozic reálného festivalu. Šlo o základní animaci, jelikož si tvůrci pochopitelně nemohli dovolit vyrobit vypiplané, technicky náročné záběry ve stylu současných animáků. Postavy v publiku si člověk musel spíš domýšlet, úsměvně také působily neustále se opakující mexické vlny v publiku i tisíce světýlek, jež měla pravděpodobně znázorňovat světla telefonů nad hlavami. Přesto se kreativnímu týmu povedlo přiblížit festivalovému prostředí na dosah.
I po dramaturgické stránce byl osmihodinový program velmi pestrý. Svůj prostor dostaly mladé německé kapely i zahraniční hvězdy, některé skupiny hrály standardně dohromady, jiné odděleně každý u sebe doma. Skutečné koncerty probíhaly na místech tradičních i netradičních. Mladá parta DEINE COUSINE odehrála show na malé lodi plovoucí napříč jejich rodným Hamburkem, přičemž nejvtipnějším momentem byly okamžiky, kdy zpěvačka známým gestem s mikrofonem nechávala zpívat publikum, tedy lidi u monitorů. „Je sranda, že to neslyším, ale určitě všichni doma zpíváte s námi.“
Pochopitelně došlo i na archivní záběry vystoupení přímo z Wackenu. Pořadatelé nabídli show Alice Coopera z roku 2013 v klasických hororových kulisách, s Alicem mrskajícím bičem, s Alicem bez hlavy, s Alicem ve svěrací kazajce i jeho typickým ansáblem strašidelných propriet i zrůdiček. Vystoupení NIGHTWISH bylo mladšího data, pouhé dva roky staré, a přestože to Flor Jansen ujíždělo až moc často, ucho symfonikovo bylo uspokojeno.
Kromě zasvěcených debat hlavních pořadatelů v reálném čase (bohužel jen v němčině) proběhly unikátní vzkazy muzikantů (Alice Cooper, Kelly Hansen z FOREINGER, Billy Graziadei z BIOHAZARD a další). Fanouškovsky velmi atraktivní byly archivní materiály z počátku devadesátých let, kdy se kolos jménem Wacken teprve rozjížděl a na festival jezdily jednotky tisíc účastníků. Ve čtvrt století starých mini dokumentech komentovali hlavní pořadatelé dobové úspěchy jako první zabookování Doro nebo SAXON a také příjemné rozčarování, když byla poprvé zácpa u vjezdu do areálu. K nezaplacení byla i sonda to tehdejší módy.
Pořadatelům se druhý den podařilo vytřískat z minima maximum. Jak již bylo řečeno mnohokrát – zážitek ze skutečného festivalu je nenahraditelný, ale Wacken World Wide je v tuto chvíli vcelku důstojná náhražka.
